TJ Sokol Libeň zahájil činnost o dvaadvacet let později 26. října 1884. Cvičit se v Libni začalo krátce poté v lednu následujícího roku.
Cvičiště v hostinci
Kráčím po schodech secesní budovy v libeňské čtvrti. Vedle mě jde usměvavá starší dáma a bez ustání nadšeně vypráví. „Tato krásná sokolovna byla postavena v roce 1909 za neuvěřitelných deset měsíců. Je to jedna z vzácných secesních staveb Prahy a patří mezi kulturní památky. Před jejím postavením cvičili libeňští sokolové v hostinci u Deutschů (dnešní divadlo Pod Palmovkou pozn. autorky) a v místní škole.“
Dozvídám se informace o architektech i stavitelích sokolovny, pamětnice Marta Halíková připomíná také finanční sbírku, která byla tehdy k postavení cvičiště nutná.
Kromě pravidelného cvičení začali Sokolové brzy po vzniku pořádat také společenské akce jako Šibřinky nebo čajové dýchánky. Mezi pravidelné aktivity patřily výlety, zájezdy, veřejná cvičení, sokolské slety a besedy, bratrského ducha udržovali cvičenci přátelskými styky s ostatními jednotami
Přicházíme k nástěnné pamětní desce s vyrytými jmény členů Sokola, kteří byli popraveni během nacistické okupace.
„Většina z nich pomáhala parašutistům, kteří se účastnili atentátu na Heydricha a byli následně během heydrichiády zavražděni. I na této desce vidíme, že Sokol byl vždy především organizací, která pěstovala vlastenectví, jak během světových válek, tak i dříve za Rakouska-Uherska,“ popisuje Halíková.
Poslední sokolský slet a perzekuce
Své vlastenecké přesvědčení ukázali členové Sokola rovněž v roce 1948. Po únorovém převratu uspořádali vůbec poslední sokolský slet na dalších 46 let. Dali tím najevo, že nesouhlasí s nástupem komunistické diktatury. Už tehdy ale visela ve vzduchu myšlenka: Co se bude dít? A kdy se zase takto společně všichni sejdeme?
„V průběhu padesátých let ve všech sokolských organizacích probíhala očista. Mnoho sokolů muselo spolek opustit, někteří byli dokonce perzekuováni. Příslušníci Sokola reagovali na dění tak, že přestali chodit na cvičení a ze spolku vystupovali,“ říká pamětnice. Komunisté navíc nařizovali sjednocení všech tělovýchovných a sportovních organizací pod hlavičku ZRTV (základní a rekreační tělesná výchova). V Libni se takto dohromady spojilo 15 sportovních spolků a od roku 1966 spadal libeňský Sokol pod TJ Meteor Praha. Došlo také k zestátnění libeňské sokolovny i letního cvičiště.
Stará garda
„Já jsem do Sokola vstoupila v šedesátých letech, kdy na nějaký čas v Československu zavládlo uvolnění. Po roce 1989 jsem se i s dalšími sokoly zasloužila o navrácení sokolovny do našich rukou. Budova si po mnohaletém chátrání ale vyžádala velké a nákladné opravy, které dosud probíhají. No a nyní jsem členkou tzv. „staré gardy“. Jsme spolek pamětníků a dosud se v Sokole pravidelně scházíme. Naše nejstarší členka oslaví letos 100 let a stále se těší dobrému zdraví,“ říká Halíková. Jak je vidět, sokolské heslo „Tužme se“ před sto padesáti lety nevzniklo z pouhého rozmaru.
V současnosti se zabývá především rozvojem všestrannosti. Skládá se z několika oddílů cvičí se zde pilates, aerobik, muži hrají kopanou či florbal, věnují se historickému šermu, kulturistice nebo modernímu sportu rope skipping. Vedle všestranných oddílů zahrnuje libeňský Sokol také jeden spolek sportovní a tři útvary turistické. „Máme kolem 735 členů dospělé, seniory, a největší část tvoří děti a mladiství. Za poslední roky počet našich členů každoročně narůstá,“ říká starosta TJ Sokol Libeň Jiří Sixta.
MICHAELA ROZŠAFNÁ
