V hotelu Olympik byla výstava pro kočku. Zvítězili i Češi

Na dvě stovky zvířat všech podob a plemen z devíti zemí ve zmíněném karlínském hotelu vystavovala mezinárodní organizace FIFe (Fédération Internationale Féline).

Jednoho až překvapí, s jakou hrdostí a nasazením chovatelé o své vzácné svěřence pečují. Přepravní klece byly spíše jakousi zvířecí císařskou ložnicí, na hony vzdálené slaměnému pelechu kdesi ve stodole. Což je samozřejmě svérázný úhel pohledu, který by dozajista nezalichotil nejvzácnějšímu plemeni, který na výstavě zrovna kraloval. Byla to kočka seychelská, které v hotelu Olympik mohly rovnocenně konkurovat kočky barmské.

„Ani české zastoupení není zrovna upozaděné. Máme zde i loňské tři světové vítěze, z nichž dva jsou z Prahy!" hrdě hlásila Markéta Slámová, ředitelka výstavy s tím, že ocenění dvou českých šampionů se prý rovná hodnotě olympijské medaile. Vyvolení pražští krasavci tak byli kocour plemene orientální krémová želvovinová a kočka stejné rasy v provedení černá.

Labyrint národů

Nicméně najít na víkendové výstavě plemeno, které by se nelíbilo, bylo pro laika téměř nemožné, nemálo práce jistě měla i odborná porota šesti posuzovatelů ze čtyř států. Podle dostupných informací se podobných soutěží zúčastňují nejvíce Poláci, Němci a Rakušané. Labyrint národů kromě pořádající země, tedy České republiky, letos doplnili ještě Slováci, Italové, Belgičané, Dánové a Rusové.

Mezi soutěžícími byla chvílemi cítit jistá nervozita, ta však do kteréhokoliv klání samozřejmě taky patří. Kočičímu světu však bylo napětí jejich majitelů zcela lhostejné pokud se zvířecím miláčkem majitel zrovna nechlubil a nedával ho ve své náruči svému okolí zrovna na odiv, chlupatí fešáci a fešandy se ve svých honosných přepravkách raději oddávali lenošení a spánku.

„Že by tyhle šlechtěné kočky už ani neuměly chytat myši? Omyl, protože vrozený lovecký instinkt mají pořád," upozorňoval jeden z dotázaných chovatelů. Avšak žádný z nich nepotvrdil, že by právě jeho favorit vůbec kdy nějakou myšku pozřel.

Drahá záležitost

Chovat výstavní plemena taky není zrovna levná záležitost. Celoroční péče a krmivo už asi něco stojí. „Je to pravda, protože chovatele tyto finanční náklady vyjdou zhruba na třicet tisíc korun ročně. V nákladech jsou zahrnuty kromě obvyklé péče i poplatky za výstavu," sdělila ředitelka Markéta Slámová s tím, že po oba víkendové dny se v hotelu Olympik Tristar kvůli pestrosti plemen převážně střídají i různí další chovatelé.

U přepravních klecí se rovněž střídala i zvědavá veřejnost, zhusta doprovázená dětmi. Velký údiv i jistý odstup budily kočky sfinx tedy bezsrsté plemeno. „Pustit ji v zimě do mrazu, tak by asi měla problém, že ano?" zeptal se podezřívavě návštěvník přítomného chovatele. Cizojazyčný soutěžící z Německa dotyčnému nerozuměl, jen se nad dotazem zdvořile usmíval. „Asi se bojí říct pravdu," odtušil návštěvník sám pro sebe, aniž by si všiml chovatelovy registrační visačky.

Po pravdě řečeno, zhlédnout všech dvě stě koček znamenalo notnou časovou výdrž, ale návštěvníci se tvářili, že jsou na výstavě sotva pár minut. Zejména některé menší děti měly s rodiči problém. Přemlouvání, že by si taky chtěly domů pořídit tak krásného zvířecího miláčka, se setkávalo i s nepochopením. Příslib, že snad někdy příště u ratolestí sice moc nezabíralo, ale výstava sama o sobě záhy ulamovala hroty dětské lítosti.

