Dnes Kocanda jednal se zástupci odborové organizace v čele s její předsedkyní Annou Machovou, sdělila ve čtvrtek mluvčí knihovny Irena Maňáková. "Mám z dnešního jednání dobrý pocit. Troufám si tvrdit s jistým příměrem, že ona pověstná válečná sekera je zakopána," řekl po schůzce Kocanda.

Kocanda třídá památkáře Kroupu 

„Po seznámení se s personální situací v knihovně jsem přesvědčen, že je potřeba zařadit i tuto otázku mezi hlavní priority, a to nejen v otázce výše platů. Ty jsou nepochybně nejdůležitějším motivačním prvkem, ale určitě ne jediným. Věřím, že společně s kolegy i zástupci odborů se podaří situaci zlepšit," dodal. Machová uvedla, že jednání bylo věcné a bude pokračovat. "Nicméně jsme zatím hrozbu stávkové pohotovosti neodvolali," uvedla.

Kocanda, bývalý vězeňský kaplan a člen vedení Českobratrské církve evangelické střídá v čele knihovny památkáře Petra Kroupu. NK je nejvýznamnější knihovní instituce v zemi. Na nového ředitele čeká především dokončení revitalizace jejího sídla v Klementinu za miliardu korun, což ředitel v rozhovoru označil za svou další prioritu. Tou další vedle vyřešení personální situace je zrušené zadávací řízení na udržitelnost Národní digitální knihovny.

Nový ředitel vystudoval teologii, speciální pedagogiku a práva 

Ministerstvo kultury po dvouletém provizoriu začalo hledat jejího nového ředitele počátkem dubna. Do výběrového řízení se přihlásili tři kandidáti, vedle Kocandy a Kroupy ještě bývalý ředitel Sbírky starého umění Národní galerie v Praze Vít Vlnas. Jednání výběrové komise se zúčastnili podle informací jen Kroupa a Kocanda. Komise doporučila oba dva, pro Kocandu se rozhodl ministr, uvádí tisková zpráva ministerstva kultury.

Martin Kocanda se narodil v roce 1974, vystudoval teologii, speciální pedagogiku a práva. Byl kazatelem Bratrské jednoty baptistů, od roku 2000 členem a kazatelem Českobratrské církve evangelické. Patnáct let působil ve věznicích, nejprve jako dobrovolník Vězeňské duchovenské péče a posléze jako jeden z prvních tří vězeňských kaplanů. Později pracoval jako právník ve Věznici Pardubice a pak se stal vrchním ředitelem kanceláře na generálním ředitelství Vězeňské služby v Praze.