Masopust, šibřinky, fašank, ostatky kolik ještě dalších krajových názvů tato lidová slavnost má? V každém případě v křesťanské době navázala na původně pohanské reje masek a slavila se v období od Tří králů do Popeleční středy, jíž začínal čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. Jenže na to asi nikdo z návštěvníků sobotního již devátého ročníku Karlínského masopustu nemyslel. Šlo hlavně o dobré jídlo, pití a zábavu. A toho bylo bohatě, jen kdyby ten mráz nebyl…

Na Karlínském náměstí kolem kostela sv. Cyrila a Metoděje bylo živo už od dopoledne. V třicítce stánků se nabízely různé laskominy, od tradičních cukrovinek, přes výběr uzenin až po klasické plody zabíjačky: ovar, tlačenku, jitrnice, jelita a zabíjačkovou polévku. Z pití nechyběla medovina, kterou její prodejci vychvalovali nejen jako prostředek pro zahřání, ale údajně i proti nachlazení.

Ze slibovaných ukázek řemesel jsem zaznamenal pouze uměleckého kováře, který se u své improvizované výhně alespoň zahřál. Na stolku před sebou měl nabídku předmětů ze železa, jež je schopen udělat na místě nebo i na objednávku.

„Žádnou zakázku jsem ale ještě dnes nedostal,“ řekl a podíval se na hodinky bylo půl čtvrté. „To víte, lidé teď šetří na všem a tyhle věci skutečně nepotřebují, ty jsou spíš pro radost,“ dodává Pavel Lukáč, který na masopust přijel až z Liberce. Má pravdu, pěkné svícny, věšáčky, stojánky to není právě to, co by člověk nezbytně potřeboval. Ale třeba až poleví mrazy, roztají i lidské duše.

Konkurence trhů

Třebaže se na pódiu před Domem dětí a mládeže, který je spolu s městskou částí Praha 8 pořadatelem masopustu, vystřídalo za odpoledne pět kapel od dechovky Žižkovanky až po Kabát revival zábava jaksi vázla. A aby někdo šel do kola, to už vůbec ne.

Živěji bylo po celý den napravo od chrámu, kde probíhaly letošní první farmářské trhy. Jejich sortiment byl pochopitelně chudší než v hlavní sezoně, ale přece byla nabídka dost pestrá: domácí uzeniny, sýry, koření, med a medovina, domácí dorty, pečivo. Sám jsem si koupil preclíky osm kousků v celofánu za 35 korun. Kde jsou ty časy, kdy byl preclík za padesátník …

„Já ještě pamatuju, že byl za dvacetník,“ povídá mi dvaaosmdesátiletá paní Sklenářová. „A taky to tu bývalo živější, vařené maso se prodávalo přímo z kotlů a pivo se točilo ze sudů. Dneska jsem ho tu točit ani neviděla,“ říká pamětnice a dodává: „Jenom ten mráz je skoro jako tenkrát.“