Atmosféra na pláni před pražskou oborou Hvězda houstne. Ozývá se dusot z koňských kopyt a první ohlušující výstřely z děl. Několik stovek vojáků na každé straně se dává do pohybu proti nepřátelům a začínají osobní souboje. Protestantské vojsko „českých stavů“ spěje po úvodních náznacích úspěchů k nevyhnutelné porážce. Víkendová historická rekonstrukce demonstrovala divákům bitvu na Bílé joře, která za necelé dvě hodiny zpečetila katolickou vládu v českých zemích po tři následující staletí. Role průvodce dějem se ujal herec Václav Vydra.

„Nyní vidíme, kterak zleva posel přijíždí a podává hlášení vrchnímu veliteli. Hlášení je strohé a jasné. Ligistické vojsko se snaží přebrodit dosti rozvodněný Litovický potok a ten má ovšem jen jeden most. Armáda čítající přibližně 12 tisíc vojáků ho přechází dosti pomalu. Mezi císařskými vojsky a vojsky ligy vznikla velká mezera, takže nyní jsou obě nepřátelské armády odděleny asi hodinou pochodu,“ přibližuje vypravěč dění těsně před vypuknutím bojů a pokračuje líčením dilemat vojevůdců.

„Doporučení zkušeného plukovníka Šlika zní jasně – zaútočme, zažeňme nepřítele do rozvodněného potoka. Ale vrchní velitel váhá. A do celé situace se vkládá další člen štábu – hrabě von Hohenlohe. Ten prohlásí, že postavení českého vojska je tak výhodné, že může vyčkat nepřátelského útoku zde…“

Velkolepou podívanou si nenechal ujít ani Jiří Urban, který přijel z Mladé Boleslavi se třemi dospívajícími dětmi. „Nějaké rekonstrukce bitev jsem už viděl, ale tahle je zatím největší. Myslím si, že je to i pro děti užitečná ukázka zlomového momentu naší historie,“ řekl návštěvník, který měl pochopení též pro to, že po vyprodání místenek na tribunách ostatní diváci, natěsnaní po obvodu bitevního pole, hledali s obtížemi místo s výhledem.

Udržovat rozestupy nebylo možné

„Vzhledem k velkému zájmu by asi nebylo dobré přestat sem lidi pouštět. Já jsem vysoký, a tak se neženu dopředu. Raději tam pustím děti. Je to o ohleduplnosti, stejně jako všude,“ dodal Jiří. U vstupu před pokladnami žádaly nápisy návštěvníky o udržování rozestupů, což bylo ovšem vzhledem k jejich počtu neuskutečnitelné.

Stovky aktérů rekonstrukce, někteří s rodinami, nocovaly celý víkend v rozlehlém stanovém táboře hned u bojiště. Vařili si na ohni a jedli většinou z dobových nádob. Do zázemí tábora přišla těsně před koncem bitvy lehce zraněná šermířka Zuzana. „Mám podezření na lehký otřes mozku. Zranění k této činnosti patří, jsem zvyklá. Všichni se tomu snaží vyvarovat, ale občas se to stane,“ podotkla Zuzana, která vidí důvody výsledku klíčové bitvy před čtyři stovkami let v osobě českého krále Fridricha Falckého.

„Nepovolal do zbraně posily čekající v nedalekých krčmách. Obranu Prahy vzdal velmi brzy a utekl do Vratislavi. Asi mu na Čechách příliš nezáleželo. Kdoví – mohlo to být i celé předem domluvené. To je ale samozřejmě spekulace,“ zdůraznila Zuzana.