Konkrétně s těmito požadavky přicházejí nejčastěji za Jakubem Pokem zájemci o kurz Školy paměti, které už pátým rokem vede. Poslední dobou je o ně čím dál větší zájem.

Doba, ve které je „in“ a „trendy“ nosit v hlavě co nejvíc informací, být ostražitý a flexibilní, kurzům efektivního a správného učení napomáhá. Základem je ale jediné – paměťové techniky doopravdy fungují, jde o osvědčený způsob.

O učení a obecně zapamatování panuje spousta předsudků, mnoho z nás například neví, jak dlouho se učit, aby byl výsledek efektivní. Je nějak doložené, jaká je ideální doba na učení? Za jaký čas si toho nejvíce zapamatujeme, když se učíme například na zkoušku ve škole?

Ideální je dvacet až padesát minut. Ačkoli si to tak většina lidí nemyslí. Je sice pravda, že po delší době máme relativně lepší čtení textu a dokážeme mu snáze porozumět. Samotné ukládání do paměti je ale něco úplně jiného. Během dvaceti až padesáti minut má náš mozek nejlepší koncentraci pro učení, poté by mělo následovat krátké opakování nabytých informací. Co myslíte, za jak dlouho po učení by mělo toto opakování proběhnout?

Podle mě co nejdřív, třeba po deseti minutách…?

Přesně tak. První opakování, maximálně pětiminutové, by mělo nastat do deseti minut, druhé pak do dvaceti čtyř hodin. Devadesát procent lidí mi na tutéž otázku ale řekne, že stačí do týdne. Což je naprostý nesmysl. Vůbec to ale neznamená, že jsou ti lidé hloupí. Prostě jen tento základní princip neznají a informace se jim proto do paměti nemohou efektivně uložit. Spousta studentů se třeba na státnice učí tři týdny, udělají si strukturovaný studijní plán, rozdělí si otázky, podtrhají si důležité informace a jedou… První opakování dané studijní jednotky ale udělají třeba až po týdnu. V tu chvíli už ale otázky vůbec neopakují, naopak se je znovu učí! A pak jdou ke zkoušce a jsou nervózní, protože jim struktura logicky úplně padá.

Díky včasnému opakování se nestane, že bychom informace zapomněli?

Pamatování a zapomínání jsou dvě strany jedné mince. Paměť určité věci priorizuje, jiné věci naopak uvolňuje a je to tak naprosto v pořádku. Některé věci v životě ale nechceme zapomínat, a proto potřebujeme posílit jejich paměťovou stopu. Vezměte si, že lidé, když potřebují zhubnout, najmou si dietologa. Když se chtějí učit na lyžích, vyhlédnou si šikovného instruktora. Ale když si chtějí zlepšit paměť a efektivněji se učit, nenapadne je vyhledat odborníka. I když se každý člověk někdy v životě učil, málokdy si zpětně pamatuje, jak to dělal. A asi nikdy mu nikdo neřekl, jak se správně učit.

close Trenér paměti Jakub Pok. zoom_in Právě paměťové cesty a paměťové stopy jsou základem vašich technik paměti. Co je na nich tak jedinečného?

Jsou to fenomenální cesty, do kterých se dá uložit úplně všechno. Díky paměťovým technikám si mohu zapamatovat pětadvacet telefonních čísel do pěti minut. Stejně tak snadno si zapamatuji i slovíčka, texty nebo přiřadím jména k obličejům. Díky nim můžeme předcházet trapným situacím, kdy někomu takříkajíc nemůžeme přijít na jméno, 
a přitom jsme s daným člověkem už několikrát hovořili. Takové ty chvilky, kdy potkám nového kolegu ve výtahu, nemůžu ho ale ani oslovit, protože si nepamatuji jeho jméno…

Tak prosím schválně zkuste, jak si k mému obličeji přiřadíte příjmení Rozšafná?

Můžu si vaše příjmení opakovat pořád dokola, což mi ale velkou úspěšnost nepřinese. Anebo si najdu určitý specifický rys ve vašem obličeji, třeba modré oči. Ty pro mě symbolizují, že se ráda podělíte, že jste taková rozšafná. Je to samozřejmě nesmysl, jakási mentální fantazie… Nicméně tento symbolický háček člověku většinou stačí. Zkusit to může každý – stačí si převést příjmení nebo jméno na určitý symbol a následně spojit se specifickým znakem dané osoby.

Proč je zapamatovávání si jmen tak složité?

Jména a obličeje jsou pro nás neuchopitelné, například Jakub Pok je pro nás nicneříkající složení dvou slov. Co je Jakub? Nic konkrétního. Když si to ale spojíme s biblickou postavou Jákob, už pro nás může toto slovo vyjadřovat například biblický plášť. A Pok pro nás může být třeba pokladna. Když si to spojím se specifickým rysem v obličeji, což je v mém případě třeba nos, můžu si představit, že 
z nosu vytahuji hábit, pod kterým mám schovanou pokladnu. Je to jakýsi fantazijní příběh, obrázek, který mi pomůže. A i když to mnoha lidem připadá bláznivé, opravdu to funguje.

Jak se těmito paměťovými technikami pomocí symbolů naučíme například cizí jazyk?

Kvůli jazykům na naše kurzy přichází vůbec nejvíc zájemců. Spousta lidí se učí cizí jazyk dvacet let, a ve výsledku neumí vlastně nic. Je to proto, že se jazyk učit neumějí. Každou chvíli od klientů slýchám věty typu: Já jsem úplný blbec, vůbec nic si nepamatuju, asi nemám na jazyky mozek. Není to tak – všechno je to jen o fantazii 
a vizualizaci, o tom, jak si dokážeme vytvořit paměťovou stopu. Normální člověk se může naučit slušně mluvit cizím jazykem za šest až dvanáct měsíců. Divím se, že velké množství lidí se u nás dneska ještě učí jazyky způsobem, který je naprosto neefektivní. Nejvíc se tomu pochopitelně smějí a mnou si ruce jazykové školy. Víte, jak se řekne německy holub?

