VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Helena: Nejhorší bylo, že jsem si kvůli nemoci sama sebe nevážila

Praha - Tušila, že je jiná. Už od dětství. „Začala jsem to vnímat asi jako pětileté dítko. Trpěla jsem úzkostmi, měla jsem strach z lidí, ve škole jsem neměla kamarády a celkově jsem se bála dětí," vrací se zpátky v čase osmapadesátiletá Helena z Prahy 4.

7.3.2014
SDÍLEJ:

Osmapadesátiletá Helena je konečně ve svém životě spokojená. Má práci, která ji baví. „Uklízím necelých třináct hodin týdně. A to mi ke štěstí stačí.“Foto: DENÍK/Veronika Cézová

Oporu nenašla ani u rodičů. „Máma mi jen říkala, že jsem nějaká divná. A ptala se, proč se s nikým nekamarádím."

Helena měla často zvýšené teploty, a tak ji doktoři podrobili různým vyšetřením, mezi jinými i EEG. A diagnóza? Nervová labilita. „Sice mi řekli, co mi je, nic z toho ale nevyvodili. V těch padesátých šedesátých letech se zkrátka nějaké deprese či úzkosti neřešily. O psychických problémech se radši vůbec nemluvilo."

Po povinné docházce chtěla jít na zdravotní školu. „Matka mi to však zakázala. Prý jak já bych mohla dělat ve zdravotnictví! Nejsem tedy ani vyučená. Otec, který dělal ve skladu s pneumatikami, mě tedy vzal k sobě na administrativu."

Nedostatek sebevědomí

Deprese a úzkosti měly za následek i nedostatek sebevědomí. A s tím se musela Helena potýkat celý život. „Vůbec jsem si sama sebe nevážila. To mělo za následek i to, že se mi těžko hledali partneři. Když si totiž člověk sám sebe neváží, přitahuje k sobě tím pádem i problémové partnery."

První muž, který pocházel ze Slovenska, pil. A ani pro facku nešel daleko. Po dvou letech proto přišel rozvod. Dalšího partnera si Helena našla v práci. I tento vztah zkrachoval. Opět kvůli alkoholu.

Helena přiznává, že i ona občas sáhla po skleničce. „Dodávala jsem si tím právě to sebevědomí, které mi chybělo. Naštěstí jsem to včas ale sama zabrzdila."

Problémy s psychikou ji dostihly v padesáti letech. „Dostihlo mě to, protože se to neléčilo. Těžké deprese a úzkosti jsou však pryč. Díky tomu, že už beru léky."

Za vším zřejmě stály geny

Když se Helena zpětně ohlíží, kde je začátek jejích problémů, má jasno. „Je to geneticky dané. Otec měl také deprese, jeho sestra měla schizofrenii a moji tři bratranci dokonce spáchali sebevraždu. Dnes už tedy nepochybuji, že za tím stály geny."

Téměř třicet let Helena dělala ve skladu evidenci. „Po sametové revoluci ale moje místo zrušili. Pro nadbytečnost." Chvíli pak pracovala v tiskárně, z ní se pak dostala na tři roky do tříhvězdičkového pražského hotelu a skončila v pětihvězdičkovém. Vydržela tam sice dva roky, ale šťastná tam nebyla.

„Byla jsem v té době už padesátnice a v tom hotelu to byla dřina. Měla jsem čistit velké apartmány, bylo jich pět až šest za den. Za pětačtyřicet minut jsem měla celou postel převléct, ustlat těžké přehozy, vyluxovat, utřít prach, vyčistit koupelnu… To se vážně nedalo."

V roce 2009 Heleně přiznali plný invalidní důchod, který jí o dva roky později zase vzali. Chodila tedy od jedné brigády k druhé. Pracovala opět v tiskárně, balila vzorky… Až v říjnu minulého roku našla na internetu inzerát, že v obecně prospěšné společnosti Tamtamy přijmou zdravotně postižené.

„Poslala jsem životopis, který se jim zřejmě líbil, protože mi nabídli práci. Ředitelka Mirka Kroupová mě nejprve nechala uklidit svůj byt, aby zjistila, jestli obstojím. A osvědčila jsem se a dostala jsem hned na starosti úklid jedné kliniky!"

Lidský přístup v zaměstnání

Helena měla zpočátku ze zdravotnického prostředí strach. „Ale zjistila jsem, že je to příjemná práce a není proč se bát. Sestřička mi ukázala, jak a čím se tam uklízí, jak se připravují dezinfekční roztoky. Jsou tam se mnou spokojení, proto tam uklízím doteď. Třikrát týdně. A kromě toho chodím ještě o víkendu na 4,5 hodiny uklízet do mateřské školy."