Bylo totiž stále co obdivovat jako například vítěze výstavy. Italové vyhráli v soutěži o nejlépe vyzdobenou valentýnskou klec a český pár, který své miláčky představil jako slavnou gangsterskou dvojici Bonnie a Clyde.

Ředitelka šesté mezinárodní výstavy koček Markéta Slámová: Že prý jsou kočky falešné? Je to velký omyl!

Ředitelka šesté mezinárodní výstavy Markéta Slámová prý kočky miluje, protože nejsou na člověku závislé tak jako psi. S jistou dávkou nadsázky hodnotí vztah mezi kočkou a lidmi. S nimi prý kočky bydlí proto, že na rozdíl od lidí neumějí otvírat lednici.

Co vůbec organizačně obnáší šéfovat takové výstavě?

Vzhledem k tomu, že už řediteluji v pořadí šesté výstavě, mohu využít dosažených zkušeností. Organizační záležitosti jsou samozřejmě případ od případu někdy jiné, takže starostí, aby realizace té které výstavy dopadla dobře, je pořád dost. Absolutní spokojenost asi neexistuje, protože stále mám pak pochybnosti, zda jsem pro zdárný průběh udělala dost. Absolutně spokojená, přiznám se, vlastně nikdy nejsem.

Tak nějak si nedovedu představit, že šéfka tak monstrózního projektu by doma kočku neměla.

Představu máte správnou, ovšem s rozdílem, že u jedné kočky nezůstalo. Doma jich mám totiž pět. Je to plemeno Ocicat, kresbou kožíšku připomíná geparda. Můžete se spolehnout, že jsou kočky i fajn společníci. A to nemluvě o jejich příslovečné přítulnosti.

Třeba je to od nich taky předstíraná příslovečná faleš. Říká se přece, že někteří lidé jsou falešní jak kočka.

Jsou podle mého názoru jen povídačky, nic víc. Prostě je to velký omyl! Kočky si ani takový odsudek nezaslouží, protože samy dobře vycítí, když člověk potřebuje něčí blízkost a tak mu ji dopřejí měrou vrchovatou. Je taky potřeba vědět, že právě kočka má svou velkou osobnost a podle toho se i k člověku chová. Když s ní budete zacházet špatně, nikdy vám to neodpustí. V opačném případě oplácí stejně. Takzvaná faleš je zaměňována s odtažitostí k člověku z výše uvedených důvodů.

Takže vašich pět koček na sebe asi pěkně žárlí, když mají tak skvělou pečovatelku…

Můžete se spolehnout, že debaty o tom doma společně nevedeme. Máme to zařízené jednoduše která z mých koček zrovna vyžaduje moji pozornost, dostane ji.

Co by si měl chovatel začátečník uvědomit úplně nejdřív?

Hlavně by si měl uvědomit, jestli se nejedná o chvilkovou emoční záležitost. Však to znáte nadšení pro cokoliv má nejdřív takříkajíc velké oči. Potencionální chovatel si nejdřív neuvědomuje, že to které zvíře, v našem případě kočka, ho bude stát čas a nějaké peníze. Jenomže v okamžiku prozření, že uvažoval unáhleně, to kočku může stát cokoliv. V lepším případě kotec kdesi v útulku, v horším ani raději nechci domýšlet. Platí to bohužel i pro zvířátka, která už v útulku pobývají. Mnohdy osudným jsou pro ně například vánoční svátky, nezřídka i narozeniny dětí. právě jim rodiče pořídí domácího mazlíčka, který brzy omrzí a zvíře skončí znovu kdesi na ulici nebo u popelnice.

Všiml jsem si na výstavě jakési dobročinné sbírky. K čemu vlastně?

Přece právě na dva pražské zvířecí útulky. Jejich provoz vyžaduje jisté finanční výdaje, tudíž i podporu. Opuštěných zvířat včetně koček je bohužel pořád dost.

Domníváte se, že osudově takto poznamenané zvíře může ještě najít k člověku důvěru?

Těžká odpověď, protože každé zvíře je individualista a podle toho se chová. Faktem ale je, že když zvířeti člověk opakovaně ubližuje, získat si ho je zřejmě velice těžké. Osobně nikdy nepochopím, že někteří lidé a považují zvířata jen za nějakou věc, kterou lze kdykoliv kamkoliv odložit. Zvířata přece taky mají svou duši.