Cestou na Anděl nebo Malostranské náměstí. Každý si ho minimálně všimnul, prošel kolem něj či ze zvědavosti nakoukl dovnitř. Našli se i stálí zákazníci. Řeč je o oblíbeném pražském vetešnictví ve Vítězné ulici. A to přímo u zastávky tramvají Újezd. V přízemí nepříliš vzhledného domu už několik desítek let otvírali dva prodejci malý obchod s doslova vším, na co si vzpomenete.

„Bylo to skvělé hlavně pro nostalgiky, šlo o takové hračkářství pro dospělé. Jé, tady ta starodávná dýmka! Koukni, oni tu mají tuhle desku! A tady ten dřevěný houpací kůň! Prostě jak to v takovém krámku bývá. Skoro jste se tam nemohli hnout, bylo tam nastláno věcmi, ale o každé jednotlivé vám prodávající byl schopen něco říct, mnohdy i celou legendu,“ popsala Dana z Prahy 5.

Vetešnictví ale na konci června zavřelo, a to zřejmě kvůli tomu, že provozovatelé nechtěli platit nájem, který paní domácí neustále zvyšovala. „Další velká rána pro nás lovce tvarů a vůbec všechny lidi, kteří se rozhodli poslat své staré věci do nové etapy existence. Ti dva chlapíci mi budou chybět, byla to vždy poctivá divadelní etuda na hodného a zlého, na jejímž konci jeden z nich vynesl při výkupu představu o ceně,“ vysvětlil Maxim.

Pražané tak vzpomínají na vetešnictví s láskou i nostalgií. Podle nich patřilo k atmosféře zdejšího místa. „Diskuze s pražskými vetešníky, jejich postřehy, znalost historie firem a výrobců patří k nenahraditelným ´univerzitám‘, ve kterých se člověk naučil rozpoznávat dobu výroby, kvalitu, a hlavně příběh objektu. Ten bývá tím nejdůležitějším, protože z obyčejného předmětu dělá autentický kus s rodokmenem. Bude se mi po tomto obchodě stýskat, nakupoval jsem tam časopis Kino,“ doplnil Maxim.

Podle některých zákazníků mělo vetešnictví dokonce takové kouzlo, že pokud ho člověk nenavštívil, neobjevil skrytou krásu Prahy. „Uvnitř byly exponáty leckdy dost zaprášené a zanesené. Řekl bych, že ani majitel pořádně nevěděl, co se mu tady za ta léta nashromáždilo. Já tady našel třeba sošku Lenina, která ležela zakutaná pod starou židlí a nějakýma notama. To je přece skvělý suvenýr,“ uvedl s úsměvem Vladimír.

Jakub zase ve vetešnictví našel Ústavu české socialistické republiky. „Odešel jsem si ji tenkrát předčítat na Petřín. Byly to hezké časy,“ potvrdil. Jaký obchod nahradí vetešnictví není jasné. Možná na jeho místě vznikne restaurace, možná moderní obchod. Je ale téměř jasné, že jedinečnou krásu vetešnictví už ale neobnoví nejspíš nikdo.