Minulý rok v listopadu Heleně opět přiznali invalidní důchod. „A s tím, co si nyní vydělám úklidem, už se dá vyžít. Přivýdělek peněz je skvělá motivace. A navíc díky práci mám zase po dlouhé době nějakou náplň dne."

Helena si na svém současném zaměstnání nejvíce pochvaluje lidský přístup, se kterým se do té doby nesetkala. „Takových sociálních firem moc není. Lidský přístup bohužel ani v těch, které ho hlásají, mnohdy nenajdete. Byla jsem například na dvou pohovorech pro lidi s handicapem. A nabízeli mi takové práce, které by handicapovaní dělat vůbec neměli!"

Díky tomu, že je Helena šikovná, dostala od ředitelky Mirky ještě další nabídky na úklid. Ty ale s díky odmítla. „Znám svoji hranici. A dostala jsem se do fáze, že takhle jsem spokojená. Takhle jsem šťastná."

Tamtamy ve zkratce

Jedná se o obecně prospěšnou společnost, jejímž cílem je pomáhat lidem znevýhodněným na trhu práce, kteří chtějí pracovat a žít aktivním životem.

Organizace chce přesvědčit své okolí, že lidé se zdravotním postižením dokáží odvést stejně kvalitní práci jako zdraví lidé, stačí jim jen upravit podmínky.

Zaměstnanci se zaměřují na úklidy domácností, kanceláří, ordinací, společných prostor bytových domů, ale uklízejí i v galerii či hotelu.

Zaměstnanci jsou osoby s kombinací zdravotního nebo smyslového a sociálního znevýhodnění - například matky samoživitelky, na rodičovské dovolené, lidé bez vzdělání, nad 50 let věku apod., kteří mohou pracovat alespoň dvě hodiny týdně.

Sociální firma má 28 zaměstnanců - zejména úklidové pracovníky, jednu koordinátorku úklidů, ředitelku a PR pracovnici.

Roční provoz stojí 825 tisíc korun. Na svou činnost dostává obecně prospěšná společnost příspěvek od úřadu práce, vydělává si ale také vlastní činností (tržby za úklidové služby a pořádání kurzů).

Autor: Veronika Cézová

7.3.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS


Stavba bytu. Ilustrační foto.
24

Program pro mladé: půjčka stačí v Praze na 13 m2 bytu, peněz i bytů je málo

V zahradě Šternberského paláce se ukrývá několik soch i romantické jezírko
14

Poklidná zahrada nedaleko Hradu. Ukrývá umělecká díla i kašnu s čápem

Mohl mít nebezpečné chemikálie. Muže odvezla zásahová jednotka na psychiatrii

/FOTOGALERIE/ Ve čtvrtek večer zažili obyvatelé části pražského Slivence dramatické chvíle. Policie kvůli psychicky narušenému muži zaktivizovala vyjednavače, zásahovou jednotku, hasiče, psa pyrotechniků i plynaře. Na počátku velké akce bylo podezření, že muž má doma nebezepčné chemikálie. Navíc podle policie napadal sousedy.

Chemie na škole nebývá oblíbená. I tak Češi slaví historický úspěch na olympiádě

Historický úspěch české reprezentace… Kdyby to tak mohl být začátek zprávy ve sportovní rubrice. Ale tato informace oslavuje šikovné české vědce. Na jubilejním padesátém ročníku Mezinárodní chemické olympiády Česko obsadilo čtvrtou příčku v žebříčku národů.

Jak jsme žili v Československu. Staré Město a Josefov

Pražský deník přináší nový cyklus Jak jsme žili v Československu. Každý týden pozveme čtenáře do novodobé historie jednotlivých pražských čtvrtí. Na procházku po významných momentech let 1918 až 1992. Tentokrát zveme na Staré Město.

AKTUALIZOVÁNO

Ředitel Nemocnice na Homolce se sešel s ministrem Vojtěchem. A rezignoval

Ředitel Nemocnice Na Homolce Ivan Oliva končí ve funkci. Dohodl se na tom s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem (za ANO), uvedla Česká televize. Oba se sešli dnes, Oliva končí okamžitě. Oliva se tak rozhodl po výsledcích hloubkové kontroly veřejných zakázek nemocnice. Ministr zjištění kontroly považuje za závažná.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT