„Nejistota ohledně plateb od zdravotních pojišťoven nám způsobuje velké potíže. A nejen nemocnicím, ale zejména jejich pacientům," dodal.

Zase peníze

Nejsložitější a nejnákladnější onkologická léčba je v Česku soustředěna do 13 Komplexních onkologických center, která jsou více méně rovnoměrně rozložena na území republiky.

„Počet pacientů vyžadujících specializovanou léčbu v centrech se každoročně zvyšuje. Mnozí onkologicky nemocní se díky moderní léčbě uzdraví, jiní přežívají déle," popsal situaci profesor.

Onkologové si uvědomují, že finanční prostředky jsou omezené. Špatným řešením by však bylo snížit úroveň poskytované onkologické péče pod standardy běžně používané v Evropě se všemi důsledky. Dalším možným řešením je zvýšení platby za státní pojištěnce, nebo kdyby si lidé více platili levnou zdravotní péči a nákladná léčba by byla proplácena na základě solidarity.

Migrující pacienti

Nezbytná je ale úprava současného systému, v jehož rámci by financování onkologické péče v centrech mělo zohledňovat skutečné počty léčených pacientů.

Místo toho jsou zdravotní pojišťovny ochotny hradit léčbu pouze do výše nákladů, které byly například v roce 2009, a to bez ohledu na skutečný počet jejich pojištěnců, kteří léčbu v centrech potřebují a mají z ní jednoznačný prospěch.

Jinými slovy každé centrum dostane paušální platbu bez ohledu na počet pacientů, které „obsloužilo". Problém je v tak zvaných migrujících pacientech.

„Pacient má právo si zvolit lékaře a místo léčení. Do našeho centra přijíždějí pacienti z celých Čech. To zvyšuje náklady centra, aniž bychom za tyto pacienty dostali úhradu od pojišťovny," uvedla primářka z Fakultní nemocnice v Motole.

V tamním centru je totiž až 64 procent mimopražských pacientů. „Pochopitelně se o ně staráme," ujistila primářka s tím, že si ale za ně nemohou vybrat peníze.

Takto již dvě centra vyčerpala své prostředky určené na léčbu, budou dále léčit na dluh a doufat, že jim pojišťovny náklady uhradí. „Tato situace přináší lékařům velké dilema," uvedl profesor Vorlíček. „Buď překročí rozpočet nemocnice, za což jim hrozí výpověď, nebo neléčí dobře a hrozí mu žaloba ze strany pacienta," vysvětlil jeho podstatu s tím, že oboje je překročením zákona. „Pacienti nezemřou, ale centra musí znát pravidla plateb předem. Nechceme více peněz, chceme férový systém," uvedl Vorlíček.

Pacient je klient

Pojišťovny totiž nejsou ochotny definovat na začátku roku, jakou péči si kvalitativně a kvantitativně pro své pojištěnce objednávají. „Nemocnicím poskytují pouze zálohové paušální platby, ke vzájemné dohodě dochází zpravidla až koncem roku, kdy nemocnice podepíší smlouvy a pojišťovny proplatí jen část vykázané péče," řekl profesor Vorlíček.

Systém zálohových plateb znamená, že pracoviště nemůže léčit v daném okamžiku všechny pacienty, kteří léčbu potřebují.

Zdravotní pojišťovny tímto přístupem současně znemožňují pacientům svobodnou volbu lékaře.

„Pojišťovna by si totiž měla uvědomit, že jsou to její klienti, kteří jí dali důvěru a svěřili své peníze. Tak by se o ně měla postarat. Vítal bych návrat k úhradě za pacienta," dodal. To znamená, že by úhradu za léčbu obdrželo právě to centrum, které léčbu provádělo, či provádí, protože o některé pacienty je třeba pečovat doživotně.