Nina Horáková: Jaká místa mám v Praze ráda

Gabriela Kováříková 14. 1. 2017

Praha - Herečka Městských divadel pražských Nina Horáková od ledna zkouší Shakespearova Macbetha. Vidět ji můžete také ve Strýčku Váňovi, v Noci bláznů či v dramatu Na miskách vah. Na Praze miluje především její vůně a atmosféru. V letním období vůni rozpáleného asfaltu se směsí dýmu z cigaret, výfukových plynů a rozpečených housek od McDonald's v kontrastu s majestátně se tyčícími věžemi. Pro malou holku, která vyrůstala na samotě u lesa v moravské vesničce Ptení, byla návštěva Prahy něco magického a velkolepého.

Vůně historie - Staré Město

Davy turistů, průvodcovské deštníky, kočičí hlavy… I toto místo je pro mě výjimečné. Cesta od DAMU v Karlově ulici přes Staroměstské náměstí a Dlouhou ulici až na studentskou kolej v Hradební? Moje každodenní inspirace po dobu čtyřletého studia na Divadelní akademii. Ráno do školy pro mě bylo spíš jako běžecká trať, protože jsem věčně nestíhala, ale k večeru po cestě zpět jsem se ráda pomalu zatoulávala do všech neprozkoumaných postranních uliček a s hlavou nahoru obdivovala historické římsy budov, hledala skryté nápisy a sochy na domech.

Vůně přírody - Krčský les

Krčský les, který mám jen kousek od své malé garsonky, navštěvuji pravidelně. Místo jako vytržené z jiného světa. Kus přírody, meditace, inspirace, klid, stopy sudokopytníků, svařáček nebo klasická česká zabijačka v hospůdce U Krále Václava IV., alespoň malá vzpomínka na podobná místa mého dětství.

Vůně kávy - Café Louvre

Miluji vůni čerstvě uvařené kávy a pohodu s ní spojenou. Jednou za čas si ji dopřeji v mém oblíbeném Café Louvre na Národní třídě. Atmosférou této kavárny se stoletou historií se nechal okouzlit třeba i Karel Čapek nebo Franz Kafka.

Vůně volnosti - Riegrovy sady

Riegrovy sady mám spojené především s uvolněnou atmosférou, s tvářemi studentů odpočívajících při pikniku, zamilovaných párů slunících se na dekách, s umělci, hudbou, pivečkem do kelímku, sportovci. Prostě pohoda, lehárko.

Vůně filmu - Starý Barrandov

Filmové ateliéry na Barrandově mě jako herečku nemohou nechat klidnou. To chvění v kolenou, když si uvědomím, kolik úžasných filmů se tu natočilo, kolik velikánů českého filmu prošlo těmito chodbami… Občas v myšlenkách zabloudím k představám, jak musel vypadat život hvězd stříbrného plátna první republiky na Barrandovských terasách, v ateliérech i jejich soukromí.

Čtěte také: Eliška Kaplický Fuchsová: Jaká místa mám v Praze ráda