Kdo jsou Indiánky, z. s.?
První nezisková organizace zabývající se neplodností, onemocněním PCOS, a MRKH oficiálně vznikla v listopadu 2019.
Primárně se věnuje osvětě tabuizovaných témat v médiích a ukazuje cesty za plodností i rovnováhou.
Projekt dvou mladých dívek je také aktuálně součástí soutěže Social Impact Award 2020.
Prozatím funguje na dobrovolnické bázi.

Když jí bylo čtrnáct let, dívky kolem ní začaly menstruovat. „A já stále nic. Kvůli poruše menstruačního cyklu jsem zašla za gynekoložkou, která mi nasadila hormonální antikoncepci,“ vrací se zpátky v čase sedmadvacetiletá Anna Sedláková.

Přidaly se i další problémy. „Když jsem je zadala do Googlu, vyskočil na mě syndrom polycystických ovarií (PCOS),“ dodává.

Neplodnost, potraty a další nemoci jako cukrovka. Hesla, která k této nemoci nacházela, ji pořádně vyděsila.

Nápor na psychiku

„Zjistila jsem, že mám pravděpodobně tento syndrom, který doslova krade ženství. Styděla jsem se to komukoli říct. Hodně utrpělo moje sebevědomí i psychika,“ říká Sedláková. Další životní zlom nastal před třemi roky. I přes hormonální antikoncepci začaly Anně padat vlasy.

„Kdybych je neměla tak husté, byla bych už možná plešatá… Tělo mi dávalo najevo, že už to musím řešit. Nejen prášky, ale i v psychické rovině.“

Anna se z informačních zdrojů z USA dozvěděla, že problém trápí 10 až 15 procent žen. „To číslo mě šokovalo. Žijeme v moderní době, ale téma neplodnosti je pořád velké tabu. Rozhodla jsem se proto své celoživotní trauma přeměnit v dobrou věc a před rokem jsme založily s Karolínou Krejčovou neziskovou organizaci Indiánky.“

Lékařka jí nevěřila

Když se Anna svěřila své gynekoložce s problémy a pravděpodobnou diagnózou, lékařka jí nevěřila. „Sjela mě pohledem od hlavy až k patě a řekla, že to určitě nemám, že na to nevypadám, že ženy s touto diagnózou mají nadváhu a je to na nich vidět. Trvala jsem na testech, a tak mi je udělala,“ vzpomíná Anna Sedláková.

Série vyšetření jí dala za pravdu. A reakce gynekoložky? „Řekla, že se tomu diví, ale že syndrom polycystických ovarií opravdu mám. A že až jednou budu chtít dítě, rovnou mě pošle do centra asistované reprodukce.“ Anna se nejvíce bála, jak diagnózu přijme její partner. „Neodsoudil mě. Naopak to náš dlouhodobý vztah posílilo.“

Neřekla mu o tom však hned. Ale protože příznaky ovlivňují i náladu, musela jít s pravdou ven poměrně brzy. „Když jsem se jednou nečekaně sesypala v autě, nechápal, co se děje… To byl prvotní impulz k tomu, říct mu pravdu,“ svěřuje se.

Tabu si často tvoříme samy

V neziskové organizaci Indiánky vyplňují klientky dotazníky. „A jeden z nich vyplnila před časem i slečna, která napsala, že řeší Mayerův-Rokitanského-Küsterův-Hauserův syndrom (MRKH), což je vrozená vývojová vada charakterizovaná zakrněním nebo úplnou absencí dělohy. Propojily jsme ji s další ženou, která tento problém řeší,“ vysvětluje Sedláková.

A jaké je poselství Indiánek? „Chtěla bych podpořit všechny ženy a dívky s tímto problémem, protože rozhodně nejsou samy. Toto tabu si často tvoříme samy ve svých hlavách. Bojíme se, že nás někdo odsoudí. Ale okolí to často vůbec neřeší,“ uzavírá Sedláková.