Je to zpravidla v březnu, tu o týden dříve, jindy o týden později, ale rozhodně je to ještě před tím, než se ze země vyklubou první kvítky prvosenek, bledulí nebo krokusů. Mám dojem, že ty květinky tahají zahrádkáři alespoň očima ze země, a když se skutečně ukážou, tak by je snad nejraději zalévali vlastními slzami kdyby nebyly slané.

To se ale mezitím již připojuje i vnější svět nalévají se pupeny na forsytiích (aneb podomácku zlatém dešti), objevují se jehnědy a kočičky, a pak už to jde kalupem ke květům magnolií, meruněk, třešní atd. A pak přijdou obavy před mrazy. A pak…

Ale pozor, ještě nejsme ani zdaleka tak daleko, i když ty první petrklíče a krokusy jsem včera v zahrádkářské kolonii Na Skalce už viděl. Zahrádek v Praze ubývá a s nimi i zahrádkářů. Škoda. Dokázali z kdejakého zapadlého koutu udělat zahrádku jako dlaň a tu proměnit v ráj. Doufejme, že nám všechny ty bývalé kouty nepromění netrpěliví developeři v betonová parkoviště.