Jeruzalémská synagoga, jinak zvaná též Jubilejní, stojící ve stejnojmenné ulici na Novém Městě se může pochlubit několika nej: je v Praze nejmladší, největší a někteří návštěvníci ji pokládají i za nekrásnější ti, kteří si potrpí na ornamentálnost a celkovou zdobnost secesního a maurského stylu.

„Mnozí mimopražští, kteří tudy jen procházejí od Hlavního nádraží do Jindřišské, jsou budovou synagogy překvapeni. Prostě takový krásný zdobný dům uprostřed běžné, někdy až ošuntělé zástavby nečekali,“ říká náš průvodce Pavel Veselý, člen pražské židovské obce.

Do synagogy vcházíme vstupem, který trochu ustupuje z čelní fronty dozadu, a vytváří tak dojem širšího a volnějšího prostoru před celou budovou. Uvnitř je předsíň, v níž jsou umístěny kamenné nástěnné desky se jmény dárců, kteří na stavbu přispěli. „Za okupace se musely desky otočit, aby nebyla vidět jména. Naštěstí jiná větší stavební poškození budovu nepotkala, když nepočítám vystěhování veškerého inventáře, který se po válce už většinou nedohledal,“ vysvětluje Pavel Veselý.

Maurský styl korigovaný secesí

Postupně se dozvídáme i další detaily o zajímavé stavbě. Synagogu se rozhodl postavit Spolek pro vybudování nového chrámu v reakci na asanaci Židovského města koncem 19. a začátkem 20. století a zboření tamních tří synagog. Spolek jednal na dnešní poměry velice rychle: byl založen v roce 1898, o rok později zakoupil potřebný pozemek (i s původním starým domem) a získal první projekt nového svatostánku. Ten však odmítl, stejně jako druhý první byl v novorománském, druhý v novogotickém slohu. Spolku se zalíbil až třetí projekt z roku 1903 od architekta Wilhelma Stiassného, který se narodil v Bratislavě, ale studoval a působil ve Vídni. Stavět se začalo v roce 1905 a již 16. září 1906 se synagoga otevírala.

Návrh Stiassného přinesl stavbu v maurském slohu stylizovaném secesí. Půdorys synagogy má podobu baziliky se třemi loděmi a dvěma příčnými křídly. „Možná překvapí, že postranními okny sem proniká denní světlo, ačkoliv budova přesně vyplňuje parcelu mezi dvěma sousedními domy. Je to tím, že za předsíní se stavba zužuje a mezi ní a domy jsou volné, asi tři metry široké uličky,“ vysvětluje pan Veselý architektův trik.

Dvacetiletá rekonstrukce

Dovídáme se, že obnovu synagogy zahájila pražská židovská obec v roce 1992, a to opravou a restaurováním vitráží v přízemí. Pak přišla na řadu modlitebna v prvním patře, restaurování hlavního průčelí a portálu synagogy. Finančně na obnovu přispěly ministerstvo kultury, pražský magistrát a Židovská obec v Praze. Po dokončení restaurace nástěnných maleb se nyní plánuje obnova vnitřního zařízení. „Vše záleží na financích, proto to trvá tak dlouho,“ říká Pavel Veselý.

Podle něj má však již dnes synagoga veřejnosti co nabídnout. V prvním patře na galerii je stálá výstava „Židovská obec v Praze od roku 1945 po dnešek“. Expozice mapuje novodobou historii židovské obce v nelehkých obdobích, která s sebou přinesla druhá polovina 20. století.

V letních měsících se v synagoze konají koncerty, brzy již i s rekonstruovanými varhanami, jež jsou původní z roku 1906 a zachovaly se bez podstatnějšího poškození.