Ještě před tím poskytl Pražskému deníku rozhovor.

Sedm let na vaší straně. Tak znělo jedno z hesel kampaně Hnutí pro Prahu 11. Jaké byly vlastně vaše politické začátky?

Hnutí je výsledek několikaleté předchozí činnosti. Já jsem se aktivně o politiku začal zajímat v lednu 2001 a rok nato jsme spolu se sousedy založili občanské sdružení Chodov. Šel jsem do voleb jako nezávislý kandidát a získal zastupitelský mandát. Tehdy bylo Jižní Město rozděleno na čtyři volební obvody, a to mi pomohlo. Při příštích volbách v roce 2006 to už byl ale pouze jeden obvod. Bylo nám jasné, že naše politické sdružení potřebuje silnější nástroj, proto jsme založili Chodovské hnutí pro Prahu. Byli jsme parta 12 až 15 bojovníků a neměli jsme tenkrát prostředky ani lidi, aby se nám podařilo v krátké době od května do října etablovat na celém Jižním Městě. Nedostali jsme se přes pět procent potřebných pro vstup do zastupitelstva, navíc v těch volbách drtivě zvítězila ODS po celé Praze. Chvilku mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatoval. Kolegové z hnutí mě přemluvili, ať zase začneme něco dělat. A tak jsme v roce 2009 oslovili občanská sdružení na Praze 11, která měla stejný charakter jako my, a postupně jsme je sjednotili.

Byla to tak chvíle, kdy vás vzalo vedení radnice na vědomí?

Ano. Dokonce jsme byli určitým způsobem pod dohledem ABL (bezpečnostní agentura, kterou vlastnil exposlanec Vít Bárta pozn. red) od roku 2007. Z dokumentů o mém sledování je patrné, že jeho zadavatelem je kdosi na Praze 11. A Mlejnský (Dalibor Mlejnský byl už tehdy starostou Prahy 11 - pozn. red.) se svým vztahem k Vítu Bártovi netajil. Dokonce říkal, že spolu jezdí i na dovolené. My jsme byli Mlejnskému trnem v oku, protože máme na věci diametrálně odlišné názory. Navíc nelžeme a nekrademe.

Tušil jste tehdy, jak to může být nebezpečné? Sledovali vás, napadli…

Vůbec ne. Netušil jsem, že politický boj v těch nižších strukturách může dosáhnout až takových rozměrů z jedné strany. Poměrně široký okruh lidí okolo mně byl velmi důkladně sledován včetně mojí rodiny, mého domu, monitorovali dokonce i lidi na veřejných akcích, které jsme pořádali. Uplatňovali vyloženě policejní metody. Když mě přepadli, tak jsem měl v ruce kasírku a mobil, který v té době nebyl nejlevnější. Oboje mi zůstalo. Ani z obchodních záležitostí, nebo z osobních to být nemohlo. Nic jsem nedlužil, milenku jsem neměl a nemám. Asi jsem někomu intenzivně šlapal na kuří oko.

Co vás tehdy nejvíce štvalo?

Všechno se točí ohledně Litochleb. A je to i hospodářská politika minulé radnice. Za osm let pod vedením Mlejnského městská část rozprodala veškerý její disponibilní majetek. Jediné, co zůstalo, jsou školy, zdravotnická zařízení a domy sociálních služeb.

Chcete říci, že všechny pozemky a veřejná prostranství na Praze 11 jsou v soukromých rukách? Pokud tedy nepatří magistrátu, dopravnímu podniku nebo TSK..

Troufl bych si říci, že ano. Je to spálená zem. Hospodaření městské části se nezdá v pořádku ani policii. Zhruba před dvěma týdny obvinila 39 zastupitelů a jednoho úředníka ze zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Nevýhodným prodejem pozemků prý způsobili škodu 20 milionů.

Vy jste dlouhodobým odpůrcem prodejů pozemků na Praze 11. Jak podle vás fungovaly?

