„Na co se tu čeká? Jak to, že před chvílí jely schody dolů 
a teď jedou nahoru?“ zlobil se ve středu u eskalátoru asi padesátiletý muž.

„Protože schody jezdí nahoru i dolů. Podle toho, jak kdo zrovna potřebuje,“ vysvětlovala muži trpělivě pětatřicetiletá Eva, maminka s kočárkem, která bydlí na Hájích teprve krátce, půl roku. Obousměrný provoz eskalátoru si chválí. „Nemusím s kočárkem jet takovou dálku, od pošty se rychle svezu dolů eskalátorem k autobusové zastávce 
a naopak.“

S tím souhlasí i třiasedmdesátiletý senior Miroslav, který ale přece jen má jednu výtku. „Je fajn, že to jezdí nahoru 
i dolů. Ušetří to nám, špatně chodícím nebo maminkám 
s kočárky, spoustu času. Na druhou stranu - je tu hodně místa, klidně tady mohly být eskalátory dva.“

Čekání se může protáhnout

Senior narážel na pravidla, jak funguje eskalátor. Pokud totiž dotyčný nezná pravidla, nebo je přehlédne na tabuli bokem u eskalátoru, může se mu čekání pěkně protáhnout. Při provozu eskalátoru z opačného směru totiž musí lidé vyčkat na zastavení před žlutou čárou dál od jezdících schodů. „Když to tu někdo nezná, nebo je netrpělivý, občas se stane, že čeká v zóně za tou žlutou čárou. A pak se zlobí, že schody ne a ne zastavit a rozjet se 
v požadovaném směru,“ vysvětluje senior.

Cedule s pokyny, jak se má správně používat eskalátor, navíc upozorňuje, aby lidé po schodech nechodili ani neběhali. Každý schod totiž znamená prodloužení čekací doby na zastavení eskalátoru o jednu vteřinu.

Jak náročná byla přeměna 
z jednosměrného na obousměrný provoz? A uvažuje radnice o změně dalších eskalátorů? To Pražskému deníku prozradila Šárka Cicvárková, tisková mluvčí Prahy 11. „Stála 3,69 milionu korun bez DPH. Žádný další eskalátor však nevlastníme, takže to není pravděpodobné.“