Palubu před 21 lety založil Jakub Těšínský a Klára Zemanová, kteří tehdy ještě studovali vysokou školu. „Naším prvním zázemím byl parník Tyrš. Loď má ale takovou špatnou vlastnost, že občas odpluje někam pryč. Proto jsme se v roce 2000 přestěhovali sem na Anděl,“ vysvětlil jeden z členů klubu Matěj Baťha. Jako vzpomínku na časy z parníku si Paluba nechala kromě názvu i záchranný kruh, který slouží jako dekorace v nynějších prostorech.

V klubu si mohou návštěvníci zahrát zhruba kolem 1200 deskových her v různých jazycích a asi 300 hlavolamů. „Na rozdíl od jiných herních klubů jsme nejstarší a máme největší počet her. Pro ostatní jsme byli my takovou prainspirací. Zároveň jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna se stará o Palubu, která kromě aktivit v klubu pořádá i prezentace deskových her pro veřejnost či školy. Ta druhá pak pořádá herní festival Deskohraní, které se uskuteční od 14. do 22. října v Tyršově domě,“ popsal jeden z hermanů Marian Klimek.

Někteří z personálu Paluby umí až 600 her. Pokud do klubu přijdete a nevíte, jakou hru si zahrát, takzvaní hermani vám vždy poradí. „Ptáme se lidí, jaký druh deskovek je baví, co je zajímá. Pak jim buď hru vysvětlíme nebo si i zahrajeme s nimi. Záleží, na koho z nás zrovna člověk narazí. Jelikož to všichni děláme jako koníček k vlastní práci, tak je to s tím časem náročnější. Od ostatních herních klubů či kaváren se lišíme nejen tím, že jsme neziskovka, ale především osobním přístupem. O hosty pečujeme a jsme znalci v oblasti deskových her, takže jsme schopni doporučit tu pravou hru,“ dodal Marian.

Klub deskových her slouží také k tomu, aby poradil například lidem s dárky, a to nejen s vánočními. „Často sem před Vánoci chodí lidi se ptát, co koupit dětem pod stromeček. Výhodou je to, že si tady hru mohou sami zahrát a zjistit tak, jestli je baví nebo ne a podle toho si ji koupit. Neutratí tak zbytečně velkou částku za deskovku, u které se pak budou nudit. Zároveň poskytujeme rady třeba i školám, důchodcům či jiným organizacím,“ řekl herman Matěj.

Do Paluby chodí jak nováčci, mezi které patří i cizinci, tak stálí štamgasti. Někteří do klubu dochází už i pravidelně několik let. „Návštěvníci sem třeba chodí ve studentských letech, pak mají děti, tak chodit přestanou a vrátí se zase za pár let. Máme tady třeba i jednu stálou zákaznici – paní v důchodu. Ta si sem pravidelně chodí cvičit paměť hraním a často nás všechny porazí na celé čáře,“ vysvětlil Marian.

Personál při hraní deskovek zažívá i nejrůznější zážitky a jelikož jsou některé hry velmi soutěživé, tak i hádky. „Jednou se kamarád tak naštval, že rozhodil všechny karty a figurky. Máme ale i jiné veselé historky. Například u hry Bang, kdy má každý svou tajnou roli, jeden z hráčů na chvíli usnul a omylem se mu karta přilepila na čelo. Všichni jsme tak viděli, co na kartě je, on ale ne,“ dodal s úsměvem Marian.

Pokud chcete nejstarší klub deskových her navštívit, za herné zaplatíte 60 korun. Studenty hraní stojí 40 korun a za děti zaplatíte pouze dvacet. „Nejde o vstupné, ale o herné. Tudíž když přijde parta lidí a někdo z nich třeba nehraje a jen se dívá, tak platit nemusí,“ popsal Matěj Baťha. Jestliže je zároveň hraní deskovek vaší vášní a rádi byste tím trávili svůj čas, personál vás rád přivítá do týmu zdejších hermanů.