Také patříte k obdivovatelům českého dabingu a mistrovství Františka Filipovského, po němž byla dokonce pojmenována cena udělovaná každoročně za mimořádný dabing? Pak by vás jistě zaujala možnost vyzkoušet si sami někoho nadabovat.

Tuto možnost měli v sobotu návštěvníci filmových studií na Barrandově. Naše malá „továrna na sny“ totiž oslaví 23. listopadu 80 let od svého založení a k tomuto výročí uspořádala – pokud je známo, poprvé ve své historii – den otevřených dveří. V samotný den výročí se budou konat jen slavnostní a oficiální akce.

Návštěvníci měli možnost uvidět tzv. nová studia, jež jsou ovšem z roku 1942, dále pak moderní studia dokončená v roce 2006, již zmíněné dabingové studio, laboratoře – a v neposlední řadě také tzv. fundus, tedy sklad a zároveň největší půjčovnu kostýmů a rekvizit ve střední Evropě. Mimo jiné má k dispozici na 250 000 kostýmů a doplňků, 20 000 párů bot nebo 10 000 kusů nábytku a obrazů.

Žádné kopie, samé originály

„Nábytek je zajímavý jako celek. Laicky by se dalo říci, že je to zámecký depozitář: počínaje renesancí tu totiž máme prakticky samé originály. Pro gotické interiéry se něco vyrábělo a ojediněle i z jiných období, ale vše ostatní jsou originály,“ říká Martin Růžička, zástupce ředitele divize Fundus.

klad nábytku ovšem zahrnuje i řadu dalších položek, jako jsou obrazy, gobelíny, lustry, portréty státníků atd. Nespočetné jsou také soupravy jídelního porcelánu a skla.

Potřebují-li filmaři cokoli z určitého období, stačí jim zadat požadavek a pracovníci fundusu najdou pomocí přiřazených čísel vše potřebné. Samozřejmě, že dnes v tom pomáhá počítač, dříve se ale muselo vystačit s kartotékou.

Zatímco nábytek ocení především znalci, kostýmy si vychutnají snad všichni návštěvníci, zejména ovšem ženy. Mnozí si ještě pamatují oblečení pyšné princezny, Popelky či šaty hrdinek novodobých pohádek. To vše je tu k vidění; zvlášť zajímavé kousky jsou sejmuty z ramínek a vystaveny zvlášť, aby se na ně upozornilo.

Nové a novější

Ateliery 8, 9 a 10 – to je dnes na Barrandově pojem. „Všechny tři lze pomocí pohyblivých postranních stěn propojit, čímž vznikne jeden prostor o ploše přes čtyři tisíce metrů čtverečních,“ vysvětluje Jan Hlubek z oddělení propagace Barrandov Studia. „Tady v té devítce se točily například Letopisy Narnie, vedle, kde ještě probíhá natáčení nějaké reklamy, se zase odehrávala poslední řada soutěže Star Dance,“ dodává. Zároveň si pochvaluje, že zahraniční filmaři se na Barrandov vrátili poté, co byly opět schváleny – zjednodušeně řečeno – investiční pobídky, jež umožňuji vrátit filmařům část jimi u nás investovaných peněz.

Uvnitř ateliéru devět si návštěvníci mohou prohlédnout výstavku fotografií z 80 let existence studií Barrandov a také ukázku moderních dekorací. Brány, balkony či části opevnění, to vše vypadá tak věrně, že ani při pohledu zblízka není zřejmé, že je to vyrobeno z polystyrenu. Doby, kdy dekorace nesnesly bližší zkoumání, jsou již pryč. Mezi našimi filmaři jsou však snad ještě populárnější tzv. nové ateliéry, které se skrývají pod čísly 5, 6 a 7. Byly postaveny za války v roce 1942 a cílem Němců tehdy bylo vybudovat na Barrandově jakési filmové centrum pro okupované země, kde se měly natáčet propagandistické filmy.

„Po pravdě řečeno, moc se jich nenatočilo, hlavně díky tempu našich dělníků, stavitelů dekorací a dalších. To tempo se totiž rovnalo takřka sabotáži,“ říká Jan Hlubek.

Kdo chtěl, mohl v sobotu na Barrandově strávit skoro celý den. Poslední prohlídka začínala sice ve tři odpoledne, ale otevřeno bylo až do šesti. Pořadatelé nezapomněli ani na občerstvení, lavičky a toalety.

Povedený den otevřených dveří se hned tak opakovat nebude, ale prohlídky fundusu, jež začaly v červenci, slibují filmaři i na další soboty v září.

ANKETA: Co se vám nejvíc líbilo při návštěvě Barrandova?

Rodina Baránkova od Kolína

Nejvíc nás zaujal dabing. Zrovna ráno jsme se dívali na pohádku a malá se ptala, jak to, že v ruském filmu mluví česky. No a já jsem si to dokonce na malém kousku mohla vyzkoušet. Byla to legrace, ale je to jistě perná práce.

Pavlína Nováková, Česká Kamenice
Já jsem se těšila na kostýmy, ale zaujal mě také dabing. Poprvé jsem stála před mikrofonem – bylo to zvláštní, nebyla jsem si jistá v kramflekách. Při projekci jsem svůj hlas nepoznala a připadala si jako generál.

Lenka Podskalská, Mělník
Líbily se nám ateliéry, jsou mnohem větší, než jsem si představovala. Pak v laboratořích jsme viděli, jak se dělá zvuk a obraz a jak se to dává dohromady. Děti byly úplně nadšené a nechce se jim odtud.
Jen si trochu zadabovat

Návštěva laboratoří, kde se filmy stříhají, synchronizují či kopírují, zaujala zejména technické nadšence, ale studio dabingu bylo lahůdkou pro všechny, kteří se tam mohli podívat. Tady byl totiž počet návštěvníků omezen, v každém ze dvou studií mohlo práci profesionálů přihlížet jen deset zvědavců.

„Tak, kdo si půjde vyzkoušet Wernera?,“ ptá se paní režisérka a – když nikdo nemá odvahu – nezbývá mi, než se přihlásit sám.

Usedám do zasklené místnosti, kde jsem sám s monitorem, sluchátky a mikrofonem. Před sebou text – a ve sluchátku hlas režisérky. Jedna dvě zkoušky

a jede se naostro. Namluvit asi pět vět mi trvalo bezmála deset minut a stálo spoustu potu i nervů. Výsledek, který jsem dostal na CD, vydá na dvacet vteřin nadabované německé telenovely Bouře lásky.

Představa, že herci většinou dabují přímo z listu a na „první dobrou“, je neuvěřitelná.