„Jsme tu jako služba, neplníme tu funkci odborné garance, můžeme jen poradit,“ říká inženýr Ladislav Volráb, který s kolegyní návštěvníkům šperky, mince i zlaté zlomky zkoumá. „Normálně máme nejvíce zákazníků mezi firmami, jež nabízejí zboží k prodeji, protože ty jsou ze zákona povinny ho nechat prověřit. Ale mohou k nám přijít i soukromníci a v podstatě, kdokoli potřebuje. Služba je ovšem za poplatek a tady je to zadarmo,“ dodává Volráb.

Jak je to tedy s koupí zlata v zahraničí? Znamená jeho nižší cena nižší kvalitu či ryzost? „Ale vůbec ne. Lidé si kupují zlaté zboží v zahraničí jednak proto, že vypadá trochu jinak než to naše a jednak kvůli ceně. Ale ta není nižší kvůli ceně zlata. Cenný kov nejde prodávat za cenu nižší, než jakou má. Nižší cena se dociluje díky levnější pracovní síle – v zemích Blízkého a Dálného východu je nižší než u nás či v západní Evropě. Když si to naši lidé později přepočítají, zjistí, že dohromady s cenou zájezdu a dalšími výdaji je nakonec to zboží stálo zhruba tolik, co u nás. Ale takhle mají navíc tu exotiku, osobní zážitek a vzpomínky,“ míní inženýr Volráb.

Podle jeho slov se od zahájení veletrhu ve čtvrtek nezastavili. „Odhalili jsme několik kousků z obecného kovu, nebo ze zlata nižší ryzosti, než bylo deklarováno. Jeden pán nám sem přinesl francouzskou minci z počátku 19. století, kterou prý někde našel a v katalogu je uvedena jen jako stříbrná. Tato byla žlutá a tak se ptal, zda nejde o zlato. Nešlo, byla to jen mosaz.“