Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Objevovat taje Karlova mostu lze v muzeu i na vlnách

Praha - Se skupinkou dvaceti lidí stojím na Křížovnickém náměstí. Nade mnou se tyčí mohutná socha Otce vlasti. Dalších deset zájemců netrpělivě stepuje u mladíka, který ze seznamu postupně odškrtává jména.

21.8.2016
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Ivan Babej

„Neměl byste ještě nějaká místa volná," ptají se dvě starší dámy. Je vidět, že o prohlídku po stopách stavby druhého nejstaršího mostu v Čechách je velký zájem. A kdo si lístek nerezervoval předem, zdá se být v jisté nevýhodě.

Praha, Karlův most. Jen tohle vyslovíte, každý ví, o co jde, Opravdu ví?

„Já vás tu všechny vítám," přebírá slovo průvodkyně Dana Kratochvílová. Výklad začíná venku na náměstí. Hovoří o císařově oddané víře v astrologii, díky které byl přesně vypočítaný den, ve který se základní kámen tohoto mostu pokládal. „Hodně se spekuluje o tom, že to bylo 9. července 1357, v 5 hodin a 31 minut. Z toho důvodu, že tomuto datu odpovídala příznivá astrologická konstelace. Současně je datum sledem lichých čísel od jedné do devíti a zpět," poodhaluje průvodkyně.

Víno bylo císařovou vášní

Plynule přecházíme k vinnému sloupu, jelikož víno bylo další císařovou vášní. „Původně tento sloup stával přímo před vchodem na most, ale později začal rušnému provozu vadit, tak ho neustále posouvali až na kraj náměstí," vysvětluje a upozorní i na původní dlažbu z 12. století, která je pod ním. Je rozhodně znát, že úroveň terénu byla v té době výrazně níže než dnes.

Vcházíme do muzea. Klesáme po schodech dolů. „S Karlovým mostem je úzce spojen řád Křížovníků, který byl založen jako špitální bratrstvo Anežkou Českou. Později papež Řehoř IX. povýšil toto bratrstvo na regulérní řád a dokonce mu v roce 1252 věnoval i znak kříže s červenou hvězdou. A právě Křížovníci byli pověřeni správou mostu a vybíráním mostného," říká Dana Kratochvílová. Údajně se vybíral jeden halíř za koně našince a dva halíře za koně cizince.

Síla historie čiší z každého místa

Ocitáme se v místnosti připomínající modlitebnu. Ač je zde chladno a vlhko, nikomu to nevadí. Všichni jsme okouzleni sílou historie, která čiší z každé části prostoru. „Páni, to jsem ani nevěděl, že tu něco takového je," zašumí někdo z hloučku. Průvodkyně se usměje a pokračuje ve výkladu. „Nacházíme se v kostele pod kostelem," říká a sleduje udivené výrazy ostatních. „Toto je původní románský Kostel sv. Ducha. Protože se ale Křížovnickému řádu v 17. století velmi dařilo a mnoho velmistrů řádu bylo současně pražskými arcibiskupy, postavil se barokní kostel sv. Františka, který je nad námi," vysvětluje.

To starý kostel vynikal především hudební produkcí. Za varhanami sedával Jan Nepomuk Škroup, bratr Františka Škroupa, který je autorem hudby k české hymně, i Antonín Dvořák. Tomu podle slov průvodkyně v tehdejší době na vysvědčení napsali výborný, avšak praktický talent. Všem se objeví na tváří úsměv. Těžko říci, jestli v tu chvíli myslí na Rusalku nebo čerta s Káčou. .

Mapa zobrazuje minulost

Chvíli na to přecházíme k pozůstatkům románské stavební činnosti a mapě, která autenticky znázorňuje, jak to tu kdysi vypadalo. Prostory jsou velmi úzké, tudíž je nutné vytvořit řadu a k pilířům přistupovat jednotlivě. I zde je znát, že úroveň tehdejšího stavebního terénu byla podstatně níže, než je dnešní staré město.

Pokračujeme do další místnosti, které dominuje rozestavěný model Karlova mostu. Dokonce i s poničeným Juditiným mostem. „Most nevydržel nápor vody, která přišla s povodní při jarním tání ledů v roce 1342. Protože ale bylo spojení těchto dvou břehů velmi důležité, byl most nahrazen dřevěnou lávkou a současně pokračovala stavba Karlova mostu," vykládá průvodkyně.

Hovoří také o řemeslech, která v té době byla placená zlatem. Mezi nejdůležitější umy při stavbě mostu patřilo kamenictví a tesařství. Jednotlivé kameny pak byly označené kamenickou značkou. Na základě toho byla řemeslníkům večer vyplacená každodenní mzda. Pouze architekt Petr Parléř měl mzdu vyplácenou po týdnu. „Na modelu lze ale vidět i zedníky, kteří míchali maltu. Jestli však opravdu přidávali do malty vajíčka, to je otázka. Když se dělal chemický průzkum, tak se v materiálu skutečně našly stopy po vajíčkách, ale těžko říci, jestli tam zedníkovi spadla svačina, nebo jestli to byl záměr."

Kouzlo kamenických značek

Všechny kamenické značky, které byly na mostě nalezeny, lze v místnosti zhlédnout. Stejně jako obrovské množství fotografií zachycujících mohutnou opravu mostu v letech 2007 až 2010, která byla nejen veřejností velmi diskutována. „Ano, i já se nemohu zbavit dojmu, že taková stavba jako je Karlův most si zasloužila ruční práci, aby byla co nejvíce zachována autentičnost tehdejších stavebních postupů. Protože je na první pohled vidět, které kameny byly vyměněné a řezané strojově," poodhaluje svůj názor na věc průvodkyně Dana Kratochvílová.

