Kliknutím zvětšíteOd května roku 1974, přesně od státního svátku připomínajícího konec druhé světové války (ten se tehdy slavil 9. května na počest tanků Rudé armády, které v roce 1945 právě v tento den dorazily do Prahy), vozily cestující mezi Kačerovem a Sokolovskou právě takovéto soupravy. A vystupovat i nastupovat bylo možno třeba na Mládežnické (dnešním názvem Pankrác) nebo ve stanici Gottwaldova, jak se tehdy říkalo stanici Vyšehrad. Tyhle časy v pondělí připomněla historická souprava i s originálními hlášeními – včetně původních názvů stanic – řízená strojvedoucími v dobových uniformách.
Všechny vagony byly stejné
Vozy Ečs se podobaly technice vyráběné v tehdejším Sovětském svazu pro metra v Moskvě či Leningradě (a také další země hospodářského uskupení zemí východního bloku nazvaného RVHP – Radou vzájemné hospodářské pomoci). Už jejich označení ovšem napovídá, že je Mytiščinský strojírenský závod upravil speciálně pro Československo.
Na rozdíl od dnešního pojetí souprav metra s čelními a vloženými vozy byly tehdy všechny vagony stejné: žádnému z nich nechybělo stanoviště strojvedoucího. Každý z nich tedy mohl být zařazen jak na konci vlaku, tak uprostřed soupravy.
Z červené trasy byly soupravy Ečs postupně stahovány v 90. letech
První dodávky dorazily do tehdy ještě rozestavěného depa na Kačerově v říjnu 1973; přijely tam přes kačerovskou železniční stanici. V době zahájení provozu jezdily v soupravách o třech vozech, později dostaly ještě další vagon – a nakonec se rozrostly na pět: do délky, pro niž byla projektována nástupiště.
Z provozu na červené trase C byly soupravy Ečs postupně stahovány v 90. letech minulého století. Na zelené lince A budované později se již od počátku počítalo s nasazením sovětských vozů nové koncepce s vyšším výkonem, schopnými zvládat větší sklon trati (a ty pak byly modernizovány; z vozů řady 81–71 se staly 81–71M).
Jeden z vozů lze vidět v muzeu MHD
Na pravidelné lince se cestující mohli soupravou Ečs naposledy svézt 26. 6. 1997. Od té doby je tahle technika k vidění při mimořádných historických jízdách jediné zachované třívozové soupravy. Nejedná se však o přímé „pamětníky" počátků metra v Praze. Jeden z vozů pocházejících skutečně z první dodávky ovšem lze vidět v Muzeu MHD ve střešovické vozovně.
Někteří z cestujících v pondělí nastoupili do první soupravy, která zastavila u peronu, aniž věnovali zásadnější pozornost tomu, jaký vagon je veze k jejich cíli, naopak jiní se do podzemí vydali cíleně za nostalgií a s fotoaparátem nebo s mobilem v ruce si pořizovali památeční záběry. A byli i tací, kteří se za historickou soupravou cíleně nevydali, ale pohled na ni oživil jejich vzpomínky.
Dnešní vagony zase mají víc sedadel
Právě s tím se Deníku svěřila paní Květa. „Když jsem tímhle jezdila, ještě mě nic nebolelo. Ty dnešní vagony zase mají, myslím, víc sedadel," nabídla seniorka srovnání možná poněkud neočekávané. A připomněla i další srovnání. „Tehdy jsem si myslela, že slovo houmlesák znamená špindíra, protože o lidech bez domova jsme u nás nevěděli," konstatovala s pohledem na dvojici se psem, která očividně zrovna nejela z koupelny.
Paní Květa ještě připomněla, že na Sokolovské snad nikdy neviděla žebráka s housličkami, jako se to v pondělí přihodilo na Florenci, a v éře počátků pražské podzemní dráhy nebyly v metru vidět ani sprejerské čmáranice nebo nápisy vyryté do okenních skel, nad nimiž se dnes už ani nepohoršujeme – a vlastně je téměř nevnímáme. I tyhle souvislosti se spisovně hovořící dámě vybavily při pohledu na vozy, které už vlastně jsou muzejním exponátem.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
