„Děti se většinou ve škole naučí nejvíce, já to tak neměla. Chodila jsem sice do školky i školy pro neslyšící, ale tehdy se ještě nesmělo znakovat, preferovala se orální metoda a ta pro mě byla mimořádně náročná, protože jsem nemohla odezírat. Vidím totiž jen na vzdálenost jednoho metru,“ vzpomíná.

Švadlenou? Neviděla bych na stehy

Nebyla to ale zdaleka jen ztížená výuka, která Marii trápila. Kvůli svému handicapu žila mimo kolektiv. „Spolužáci se bavili tak, že na dálku mezi sebou znakovali. Já jsem to ale neviděla.“

Po základní škole ji čekalo dilema. Jít se vyučit, nebo nastoupit do práce? Marie toužila stát se švadlenou, ovšem znala své limity. „Švadlena je velmi pečlivá práce, neviděla bych na stehy… To by nešlo. Nastoupila jsem tedy do firmy, kde jsem pletla košíky.“

E-mail ano, Skype ne

V seniorském věku uchvátily Biedermannovou počítače. Díky tlumočnici Daně Prellové se jí povedlo získat přes Centrum zprostředkování tlumočení neslyšícím (CZTN) podporu - tlumočnici měla placenou v rámci sociální služby.

„CZTN reflektovalo mé potřeby a zájmy. Přestože neslyším, mohu chodit na počítačové kurzy, které jsou mi prostřednictvím tlumočnice znakového jazyka přístupné.“

Počítač je pro Marii zdrojem informací. V mnoha ohledech umí díky kurzu dokonce více věcí než její děti. „Nedávno jsem zjišťovala, jak zdokonalit přáníčko různými grafickými prvky. Ptala jsem se svých dětí na název. Nevěděly. Nakonec jsem si našla, že je to „gif“. A sama jsem si i vyhledala, kde ho najdu.“

A co takový Skype, který ke komunikaci využívá hodně neslyšících, kteří znakují?„Ráda bych ho používala, bohužel obrazovka není tak velká, dotyčný mě nevidí. Potřebuji být hodně blízko u monitoru, abych toho druhého viděla, ale když sedím nalepená na obrazovce, druhá strana vidí jen můj velký obličej a nevidí dostatečně to, co znakuji,“ popisuje Biedermannová.

Co naopak využívá ve velké míře, to jsou e-maily. „Díky nim jsem hodně samostatná. Prostřednictvím počítače například komunikuji se svým lékařem.“

Komplikovaná autorizace

Je tu konec rozhovoru. Vypínám diktafon. A uvědomím si, že se musím paní Marie zeptat na „malý“ detail. Jak budeme její příběh autorizovat. „Mám vám poslat příběh e-mailem ve Wordu?“ „To ne, v českém jazyce je to pro mě hodně těžké… Určitě to budu potřebovat přetlumočit do znakového jazyka.“

Mám tedy poslat tlumočnici znakového jazyka Monice Boháčkové sepsaný příběh. Ta ho vytiskne, během dalšího počítačového kurzu ho Marii Biedermannové přetlumočí, zapíše si její poznámky a mně je zavolá.

Toto na první pohled komplikované řešení, je vlastně jednoduché, naprosto banální oproti překážkám, které musela po celý život Marie Biedermannová překonávat.

Centrum zprostředkování tlumočení neslyšícím
* Poskytuje tlumočnické služby na celém území Česka v předem určeném čase. Uživatelům CZTN jsou poskytovány bezplatně.
* Organizace umožňuje osobám se sluchovým postižením plnohodnotnou komunikaci v českém znakovém jazyce a různých formách komunikačních systémů - znakované češtině, vizualizaci, přepisu, taktilním (dotykovém) znakovém jazyce např. na úřadě či u lékaře.
* Od roku 2020 zajišťuje tlumočení během těhotenství, porodu a následné péče.
* Roční rozpočet organizace je cca 13,5 milionu korun.