Když loni na podzim špičkový hematolog Jan Blatný nastupoval jako nominant vládního hnutí ANO na post ministra zdravotnictví, chtěl společnost především uklidnit. Strach z covidu měl vystřídat respekt. Ale jeho náměstek Vladimír Černý na začátku tohoto týdne prohlásil – s upozorněním, že to „není ničí vina“ –, že se zdravotnický systém blíží „absolutnímu vyčerpání“ a národ čelí situaci, která tu v historii ještě nikdy nebyla a že ji musíme vnímat jako jakoukoliv jinou přírodní katastrofu.
Byť z pohledu některých statistik ohledně covid-19 nevypadá aktuální stav nijak optimisticky, tak mnohé mohl Černého projev stejně jako slova premiéra Andreje Babiše (ANO) o tom, že „virus je zabiják“ a že nás čekají „pekelné dny“, vyděsit k smrti. Někteří vystrašení občané si mohli vzpomenout i na „pohřební“ vystoupení exministra zdravotnictví a bývalého Babišova poradce Romana Prymuly (za ANO) s řediteli fakultních nemocnic krátce po loňských krajských volbách. K napjaté atmosféře nepřispívá ani „příštích 14 dní, které rozhodnou“ – když trvají už prakticky rok. Většina obyvatel je rozladěná i z neustálých chaotických a často nesmyslných vládních restirkcí.
Určitě není namístě, aby si lidé mysleli, že se nic neděje, a přestali se chránit. Naopak – je nutné dodržovat základní hygienická opatření a rozumně pečovat o zdraví své i svých nejbližších. Pokud však zasadíme současná čísla a zprávy z přetížených nemocnic do historického kontextu, nevypadá koronavirová nákaza jako apokalypsa.
V nemocnici není dostatek místa, psalo se už před sto lety
Zajímavý příspěvek z digitálního archivu uveřejnila Národní knihovna. Periodikum Český svět v roce 1910 v souvislosti dopravou nemocných psalo: „O nemocného je v naší milé Praze pořád ještě nedostatečně postaráno. Onemocnělý Pražan zůstává často hodinu ležeti na dlažbě nebo v špinavém průjezdě! Jaký div v městě, kde není ani v nemocniční budově dostatek místa a kde těžce ochuravělí leží na podlaze. A přece vystaveni jsme všichni nebezpečí, že budeme jednou v stejné situaci snášeti trpký úděl nemocného spoluobčana.“ Český svět podobně jako dnešní média nabídl čtenářům také inspiraci ze zahraničí.
Podle Českého statistického úřadu v loňském roce zemřelo 129,1 tisíc obyvatel Česka, o téměř 17 tisíc více než v roce 2019 (a šlo tedy o nejvyšší meziroční nárůst od konce druhé světové války), ale třeba v letech 1980 až 1990 se počet zemřelých pohyboval na zhruba stejné úrovni 130 tisíc úmrtí ročně (nejvyšší počet zemřelých evidovali statistici v roce 1980 – 135 537).
Také po pádu komunistického režimu a vzniku samostatného státu můžeme najít paralelu s covidem: v roce 1995 byly vyhlášeny celostátní chřipkové prázdniny, s uzavřením škol stejně jako nyní někteří rodiče nesouhlasili. Do rizikové skupiny kromě starší populace patřili také kojenci, zřídka se objevil hnisavý zápal plic u dětských pacientů. Dospělí často nemohli vstát z postele. Nakažených v populaci bylo několik milionů. Kdo ví, jaká by tehdy vládla nálada, kdyby fungovala online média…
O deset let později hlásil Jiří Koskuba, primář interního oddělení Fakultní nemocnice Bulovka a někdejší poslanec za ČSSD, ve sněmovním zdravotním výboru: „Od 2. ledna přibylo klientů o 30 procent. Nevím, co se stalo, ale příjmy kolabují a lidi není kam ukládat.“ Další lékaři v Poslanecké sněmovně přitakávali, že podobná situace panuje třeba v krčské nemocnici či na Vinohradech. Předtím v červnu 2014 musel až tehdejší ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) řešit spor pražské zdravotnické záchranné služby a některých nemocnic kvůli tomu, že sanitky jezdily s pacienty několik desítek minut po metropoli, než je někam umístily.
Svou roli mohlo hrát například zrušení regulačních poplatků, což bylo jednu dobu velké politické téma. Specialisté na urgentní medicínu zaznamenávali také nárůst počtu zbytečných výjezdů záchranky, což se podle mnohých lidí z terénu děje i nyní, kdy se (především starší) lidé bojí o místo v nemocnicích. Jistě si vzpomenete i na dříve přeplněné čekárny u nemocničních specialistů nebo v ordinacích praktických lékařů.
„Náš exodus, váš exitus“
Prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek, jenž zastává od prvního výskytu koronavirové nákazy v Česku tvrdá opatření a teď je hlasitým kritikem Blatného a spol., přitom prosazoval v rámci známé kampaně „Děkujeme, odcházíme“ v roce 2011 změnu struktury nemocniční péče – snížení počtu akutních lůžek a zvýšení počtu lůžek následné péče. Právě Kubek byl jednou z hlavních tváří akce, kterou uspořádaly zdravotnické odbory s cílem zlepšit pracovní podmínky lékařů a sester. Symbolem se stala černobílá sanitka předělaná na pohřební vůz s nápisem „Náš exodus, váš exitus“.
