Předchozí
1 z 2
Další

„Když vidíte něco, co politik činí, a nedokážete to selským rozumem pochopit, pak jde vždy o peníze. To je má dvacetiletá zkušenost,“ řekl Žďárský mimo jiné k dlouholeté osobní zkušenosti s komunální politikou.

Kdo je Pavel Žďárský?
Narodil se v roce 1963. Členem ODS byl od začátku devadesátých let do roku 2014, kdy ze strany vystoupil. V následujících dvou volbách v Praze 19 zvítězil jako lídr spolku Kbely náš domov. Je nejdéle sloužícím pražským starostou.

Jste nejdéle sloužícím pražským starostou. Jak si sám vysvětlujete vytrvalou podporu obyvatelstva?
Sám vlastně nevím. Ale v devadesátých letech to bylo divoké. Ve Kbelích byly komunikace ještě z panelů, dodělávali jsme kanalizaci, což si dnes nedovede nikdo ani představit. Myslím si, že je to víc o zdejším týmu lidí než o samotném starostovi. Třeba paní místostarostka Šestáková je na radnici ještě déle než já. Po revoluci jsem tady spoluzakládal Občanské fórum. Byli jsme mezi prvními oblastními buňkami v Praze. A nenávist k minulému režimu nás společně vyhnala do ulic. V prvních letech bylo stále třeba něco dělat. Já jsem se v jednu chvíli rozhodl, že se nebudu na komunální politice podílet. Odešel jsem do Německa, kde jsem se naučil pracovat. Po návratu jsem to rozhodnutí změnil a stal jsem se radním pod tehdejším lidoveckým starostou, kterého jsem následně vystřídal. Tehdy mě upřímně nenapadlo, že tomu dám polovinu dosavadního dospělého života.

Čím to, že vaše volební výsledky vykazují dokonce neustálé zlepšení?
Vysvětluji si to i tím, že obyvatelé Kbel zažili také nějaká zklamání s lidmi, kteří na radnici sledovali spíš vlastní cíle a dnes už tady třeba ani nebydlí. My jsme naproti tomu takové stálice. Není to ale tak, že bych si bez starostování nedokázal představit život. Fantastický je na tom nicméně pocit hmatatelného výsledku. Když se opřu o novou školu a můžu si říct – tak tohle jsme tady udělali my. Je to tedy o tom týmu lidí. U nás se „pročistil“ a dnes je to tak, že se zastupitelé i úředníci z radnice klidně převléknou v sobotu za maškary a jdou dělat zadarmo do parku zábavní akci. Starosta má být jen klíčník od radnice. Jako příklad dám dnes velké mateřské centrum Cobydup. To vzniklo tak, že se dali dohromady tři maminky, které si vzájemně hlídaly děti. A dnes přes ně „teče“ tři sta milionů korun. Starosta musí umět především strhnout svůj tým - říct, musíme to udělat, protože je to tak správně. Hodně jsme investovali také například do sportu. Stavíme velkou multifunkční halu za sto padesát milionů korun, o které všichni říkají, že je levná. To samé platí o nové škole pro 423 dětí za přibližně stejnou částku. Sportovní kluby tady vznikají jako houby po dešti, protože vidí, že to má smysl. Máme ve Kbelích opravdu hodně společenských organizací. A třeba hasičům jsme nedávno sehnali, poté co jsme neuspěli na magistrátu, deset milionů na nové auto.

V čem se Kbely nejvíc posunuly od toho roku 1997?
Začít měnit tvář obce není vůbec těžké. Řeknete si, že například potřebujeme nové chodníky. Ve Kbelích dnes nenajdete ani metr komunistického chodníku. Nejvíc nám v obrovských investicích do komunikací vyšlo vstříc vedení hlavního města za Pavla Béma. Toho musím pochválit i za celopražské stavby, především za Blanku. Kdyby nebyla, kolony by dnes stály do poloviny Ústí nad Labem. Když jsem přebíral úřad, měly Kbely čtyři a půl tisíce obyvatel a doslova vymíraly. Všichni moji vrstevníci byli nuceni odsud odcházet. Neměli kde bydlet, kam posílat děti do školy… Rádi vyměnili Prosek za Kbely. Dnes jsou ale ceny stavebních pozemků ve Kbelích ještě vyšší než ve Vysočanech na vyhlídce, kde se díváte na celou Prahu. My jsme byli úplný venkov, kde nebyly pomalu ani pouliční lampy. Dnes se tady prodává metr čtvereční zasíťované parcely za deset tisíc korun. 

Neplánujete tedy politický důchod?
Jediné, co nepodvedete, jsou volby s papírovými lístky. A pokud jdete za celou historii nahoru až k dnešním 62 procentům, tak proč odcházet od řemesla. Přestože na druhou stranu vím, že se říká v nejlepším přestat. Já jsem se ale tohle řemeslo učil dobrých šest až osm let. A teď si myslím, že to trochu umím.

