Marek se do programu zapojil před třemi lety. Zda by do něj šel znovu, odpovídá okamžitě bez rozmyslu, že ano. Povídat si o pětipéčku, jak se programu zjednodušeně říká, ho příliš nebaví. Je přeci tolik zajímavějších věcí, než mi opakovat, že je v programu rád a že jeho dospělý kamarád je „skvělý a hodný člověk".

Markovi je 14 let. Ve vnitrobloku domu, ve kterém žije, založil vlastní komunitní zahradu, s obrovským zápalem pomáhá v jednom sociálním centru v Praze, jezdí na kole Lejdyně a jednou týdně podniká výlety s kamarádem Ivem. Ještě před třemi lety přitom seděl každý den doma s babičkou. Do pětipéčka ho přihlásila maminka, aby se nenudil.

S chlapcem, který sedí přede mnou a zarytě vypráví o svých četných koníčcích, by si dnes člověk nudu spojoval jen těžko. „Kamarádíme spolu od 21. února 2013," diktuje mi naprosto přesné datum, od kdy se zná s dobrovolníkem z Pět P Ivem Dostálem. Na data a adresy je Marek machr. Všechny své aktivity a hlavně známé, kteří mu dobrovolně pomáhají s komunitní zahradou, popisuje s pečlivou přesností. Jméno, adresa, funkce v komunitní zahradě, někdy i sociální status.

On sám by se chtěl stát zahradníkem. „Marek ocení každou nádobu, do které jde nasypat hlína a zasadit do ní cokoliv," popisuje kamarád-dobrovolník z pětipéčka Ivo Dostál. V programu působí už 12 let. Žádný z jeho předchozích dětských kamarádů z programu se o schůzky nehlásil tak aktivně jako jeho současný parťák. „Volám vždy dva dny předem," doplňuje Marek.

Prospěšný kamarádský vztah

Program se zaměřuje na děti ve věku šest až patnáct let, které jsou ohrožené nepříznivými vlivy nebo kterým by mohl kamarádský vztah s dobrovolníkem prospět. „Cílem je podpora dětí, kterým se z různých důvodů nedaří a sociální začlenění je pro ně obtížnější, než pro jejich vrstevníky. Děti, které se sem hlásí, mají většinou potíže komunikačního rázu, potíže se zapojením se ve skupině vrstevníků," popisuje koordinátorka programu Pět P Radka Koutová.

Dobrovolník se s dítětem schází vždy jednou týdně zhruba na tři hodiny. Ivo s Markem vyrážejí nejraději kousek za Prahu na procházky do přírody. Na jaře také často vyrážejí nakupovat květiny a sazenice do zahrádky. Jednou do roka pořádají akci s názvem Květiny v pražském metru. „Na začátku naší trasy na metru Háje pověsíme ve vagonu květiny. Stojíme u nich a pozorujeme, jak lidé interagují se zelení," popisuje Dostál. „V letošním roce to zaujalo jednoho pána s fousy. Projekt se mu líbil," doplňuje okamžitě Marek.

Akcí a projektů kolem zahradničení a květin pořádá ročně několik. Jedna z jeho oblíbených je zahrádko-vaření. Vařit se chystají i s Ivem na jednom z příštích setkání. Servírovat se bude vánoční hostina. Dnes se ještě chystají nakupovat do Labutě. Počasí venku v zimě výletům do přírody tolik nepřeje.

Podpůrný program u Marka funguje skvěle, přátelství mu prospívá. A právě o to v pětipéčku jde. „Někdy dítě hledá, co ho baví a zajímá, protože nevydrží na žádných kroužcích. Úplně nejdůležitější je pro něj ale přátelský, podpůrný vztah. Dospělý dobrovolník je pro dítě často prvním skutečným kamarádem v životě," říká Radka Koutová.

Koloběžka a kolo Lejdyna jsou vedle zahradničení dalšími Markovými zájmy.

Dlouhodobá vzájemná spolupráce

Program má určená pravidla tak, aby dětem maximálně prospíval. Spolupráce dobrovolníka s dítětem je dlouhodobá. Shází se jednou týdně po dobu alespoň deseti měsíců, aby se mohl podpůrný vztah rozvinout. „Dobrovolník není prodlouženou rukou rodiče. Nejedná se ani o doučování. U nás jde o to, aby dobrovolník byl dítěti skutečným kamarádem, to znamená, aby spolu prožívali, nebo dělali aktivity, které oba opravdu baví a měli fajn zážitky a ne aby dítě učil," popisuje Koutová.

Každý, kdo se chce stát dobrovolníkem, projde nejprve pohovorem s psycholožkou. Následuje víkendový výcvik. „Často se nás dobrovolníci ptají, jestli musejí mít předchozí zkušenosti s dobrovolnictvím, s prací s dětmi či speciální vzdělání. To určitě nemusí. Nicméně si myslíme, že naše dobrovolnické programy jsou jedněmi z nejtěžších vůbec. Dobrovolník se setkává s různě náročným dítětem někde v terénu, je tam s ním sám a potřebuje si umět poradit. Dobrovolníky si proto vybíráme," vysvětluje Koutová.

Jednou měsíčně se navíc dobrovolníci schází společně s pracovníky programu a probírají situace, které museli řešit. „Supervize je hodně důležitá. S psychologem si říkáme, co je dobré, co ne. Sdílené rady hodně pomohou například v kooperaci s problémovými dětmi," míní Ivo Dostál. Sám se svým malým kamarádem problémy nemá.

Ne všechny děti mají štěstí

Markovi chyběl ten správný parťák, se kterým by mohl jezdit na výlety. Žádné závažné problémy ho netrápí. Ne všechny děti takové štěstí mají. Když bylo Dominice šest let, její rodiče se vrátili z vězení. Oba fetovali. Rok se jim žilo celkem fajn, než byl táta na Dominičiny narozeniny nalezen zastřelený a mámu obvinili z vraždy. Lucie vyrůstala se svými sourozenci střídavě v ústavu a u matky. Doma se v útlém věku musela často účastnit mejdanů, hádek i různých rvaček. Týrání a sexuální obtěžování bylo běžné. Teď mají obě dívky kamarádku-dobrovolnici, se kterou každý týden vyráží mimo dětský domov.

Často ale stačí jen málo, aby si dítě hůře hledalo kamarády. Filip je velmi aktivní. U ničeho neposedí, nikoho neposlouchá. Občas do někoho strčí, jen aby upoutal pozornost. Člověku po chvíli leze na nervy. S dobrovolníkem z pětipéčka se jednou týdně zabaví. Konečně má někoho, kdo ho jenom nekárá a neokřikne, s kým si může zaskotačit, kdo ho pochválí za to, co dělá dobře a komu může důvěřovat.

Program v České republice funguje od roku 1996 a pomohl už více než dva a půl tisícům dětí. Jejich problémy se liší. Často mají zkušenosti s odmítáním a zklamáním. Právě kamarádství pomáhá podle lidí z programu výborně. Děti mají radost, že si mohou s někým promluvit, že se jim někdo věnuje, rozumí jim a že mohou trávit volný čas s někým tak, jak je baví. Dobrovolník a dítě se totiž přátelí jako rovný s rovným.