„Budu se to učit za pochodu. Určitě mě čeká víc organizačních věcí a schůzí, ale nejdůležitější je kontinuita," řekl nově zvolený vrchní pražský rabín.

„Role rabína je v tom, aby židovská obec, která je mu svěřena, stále ještě existovala i v době, kdy on skončí své poslání. To máme od dob Mojžíšových, který svému nástupci Jozuemu řekl: aby židovský národ zůstal židovským. Zní to jednoduše, ale je to tak, že každý člověk se snaží řešit zadání svého cíle a v té míře, v jaké si myslí, že je to správné," říká Peter, který se do Prahy vrátil po 13 letech studia judaismu v Izraeli.

Rezignace Karola Sidona

Poté, co dlouholetý pražský vrchní rabín Karol Sidon v červnu oznámil svou rezignaci, bylo pravděpodobné, že jeho nástupcem bude do té doby zastupující rabín Peter. „Byla dohoda, že mi židovská obec pomůže na studiích a já jí pak pomohu jako rabín. Ale v jaké funkci, to jsem tehdy, na konci 90. let, nevěděl," vzpomíná.

Definovat, co rabín pro jednotlivé členy obce znamená, je podle něj těžké. „Co člověk, to jiný vztah k rabínovi. Je mi 38 let, nemohu být pro ně nějakým moudrým starcem. Někdo má rabína jako učitele, někdo jako rádce, někdo jako duchovního otce, někteří ho mají jako pána, někteří jako krále, všechno tam je a záleží na každé obci i na každém člověku," uvedl.

„Rabín není vrcholem obce, důležití jsou členové, pokud ti nejsou, není ani rabína," míní představitel obce, která dnes čítá kolem 1500 registrovaných členů. Většina z nich ale nežije aktivním náboženským životem. „Je plno lidí, kteří jsou Židé, ale z různých důvodů členy obce nejsou," uvedl. Přál by si však, aby i ti více „poznali své židovství do hloubky a nebáli se ho". „Bylo by to krásné. Třeba prostřednictvím pomoci druhým, chudým. A nemusí to být vždy penězi nebo hmotným darem, třeba jen slovem pochopení," říká rabín.

Židovská obec v Praze

Peter, který je ortodoxním rabínem, studia absolvoval v Izraeli. Tradici evropských ješiv zpřetrhaly dějiny 20. století a studovat dnes v Česku je podle Petera téměř nemožné. Žák musí ovládat nejen hebrejštinu, ale i aramejštinu, některé texty neexistují v překladech. Židovské vzdělávání je stále na osobním kontaktu učitele a žáka. Na začátku to má být otec, pak jde dítě do školy, které se od 19. století koncipují jako kolejní školy. Podobné studium, kde se lze učit deset až 15 hodin denně, absolvoval i Peter. Studuje se ve dvojicích, Peter se svým spolužákem pokračují přes skype dodneška. Židovské náboženské školy stále stojí na výchově, což je rozdíl od sekulárních škol, které stojí na předávání informací, říká.

Židovská obec v Praze je málo početná a generačně nesourodá, zejména kvůli pohnutým osudům Židů ve 20. století. Když se po roce 1989 znovu formovala, přicházelo do ní i mnoho konvertitů. „Později ale zájem upadl, dnes lidí, kteří chtějí přestoupit, je pár," říká rabín.

Obec pomáhá svým členům kromě sociální oblasti, kterou reprezentuje zejména domov na Hagiboru, také se stravováním, jež má přísné podmínky. Už v Československu pomáhala pražská židovská obec těm, kdo si nemohou doma připravovat košer jídlo. Obec nyní poskytuje příspěvek na jídlo, aby se mohli stravovat přibližně za cenu, jakou by podle rabína dali třeba v čínské restauraci.

Košer potraviny jsou nákladné, buď se dovážejí, nebo se do jejich ceny promítá nákladná příprava i odborný dohled na ni. Ale neplatí jen to, že se potraviny vozí z Izraele. Mnozí čeští výrobci košer výrobky vyvážejí tam, kde mají odbyt. „Certifikáty udělují košer organizace, my máme v rámci rabinátu pododdělení, které se tím zabývá. Čeští výrobci se ale sami obracejí třeba na anglické organizace, když tam chtějí dovážet," říká. Ne všichni ale mají dost peněz na košer potraviny. Pro ně pak obec sestavuje přehled výrobků, které nemají certifikát, avšak podmínky splňují.

Velkou výzvou v sociální oblasti je podle pražského rabína fakt, že dnes velká část nejstarších členů obce jsou ti, kdo prožili holokaust. Čerpají proto kompenzace, jak to umožňují příslušné organizace. „Veškeré tyto výhody se vztahují na lidi, kteří se narodili během války. Člověk, který se narodil pouhý den po ukončení války, i když měl trýzeň se svými rodiči, nedostane nic," vysvětlil. Veškerá sociální zařízení podle něj stojí obrovské částky, ale lidé už na ně nebudou mít. „To je velká výzva pro židovské společenství, jak pomoci lidem zpříjemnit stáří, jak zapojíme členy židovské obce do této pomoci," uvedl.