Nevím.

Skvěle. Zavřete na chvilku oči a zkuste se přenést na Náměstí svatého Marka v Benátkách, které je plné holubů. Představte si, že tam stojí pan Tau a na hlavě má svou typickou buřinku. A teď si zkuste představit, že z pod té buřinky vytáhne balíček sušenek BeBe a drobí je holubům, kteří se na ně slétávají v celých hejnech. Holub se německy řekne taube. Věřte, že teď už to slovíčko nezapomenete. A podobným způsobem si můžeme snadno zapamatovat i cokoli jiného.

Zní to efektivně, co když se ale musím učit třeba dvě stě slovíček? Musím mít proto v hlavě dvě stě příběhů?

Ten příběh si vytvářím jenom pro počátek, slovíčko budete potom znát i bez něj, 
v paměti zůstane. Já jsem se rozhodl, že se začnu učit španělsky. Zadal jsem si prvních sedm set padesát slovíček 
s tím, že si chci dát denně padesát po ránu. Věnovat tomu budu každý den maximálně půl hodiny, přes víkend si jen dvakrát krátce zopakuji. Za tři týdny se relativně pohodovým učením naučím sedm set padesát slovíček díky tomu, že se slovíčka učím pomocí takzvané techniky klíčového slova…

close Trenér paměti Jakub Pok. zoom_in Jak jste se k paměťovým technikám dostal?

V roce 1996 jsem jeden takový kurz o paměťových háčcích navštívil v Německu. Vždycky jsem tíhl k tomu učit se více věcí za kratší dobu, takže mě tematika zajímala. Lektor, který nás školil, si do pěti minut dokázal zapamatovat 52 po sobě jdoucích kanastových karet. V první chvíli jsem mu nevěřil, myslel jsem si, že je to podvod. Na kartičky jsem se podíval, jestli nejsou zfalšované, načež lektor si je ale po chvilce uložil znovu, 
v jiném pořadí. Pochopil jsem, že není kouzelník, ani člověk 
s fotografickou pamětí. Pouze umí používat techniky a utvářet svoje paměťové cesty.

Máte ponětí, kdo je původem takovýchto přelomových technik, kdo s nimi přišel poprvé?

Paměťová cesta je stará dva a půl tisíce let. Už ve starověkém Římě paměťové cesty používali. Není to žádná novinka, spíš se více hodí do aktuální doby. Lidé se o paměťových technikách více dozvídají, protože se čím dál více věcí chtějí naučit a uložit do paměti za kratší dobu.

Kdo nejčastěji vaše kurzy paměti vyhledává?

Studenti, právníci, lékaři, novináři, manažeři… Každý, kdo nějakým způsobem potřebuje udržovat svoji paměť. Lidé, kteří třeba mají vystudovanou vysokou školu, po pár letech ale zjišťují, že jim paměť malinkou zakrňuje a chtějí se dále rozvíjet. Nedávno se našeho kurzu ale například zúčastnila také dvaadevadesátiletá Miluška. Studentka univerzity třetího věku, na které je na první pohled patrné, že stále mentálně pracuje. Důchod ani věk pro ni nejsou překážkou. Ve zdravém těle zdravý duch v tomto případě platí stoprocentně. Je dokázané, že jako nejlepší boj proti stařecké demenci nebo Alzheimerově chorobě funguje mentální trénink. Zároveň na kurzy chodí ale řada lidí jen tak ze zvědavosti. Uvědomují si, že je na čase dělat něco pro sebe a pro svůj rozvoj.

Máte telefonní čísla v mobilu uložena pod jmény?

Mám, i když ne všechny. Asi dvacet telefonních čísel, která používám pravidelně, si trénuji. Podobně mám v hlavě uložená i všechna IČ, espézetky, bankovní konta naší firmy…

Vystudoval jste právnickou fakultu, používáte tyto techniky
i na memorování paragrafů?

No jasně, vždyť to jsou taky jenom čísla. Čísla jsou taky neuchopitelná a velmi komplikovaná, podobně jako jména. Je nesmysl učit se čísla neustálým opakováním, do pěti minut si tak uložíte maximálně dvě a hned je zase zapomenete. Když si ale uvědomíte, že každé číslo je symbol jako třeba vata, čaj nebo kámen, a z těchto symbolů si následně utvoříte příběh, číslo vám už z hlavy nemůže vypadnout. Nyní si připravuji paměťovou cestu pro celý nový občanský zákoník, který má 3082 paragrafů.

Živíte se stále právničinou, nebo už vás Škola paměti živí?

Právničina je moje profese, proto ji nechci zcela opustit. Ale Škola paměti je má srdeční záležitost. Zároveň po kurzech a školeních je čím dál větší poptávka, proto uvidíme, jak to půjde dál.. A teď schválně – jak se řekne německy holub?

Je to taube…

Jakub Pok close Trenér paměti Jakub Pok. zoom_in Narodil se v roce 1978.

Absolvoval na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd a na Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity; úspěšně zakončil také studium práv.

V roce 1996 se v Berlíně seznámil s technikami paměti, více než deset let se jimi zabývá profesionálně.

V roce 2009 založil Školu paměti, firmu, která provozuje kurzy a školení trénování paměti pro jednotlivce a firmy; Jakub Pok zde působí jako lektor.

Zúčastnil se několika paměťových soutěží mj. Prague Open Memory Cup a připravuje se na paměťovou olympiádu.