Přesto ale už půl hodiny před zahájením stála před hlavním schodištěm v Národním domě na Vinohradech, kde se akce konala, fronta sběratelů s objemnými zavazadly, kteří chtěli obsadit výhodná místa. Krátce po 9:00, kdy burza oficiálně začala, byl Majakovského sál Národního domu plný prodejci i kupujícími. V dřívějších letech byla podle Malého plná i předsálí.

Nejčastěji bylo kromě češtiny slyšet ruštinu a angličtinu. Sálem se pohybovali vážní zájemci i lidé, kteří se přišli jen pokochat nádhernými motýly či brouky. Při dohadování ceny se koruny často přepočítávaly na euro. Kurs byl jednoduchý, 100 korun nebo čtyři eura.

K mání byli nejen motýli, můry a brouci (a to brouci i živí) různých velikostí, barev i ceny, ale i larvy. Prodávalo se také nářadí a nástroje na odchyt hmyzu a jeho konzervaci, konzervační preparáty a krabice na uložení hmyzu i odborná literatura v různých jazycích. Váhavcům prodejci ochotně poskytovali nabídkové letáky s ceníky, aby si mohli v klidu v soukromí rozvážit svou „investici“.

Na mezinárodní setkání nechodí jen sběratelé a milovníci této obdivuhodné havěti, ale i kontroloři České inspekce životního prostředí. Jsou nenápadní a od jiného návštěvníka se jen těžko rozeznají. Malý zaklepal na dřevěnou desku stolu a pochvaloval si, že už „dlouho nebyl žádný průšvih“.

Zatímco sobotní  dopoledne bylo především pro sběratele, dopoledne nedělní od 9:00 do 12:00 patří také veřejnosti, která je srdečně zvána. Každý si může zakoupit cokoliv mu padne do oka.