Pardon – určených k tomu, aby dětem, jejichž příchod na svět neprovázelo toužebné očekávání, nabídky šanci na šťastný život.

Jméno po sestře

Posledním takovým dítětem byla uprostřed noci na úterý čerstvě narozená holčička. Dostala jméno Gita – podle sestřičky hloubětínského GynCentra, která ji vyzvedla poté, co tři minuty před půlnocí zazněl signál, že byla otevřena dvířka babyboxu. Stejná sestra nedávno – před měsícem a jedním dnem – vyzvedávala i chlapečka, který do nového života vstoupil pod jménem Vladislav.

Kdo miminko k babyboxu přinesl, se nesleduje – tentokrát ovšem Hess, který měl radost z už 153. zachráněného života, jen kroutí hlavou: dítě se v babyboxu ocitlo už půl druhé hodiny po porodu! Alespoň tomu nasvědčuje „rodný list", jímž dceru vybavila její matka. Jde o poznámku, že se narodila ve 22.23. A byl ještě pozdní večer, první máj, kdy tři minuty před půlnocí vstoupila do nového života právě skrze dvířka babyboxu.

„Sestřička mě informovala, že je na první pohled zdravá, s pupečníkem převázaným modrou stužkou, oblečená a zabalená v dece," připomněl v úterý Hess. „Sedmé letošní děťátko zvýšilo skóre holky versus kluci na 89:64," konstatoval – a poznamenal, že Gita je 25. miminkem odloženým v hloubětínském babyboxu.

Spousta plánů

Nelze ovšem tvrdit, že vůbec prvním českým boxem v Hloubětíně za 12 let jeho existence prošlo 25 dětí. Už se tam totiž vystřídaly bedýnky dvě. Původní zařízení, namontované v květnu 2005 a zprovozněné o pár dní později, symbolicky právě na Mezinárodní den dětí, nahradila zmodernizovaná verze. A nejen zde.

Vyměněno zatím bylo 16 z těch, které patřily k nejstarším. „Ty nové už mají automatické otevírání a zavírání, ne jako předtím těžká dvířka s mechanickou klikou, mají klimatizaci, ne jenom vytápění jako ty staré – a vše je mnohonásobně jištěné," vyjmenoval Hess hlavní přednosti. S dodatkem, že některé z původně použitých elektronických součástek už nelze sehnat, takže jsou obtížné i opravy.

Za měsíc chystá Hess otevření nového babyboxu v Mariánských Lázních, další by rád umístil v Berouně. „Jednám s představiteli kraje o umístění na budově dětského domova; rád bych, aby to bylo někde ve městě," řekl Deníku muž, který se nerozpakuje podepsat „Babydědek Lu". Věří, že na hejtmanství najde pochopení.

Právo na život

Ne vždy se však tyhle snahy setkávají s pochopením. Kritici zdůrazňují třeba ustanovení Úmluvy o právech dítěte, hovořící mimo jiné o právu na totožnost, státní příslušnost a právu znát své rodiče. „Je tam ale ještě čárka a věta pokračuje: pokud je to možné," zdůraznil Hess. A připomněl i ustanovení: tím nejvyšším právem je právo na život. Zmínil také jiné případy. Co když matka do rodného listu tatínka neuvede? A co když je tam zapsán někdo jiný?

„Identita není tvořena znalostí rodiny – vytváříme si ji postavením ve společnosti; tím, co děláme," říká muž, jehož světem ovšem zdaleka nejsou jen babyboxy. Stačí nahlédnout na webovou stránku, kde vitální sedmdesátník představuje své aktivity: Zakládám babyboxy – ale také Chovám koně, Píšu knížky, Fotografuju život, Vydávám Divoké víno, Tvořím reklamu či Vytvářím vztahy.

Odměnou za snažení kolem babyboxů jsou pak setkání s některými z dětí. Třeba s dnes již osmiletou holčičkou žijící v Nymburce, ohromně milou a šikovnou, jíž adoptivní rodiče Hesse představili jako „dědečka, co udělal bedýnku, kam si pro ni došli". A bylo to! Určitě prý lepší, než tutlat pravdu, kterou by se pak dítě mohlo dozvědět třeba ve škole…

Babyboxy v Praze a středních Čechách. Infografika.