Čtyři tisíce doktorů tehdy hromadně podalo výpověď napříč republikou a vedení krajů připravovalo krizové scénáře. Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) prosil, ať neodcházejí a počkají na výsledky reforem. Zdravotnický personál byl tehdy – podobně jako roky předtím – unavený především z přesčasů bez adekvátního platového ohodnocení i dostatečné společenské prestiže. Lékaři kvůli odborářům byli označováni za teroristy, na druhé straně zase vůči Hegerovi kolovaly na internetu vulgarity a občas se objevila i radost ze zpráv o možném zhroucení zdravotní péče, protože zvyšovaly důraz na kladené požadavky.
Reakce na očkování
Ani nežádoucí účinky vakcín, které teď v souvislosti s koronavirem eviduje Státní ústav pro kontrolu léčiv, nejsou ničím novým. Úřad eviduje ročně asi tisíc stížností na komplikaci po podání očkovací látky. Také demonstrace antivaxerů byly i před covidem. Třeba v roce 2015 se konal protest rodičů proti povinnému očkování dětí. Exministra zdravotnictví Němečka tři stovky lidí vypískaly.
Později před krajskými volbami v roce 2016, které suverénně ovládlo Babišovo hnutí ANO, rozjela lékařská komora s oceňovanou PR agenturou Ewing jakési volné pokračování s názvem „Zdravotnictví volá o pomoc“. A zase u toho byl původem internista Kubek, jenž v začátcích medicínsko-politické kariéry spolupracoval s Davidem Rathem (naposledy ČSSD), dnes uvězněným za korupci. Proto některá jeho veřejná prohlášení o populismu politiků související s koronavirem mohou působit paradoxně – sám Kubek lze být označen za populistu.
„Situace je vážná, kvůli nedostatku personálu v nemocnicích nemůže už ČLK garantovat kvalitu lékařské péče,“ říkal Kubek před pěti lety. Navýšení finančních prostředků do zdravotnictví ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD) ovšem zamítl tehdejší ministr financí Babiš. Jeden ze současných opozičních lídrů Marian Jurečka (KDU-ČSL) podpořil Babiše s tím, aby resort ušetřil z vlastních zdrojů.
Podle údajů zdravotních pojišťoven přitom šlo v roce 2016 do českého zdravotnictví nejvíc peněz v historii – poprvé přes 250 miliard korun. Podle nejnovějších dat Českého statistického úřadu z roku 2018 přesáhly výdaje ve zdravotnictví 430 miliard. Za poslední léta i kvůli nástupu covidu částka vystoupala na půl bilionu. Přesto podle ČLK v roce 2019 chyběly tři tisíce doktorů.
Ředitelé velkých pražských nemocnic se snaží následky koronavirové nákazy zvládnout. Na JIP – které ostatně byly leckde zaplněné z 90 procent i před covidem – se mění situace každým dnem, kapacity se mohou zvýšit takzvaným reprofilováním lůžek a stejně jako loni na podzim se vyčlení některá oddělení (často ORL či rehabilitace) na covidové jednotky. „Odmítám, že řešíme 'Sophiinu volbu', koho máme nechat zemřít,“ prohlásil pro Rozstřel iDNES.cz ředitel Všeobecné fakultní nemocnice David Feltl.
„Já mám pocit, že nám přichází do nemocnice na smrt vystrašení lidé. Přijdou v relativně dobrém stavu, ale tak vyděšení, že mají skoro pocit, že tady umřou,“ řekl zase Hospodářským novinám Miloslav Ludvík (ČSSD), ředitel Fakultní nemocnice v Motole a exministr zdravotnictví.
Očkování u zdravotníků zabírá
Dobrou zprávou v této nelehké době budiž třeba klesající podíl hospitalizovaných z celkového počtu potvrzených případů covid-19. Byť téměř 20 tisíc obětí vypadá hrůzostrašně, tak smrtnost kolem jednoho procenta není tak hrozivá, jak se očekávalo. Počet nakažených zdravotníků se navíc od loňských Vánoc snížil díky očkování z devíti tisíc na současných zhruba 2800. Přesto podle informací Pražského deníku spousta zaměstnanců nemocnic čeká na první dávku vakcíny. V absolutních číslech je také pozitivně testovaných lidí v nemocnicích méně než při listopadovém rekordu. Bohužel však nové varianty koronaviru mění věkovou strukturu těžkých pacientů i průběh nemoci.
Blatného náměstek Černý na tiskové konferenci mezi pesimistickými vzkazy také upozornil, že zatím nehrozí zhroucení systému tak, že by museli pacienti ležet (nebo dokonce umírat) venku před zdravotnickými zařízeními. Vypomoct mohou kromě pracovníků Českého červeného kříže další zaškolení dobrovolníci, medici, armáda a v neposlední řadě také soukromý zdravotnický sektor.
Experti každopádně varují, že český zdravotní systém potřebuje i po vítězném boji s infekční virózou covid-19 pokračovat v „samoléčbě“ tak, aby byla péče pro obyvatele udržitelná i kolem roku 2030 a dál v budoucnu. Koronavirus pouze laické veřejnosti odhalil veškeré problémy. Zdravotníci totiž trpí dlouhodobě a nynější fyzický a psychický nápor je může definitivně zlomit. Na Babišem slíbené odměny za podzimní vlnu koronavirové nákazy dosud marně čekají. Snad nenastane jejich exodus. A náš exitus…