Kam inklinuje vaše sdružení Kbely – náš domov, které vzniklo po vašem odchodu z ODS?
Já jsem do ODS nevstupoval, já jsem ji zakládal. A dodnes mám rád Václava Klause, přes jeho obrovské chyby. Třeba i kvůli kupónové privatizaci, díky které jsme jediná země, která se po převratu pokusila vrátit majetek lidem. Mě to k ODS vždy vázalo, ale zároveň mě štvalo hašteření uvnitř strany. Jsem tvrdý a přímý člověk. Když to přesáhlo určitou míru, tak jsem se rozhodl odejít. K mému překvapení mě následovala i velká část kbelských straníků. Z padesáti nás odešlo asi 36. Přesto jsem se snažil, aby tady ve Kbelích ODS zůstala. Stalo se něco podobného jako s Čechy a Slováky. Já a ODS jsme se museli rozejít, abychom se mohli mít rádi. Naše sdružení pořád ctí pravicové principy, ačkoliv to nemůžeme na místní úrovni nějak silně tlačit. Mám ale stále v paměti Klausovy myšlenky o laciném státu, o minimálním zasahování státu do života lidí a nedotknutelnosti osobního majetku. Všechny tyto tři artikuly po Klausovy padly. Znovu se vyvlastňuje. A stát dělá vše pro to, aby se vám dostal pod kůži. Počítá vaše ledničky a za chvíli bude počítat vaše potraviny. Vidím za tím i centrální řízení z Bruselu, který dělá tyto kroky, aby obhájil vlastní existenci. A když už to obhájit nepůjde, Němci se uzavřou s Francouzi do sebe, a nechají to rozpadnout.

Evidentně vás zajímá nejen komunální politika. Byl jste také dvanáct let pražským zastupitelem. Uvažujete o nějaké další kandidatuře nad úrovní Kbel?
Nikdy neříkej nikdy, ale nemám to v plánu. Zastávám názor, že nelze sedět na dvou židlích. Nemůžu dodnes pochopit, jak někdo může brát dva platy za to, že je pražský starosta a zároveň třeba člen rady na magistrátu. Mám přece na radnici nějakou smlouvu, podle které mám odpracovat určitý počet hodin. A rozdělit se nemůžu. Pracovní doba starosty sice může být flexibilní. To penzum by ale odpracovat měl. A tady také začíná morálka. Navíc, když není starosta na radnici, tak zaměstnanci budou chodit domů dřív. Uhlídat to nelze. A já osobně se na radnici opravdu „neválím“. Já to rozdělení tedy nechápu, ale neodsuzuji. Když někdo dokáže řídit městskou část telefonicky, tak proč ne. Ale měly by za ním být nějaké výsledky.

Vrátil bych se ještě k loňskému incidentu, kdy vás Matěj Stropnický během zasedání pražského zastupitelstva obvinil, že jste ho napadl břichem. Měl pravdu?
Dost jsme tam na sebe křičeli. Vzhledem k mé silnější postavě je automatickou součástí mého slovníku věta: „Promiňte, já bych potřeboval projít.“ Mám poruchu metabolismu a ať sním cokoliv či cvičím jakkoliv, tak s tím moc nenadělám. To je cukrovka. Pokud bych do něj opravdu strčil břichem, položil se do toho a využil své břišní svaly, tak by se tam složil a určitě by měl na sobě nějaké stopy. Minimálně by se sakem otřel o zeď. Mohl jsem se ho ale dotknout břichem, to se opravdu stává. Celá věc se šetřila dvoukolově a nebyl prokázán přestupek. Nemám se mu za nic omlouvat. Omluvit by se měl on, protože drze okřikl skupinu starších lidí, aby mohl poslouchat videopřenos ze schůze v kuřárně. Měl ale jako tehdejší zastupitel podle jednacího řádu sedět na té schůzi. Když se pak navíc vrátil do sálu a vyzval, aby mě vyvedli, tak tím porušil ústavu. Nazval mě také otylým starostou. Když bych byl hysterický jako on, tak už by stál před soudem.

Jaké vidíte hlavní úkoly pro toto volební období?
Jsou úplně jiného gardu, než byly dřív. Mezi Kbely a Letňany jsme rychle obsadili rohovou parcelu, abychom tam zabránili výstavbě. Na pomezí Kbel, Čakovic a Letňan by měl vzniknout největší park na území Prahy s rozlohou přes sto hektarů. Město na tento projekt určitě nenajde peníze letos, příští rok by už ale mohlo. Nedaleko místa, kde plánuje premiér vládní čtvrť, už máme územní rozhodnutí pro další park. Chceme zlepšovat život místních lidí a nehrneme se do jednání s developery. Já se toho dokonce bojím. Nikdy s těmi lidmi nejednám beze svědků. Jsem na radnici přes dvacet let a nikdy jsem nebyl vyšetřovaný. A nevím, proč bych to měl porušit.

