„Medici z Loona nám vyprávěli o samovyšetření prsou a varlat. Vysvětlovali, že to zabere jen minimum času, ale může to zachránit život,“ vrací se zpátky v čase.

Dva měsíce po školení si nahmatala malou bulku v pravém prsu. Okamžitě si vzpomněla na rady mediků. Nepanikařit. Negooglit. Zavolat lékaři.

„Gynekolog mě objednal hned na druhý den na prohlídku. A rovnou odeslal na sono. Všechno vypadalo v po-řádku, podle sona to bylo nezhoubné a stačí pozorování v mamologické ambulanci. Tam mi lékařka řekla, že sono dělala zkušená odbornice, takže nepředpokládá, že by to bylo zhoubné. Ale nabídla mi biopsii, která jako jediná může stoprocentně potvrdit, nebo vyvrátit, že je to opravdu nezhoubné,“ vysvětluje.

Po biopsii ještě v klidu odjela na dovolenou. Cítila se v naprostém pořádku, netrpěla únavou ani bolestmi. „S úsměvem na rtech jsem si po dovolené šla pro výsledky biopsie. Ty však ukázaly, že jde o zhoubný nádor,“ vypráví Denisa Drzníková.

Přesně za týden od diagnó-zy následovala operace na oddělení hrudní chirurgie. A protože nádor lékařka odhalila na úplném začátku, bylo možné ho celý odstranit a zabránit tak vzniku metastáz. Dokonce ji hned druhý den po operaci lékaři pustili domů.

Chemoterapie i hormonální léčba

„Cítila jsem se skvěle. Když jsem se proto o dva týdny později chystala na kontrolu na onkologii, doufala jsem, že žádná další léčba nebude potřebná. Ale moje onkoložka měla jiný názor.“

Přestože po operaci nenásledovaly žádné komplikace, lékařka nechtěla nic zanedbat a doporučila chemoterapii i hormonální léčbu. Trvala devět měsíců. Denisu naštěstí nijak neomezovala.

„Měla jsem nesmírné štěstí, že jsem po celou dobu byla schopná pracovat na plný úvazek, žít relativně normální život, setkávat se s přáteli i rodinou a cestovat, dokonce za oceán. Během chemoterapie jsem navíc měla i velkou chuť k jídlu, takže jsem přibrala i několik kilo. V průběhu léčby jsem neměla ani vedlejší účinky jako mnoho jiných pacientů,“ říká.

Na kontroly chodí už jen jednou za půl roku. Podle onkoložky je prý zdravá jako řípa. „Přesto lékařka nic neponechává náhodě a stále mě posílá preventivně na všechna dostupná vyšetření,“ dodává Denisa Drzníková.

Rakovina ji zastihla v mladém věku. A v rodině nikdo podobnou diagnózu neměl. „Všem proto říkám, ať si váží zdraví a to v každém věku,“ dodává.

Neziskovce Loono bude vděčná až do konce života. „Když mám nyní možnost vyprávět svůj příběh, jsem vděčná. I když to bude znít možná divně, zkušenost s rakovinou beru jako pozitivní. Nikdy jsem se jako pacient necítila. A nikdy jsem se neptala, proč právě já…“

Loono
* nezisková organizace, v níž působí tým mladých lékařů, studentů medicíny a dalších profesionálů
* ve školách, firmách i na festivalech vzdělávají veřejnost v oblasti prevence onkologických (#prsakoule) a kardiovaskulárních onemocnění (Žiješ srdcem), reprodukčních (Dole dobrý) a duševního zdraví (Dobré nitro)
* za sedm let vyškolili přes 100 tisíc lidí a zachránili nejméně 54 životů
* roční rozpočet neziskové organizace je sedm milionů korun