Všechno podle stejné kuchařky. Rada rozhodla o vypsání záměru o prodeji pozemků a na úřední desce to bylo někde schované pouze v minimální zákonné lhůtě 15 dní. Pak si nechala vytvořit administrativní posudek (sloužící k daňovým účelům, nikoliv obchodním), který je vždy nižší než tržní. Přihlásila se firma s neprůhlednou majetkovou strukturou obvykle končící na Kypru, Seychelách nebo Kajmanských ostrovech, a nabídla cenu maximálně o deset procent vyšší, než stanovil posudek. Do toho se přihlásily další dvě firmy, které to nabízely o deset korun dráž, než první a zároveň i vítězná firma. Rada následně udělala výběrové řízení a vítěze nechala odsouhlasit v zastupitelstvu těsnou většinou jednoho hlasu. Nový majitel expost požádal o doporučení ke změně územního plánu. A magistrát pak na základě tohoto doporučení změnu schválil. Právě zmíněné Litochleby jsou toho nejmarkantnějším příkladem.

Jak se vám z pozice opozičních zastupitelů dařilo brzdit tyto postupy a rozhodnutí?

Velmi intenzivní prací. I když jsme argumentovali, že třeba nelze vydat rozhodnutí, protože úprava či změna nebyla veřejně projednána, pracovníci úřadu nás neposlouchali a spoustu rozhodnutí přesto vydali. Nezbylo nám, než podávat žaloby. Abychom měli na právníky, museli jsme udělat veřejnou sbírku. Bylo to jako na Národní divadlo. Chodily za námi senioři s padesátikorunami. Soudy nám nyní postupně dávají za pravdu. Nejhorší situace je, když se obyvatelé sbírají na právníky v boji proti vlastní radnici.

Všechno, co jste napadli, našlo právní opodstatnění?

Ano. Ve všech případech, které soud už uzavřel. Některé stížnosti jsou stále ještě v běhu. Úředníci stavebního úřadu jednali v rozporu se zákonem a v některých případech opakovaně. Kromě prodeje pozemků jsme ale napadali i prodej obecních bytů.

Privatizace bytů probíhala podle vás také nestandardním způsobem?

Ke konci roku 2006, kdy byla starostkou Marta Šorfová, byla udělaná poměrně kvalitní studie o sociálních bytech. Městská část s 80 tisíci obyvateli by měla mít až pět tisíc obecních bytů. Tehdy se zastupitelstvo domluvilo na tom, že ukončí privatizaci na 3700 bytech. V minulém volebním období došlo k masivní privatizaci bytového fondu, bylo prodáno 2700 bytů z tohoto balíčku. Stalo se to kvůli podivným znaleckým posudkům. Objevuje se v nich koeficient 2,7, který sráží tržní cenu. Tento koeficient má vyjadřovat věcné břemeno, a tím je nájemník. Ale já přece nemohu mít jako věcné břemeno nájemníka, kterému chci byt prodat! Nehospodárným nakládáním přišla dle mého názoru městská část zhruba o 1,3 miliardy korun. Cenové relace prodávaných bytů se pohybovala za 10 až 12 tisíc za metr čtvereční, zatímco nové byty nakupuje vedení radnice za 51 tisíc za metr čtvereční. Kupuje je na volném trhu, v marketingově neúspěšných projektech pana Sekyry.

V jaké kondici se nachází radnice Prahy 11? Co vás čeká v následujících čtyřech letech?

Závěrečný účet městské části byl v pololetí mínus 560 milionů a výhledový rozpočet na rok 2015, který byl předložen v červnu byl mínus 150 milionů. My ho musíme konsolidovat za podmínek zachování základního chodu obce. Musí fungovat zdravotnictví, sociální služby, děti ve školách v zimě musí mít teplo a světlo, musí být uklizený sníh, příští rok se musí sekat tráva nebo hrabat listí, vyvážet koše. Souběžně s tím je třeba zařezávat všechny penězovody a hledat další rezervy v rozpočtu. Já jako starosta bych měl v další fázi na starost nadefinování nezastavitelného území, tedy všechny vnitrobloky, parčíky, prostory veřejné vybavenosti. Minulé vedení chtělo prodávat lidem dokonce i parkoviště, tak tomu bych chtěl předejít.

Čtěte také: Převrat: 'jihoměstské Palermo' ovládli jeho nesmiřitelní kritici