Situaci v Praze jsme pro vás monitorovali minutu po minutě na www.denik.cz/pochod
Většina z nich jsou Němci, kteří přijeli podpořit českou Antifu. V zadních kapsách kalhot mají zastrčené krátké tyče. Jejich pohyb v ulicích vypadá na zkušený výcvik. Rychle kráčí ulicemi a hledají skupiny neonacistů. U Národní třídy otáčí na Můstek, kde se připojují k dalším anarchistům.
Na Palackého náměstí se mezitím shromáždilo kolem dvou set neonacistů. Stojí pod sochou a mlčí. Maji jediný transparent. Je na něm vyobrazen íránský prezident Mahmúd Ahmadínedžád a anglicky psané heslo Svět bez sionismu. Z představy, jak s tímto heslem skinheads procházejí Židovským městem, mrazí.

Mezi tím policisté se svolávají policisté těžkooděnce. "Je tu asi 200 skinů a jde sem asi 200 áček, bude boj, to mi věř," křičí do vysílačky jedna z černých uniforem. Za policejní hradbou se pohybují lidé z protiextremistického oddělení i politolog Zdeněk Zbořil, který funguje jako soudní znalec pro případ, že by dav začal vykřikovat antisemitská či jiná hesla. "Zdá se, že jsou to lidé z menších měst a jsou poměrně vyděšení," říká Zbořil a dodává, že tu nevidí nikoho z pražského tvrdého jádra.

Policie stihla skinheadům odebrat zbraně hned ráno, při příjezdu do Prahy, a městem se pohybuje kolem tři sta členů tvrdého jádra hnutí Antifa.
Mezi tím se policisté domlouvají s neonacisty na rozpuštění shromáždění. Na rozhodnutí dostávají skinheads pár minut. Členové Antifa jsou jen o několik ulic vedle a policie nechce žádný přímý střet. "Tak poslouchejte mne, rozpouštím tuhle akci a teď se rozejdeme," ozývá se konečně z amplionu hlas jednoho holohlavce.
Mladí neonacisté se pomalu, ale jistě rozhodli. Teď je čeká cesta na Vyšehrad. Dostávají na cestu více než šedesát těžkooděnců, kteří mají dohlížet na jejich cestu domů.
Vydávám se s nimi. V davu panuje poměrně skleslá nálada. Část ultrapravičáků se snaží utrhnout se od skupiny, ale jsou policisty odchyceni. Dav jde klidně a spořádaně. Jen na Výtoni dochází k drobné potyčce. "Židi! Židi!" pokřikují někteří z davu na pětičlennou skupinu mladých lidí. Policie ale rychle zasahuje.
Jakmile projde skupina pod Vyšehradem, ztrácí tvar i smysl. Jeden ze zakuklenců vysvětluje ostatním, co se stalo. "Já jsem jim říkal - dejte nám dvacet minut a my půjdem, ale voni že prej máme tři minuty, takže nikdo z Prahy nestihl přijet," rozčiluje se. Postupně se ukazuje, že v davu není nikdo z pražských. Jsou tu lidé z Brna, Svitav, Pardubic nebo Mostu, ale nikdo s pokyny, jak postupovat dál. Dav tiše stoupá do kopce. Konečně přichází ke Kongresovému centru.
"Takže kdo jede do Brna, má tady autobus," ozve se velitel policistů. "Kdo chce jinam, dostane doprovod k vlaku nebo autobusu," říká velitel.
Neonacisté chvíli postávají a koukají po sobě. Nakonec se rozdělí do menších skupin. Brno odjíždí. Další se vydávají na vlak. Jdu s nimi do metra. V ostrém a bílém světle najednou vypadají zcela obyčejně. Několika z nich ještě nemůže být ani sedmnáct. Stojí ve vagónu obklopeni policisty a unaveně si povídají. Hlavní nádraží je stejné jako každý den a pár plešatých hlav se mezi cestujícími snadno rozptýlí.
Je konec. Praha se pomalu chystá spát.