Jako vedení městské části se tedy snažíte přibývání obyvatel ve Kbelích spíš tlumit?
My to sice tlumíme, na druhou stranu ale vidíme, jak tři sta metrů za blízkou hranicí Prahy vznikají domy jako krychle. Jeden vedle druhého. To nás vede i k úvahám, jestli není lepší si postavit ty domy přímo u nás, než se smířit s frontou aut od Čakovic, která zabere půlku Kbel. Tlumíme to tedy, ale s omezeným efektem. Prvním východiskem z této situace je dostavba okruhu kolem Prahy. Zároveň ale musím zdůraznit, že v systému stavebního řízení nemá městská část šanci zastavit výstavbu tam, kde je soulad s územním plánem. Velice pečlivě ovšem pokaždé zvažujeme návrh změn územního plánu. I když se to týká třeba jen tří bytových domů.

Do jaké míry se mohou ještě Kbely rozrůstat?
Úplně nové velké projekty už myslím ve Kbelích skončily. Volných parcel už není mnoho. Aktuálně se u nás připravuje z těch už schválených akcí 56 nových rodinných domů. A pak samozřejmě největší projekt s asi šesti stovkami bytů, který dělá Skanska. Jednali jsme s ní rok, než jsme dospěli k dohodě. Skanska nám slíbila přispívat na údržbu chodníků. Dala nám už také pět milionů, a dalších osm dluží, na školství. U každého takového projektu musí být cílem, aby byl maximálně soběstačný. Takže k těm milionům na školství nám postaví ještě mateřskou školu pro sto dětí. Strašně rádi bychom prosadili ve městě, aby developeři závazně odváděli městské části například dva nebo tři tisíce korun z metru čtverečního novostavby právě na zmíněné „tlaky“, jako je školství, doprava, zdravotnictví… V celkové sumě by šlo v podstatě o zlomek. Když jsem tento požadavek nadnesl u primátora, tak mě zastavil nový ředitel Skansky s tím, že mám pravdu. Oni by prý rádi přispívali, chtějí ale zároveň, aby to mělo pravidla. Aby se vědělo, kolik se má dávat. A aby to dávali všichni. Do rozpočtu, ne do šuplíku.

Spolu se starosty dalších tří městských částí, kterých by se stejně jako vás dotkla výstavba plánované vládní čtvrti v Letňanech, jednáte o tomto záměru s primátorem. K čemu jste zatím dospěli?
Shodli jsme se na požadavcích vůči státu, které do velké míry kopírují požadavky primátora. Ať stát garantuje dostavbu severní části vnějšího okruhu, tedy úseky 519 a 520 plus návazné komunikace. Také bychom ale chtěli metro do Čakovic, což mezi požadavky primátora není. Prodloužení metra je pro nás důležité, protože Letňany už nestačí jako přestupní uzel. Pak se můžeme dál bavit. A nová nemocnice v Letňanech by se nám líbila. Na to ale pan Babiš zřejmě řekne, že jsme se snad zbláznili. Pokud ano, tak ať si postaví vládní čtvrť ve Středočeském kraji. Chceme také samozřejmě, aby v dotyčné oblasti vznikly odpovídající kapacity ve školách, službách i sportovních příležitostech. A k tomu posílení provozu na existující železnici.

A prodloužení metra do Čakovic chcete kvůli tomu, že v Letňanech už není kde zaparkovat?
Přesně tak. Nám by prodloužení velmi prospělo, přestože by Kbely obcházelo. Dnes spoustu aut sjíždí z dálnice D8 na Čakovice a hrnou se na Letňany a dolů na Blanku. Velmi by pomohlo postavit právě na tomto přivaděči z D8 parkoviště P+R pro tisíc aut. Rozdělil by se tím „nájezd“ Středočechů mezi Letňany a Čakovice. Muselo by se tam ale přidat metro do země. Ostatně jsme také řekli investorům, kteří plánují výstavbu v areálu Avie, že tam musí mít metro. Jinak jim budeme projekt blokovat. Já proti Babišovi nic nemám, ale musí si uvědomit, že všechno něco stojí. Deset tisíc úředníků je velká zátěž.

Trápí vás coby starostu obce s několika tisíci obyvateli ještě něco ve vztahu k „centrální moci“?
Máme doložené, že radnice městských částí nedostávají od státu dost peněz na výkon státní správy. Chytře se tomu říká příspěvek. Město si z toho nechá deset procent, což je slušný postup, a rozdělí nám devadesát procent. My jsme si jako číslované městské části (Praha 1 – 22, pozn. redakce) spočítali, že nás každý rok stát průkazně okrade a vytuneluje naše rozpočty o 600 milionů korun. Stát sice říká, že to nejde spočítat. My jsme to ale měli spočítané za tři dny. A to jsme ještě nepočítali teplo a světlo. Dali jsme tam ovšem platy a odvody. Stát je natolik brutální, že si za své vlastní „radniční“ zaměstnance, na které nám nedává na platy, ještě od nás nechá platit odvody. Je s podivem, že nikoho nenapadne, abychom například neplatili odvody ze státních zaměstnanců. Oni státní jsou, na razítku mají lva. Je to chytře vymyšlený systém, který na Kbely dopadá citelněji než na jiné, protože mnoho jiných částí s tak nízkým počtem obyvatel výkon státní správy nedělá.