Při vycházení z místnosti si nelze nevšimnout busty Karla IV., který vévodí všem svým čtyřem manželkám. Jsou tam všechny. Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická i zdatná Eliška Pomořanská, která byla o více než třicet let mladší a lámala meče.

Na chodbě míjíme další Karlovu sochu. Shrbený posed vypovídá o jeho těžkém zranění, které mělo doživotní následky.

Ukázka dobového řemeslného umění

Ocitáme se v tamější ukázkové dílně. Obrovský mlýnský kámen u rámu dveří jasně znázorňuje, že práce na stavbě v té době nebyla žádný med. Všude jsou kladiva a topůrka. Oděvy, které mají figuríny na sobě, by rozhodně neprošly přes dnešní inspekci bezpečnosti práce.

V posledních muzejních prostorách nám průvodkyně prozrazuje, že pilíře z Juditina mostu jsou zachovány. „Vznikla taková zvláštní dohoda mezi památkáři, kteří by je rádi všechny zdokumentovali, ale nemají na to peníze, a mezi říční policií, která potřebuje námět pro svá pravidelná cvičení. Každý rok na přelomu ledna a února je tok Vltavy nejméně prudký, a tak se tu dělá výzkum," dodává Dana Kratochvílová.

Most času

Po těchto slovech spěcháme na loďku kotvící pod Mostem času. Na jeho zdech se totiž odráží stavební směry čtyř století. Jakmile nastoupíme do lodi jménem Blatouch, vítá nás kapitán Petr s proutěným košíkem v ruce. „Je libo perníček nebo raději Eskymo?" Nechybí ale ani limonáda nebo pivo. Ačkoli nemám možnost porovnání, připadá mi náš kapitán jako absolutní špička ve svém oboru. Jeho výklad není odříkání encyklopedických a naučených vět. Je o životě. O tom, jak on sám vnímá pobřeží Vltavy, Čertovku. A co všechno už prožil na vlnách řeky linoucí se centrem Prahy. „Vidíte tamhle tu restauraci, ta je nejdražší široko daleko. Jedí tam jen osobnosti velkých jmen. Jednou jsem vezl i seriálového Mitche Buchannona. Byl tu s blondýnkou, které by mohl dělat tátu, a nejspíš ani netušil, že je vůbec v Čechách," směje se. V dalších deseti minutách se také dozvídám, jak to bylo doopravdy se žralokem, který se v Čertovce kdysi objevil. „To jsem vám takhle jednou plul s tehdejší první dámou paní Livií Klausovou a vjeli jsme do kanálu. Tam puch, že byste se nedořezali. A následně se ten žralok vytáhl, byl v nějakém třetím stádiu rozkladu. Nejspíš ho vyhodil některý z kuchařů jako špatný kus. My pak byli půl hodiny zadarmo v televizi v hlavním zpravodajském čase," vypráví dál s humorem. Neopomene také upozornit na velmi luxusní hotel. „Noc tam stojí šest tisíc euro. Ale máte snídani zdarma a výhled na Pražský hrad."

Plavba po Vltavě

Při plavbě Čertovkou vidím zábradlí ve druhém patře, ze kterého shazovaly piáno slavné chobotničky. Také upřu pohled na černou desku značící, kam až sahala v minulosti voda při velké povodni. To ve mně trochu vyvolává pocit bezmoci, který nastane, když jste nuceni bojovat s přírodním živlem.

Ke konci plavby mineme parník Nepomuk, což je nejstarší loď u břehu, a také Eleanoru a Andreho. Dvě gondoly, na kterých se dříve vozila zelenina s ovocem. „Tehdy je sem přivezli dva pánové v hodně pokročilém věku. Až jsem se divil. Ale když jsem si potom vyzkoušel tu věc řídit, měli hoši veškerý můj obdiv," uzavírá svůj výklad kapitán Petr a my se Mostem času vracíme tam, kde naše plavba, která je jednou z akcí pravidelného cyklu Prague City Tourism, začínala.

Autor: Andrea Grubnerová

21.8.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Finančník Petr Kellner.
25

Kellnerova nadace odmítá Babišova slova, že nejde o charitu

Předvolební debata Deníku

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let

Ředitel České filharmonie (ČF) David Mareček dnes v pražském Rudolfinu za přítomnosti ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) podepsal pětiletou smlouvu s novým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Čtyřiašedesátiletý Američan ruského původu filharmonii povede po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. Semjon Byčkov byl jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie od sezony 2018/2019. Orchestru se současně ujmou dva hlavní hostující dirigenti Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.

Soud zaslal lobbistovi Dalíkovi výzvu k nástupu pětiletého trestu

Městský soud v Praze zaslal v pátek lobbistovi Marku Dalíkovi výzvu k nástupu pětiletého trestu. ČTK to řekla mluvčí soudu Markéta Puci. Kdy musí Dalík nastoupit do vězení, sdělí mluvčí až poté, co si lobbista zásilku vyzvedne.

Středoškoláci půjdou volit. Chtějí o zemi rozhodovat

Maturitní třída pražského víceletého gymnázia. Skupina dívek, které letos poprvé půjdou volit, se baví, komu dá hlas. Katka váhá mezi TOP 09 a ODS, Karolína, Vendula a Veronika to hodí Pirátům, Anna topce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení