Přestože se takhle schází „chlapy z jednotky" každé pondělí, vždy je co na práci. Auta už nejsou zrovna mladá, obě jsou starší než pětadvacet let.

Jednotka s těmito vozidly vyjíždí k zásahu ročně zhruba patnáctkrát až dvacetkrát. V nedávné době asistovali dobráci z Nebušic v Dejvicích na šesté městské části, kde nemohli někteří tamní obyvatelé pít vodu z kohoutku kvůli přítomnosti škodlivých bakterií. Praha 6 tenkrát i rozvážela balenou vodu, se kterou vypomohli i dobrovolní hasiči.

„Ozvali se nám zastupitelé z Prahy 6 s žádostí o pomoc při skládání palet s balenou vodou pro osoby postižené havárií. Složili jsme asi třináct palet ze dvou aut," prozradil Kubr. Roli skladníků si vyzkoušelo šest dobrovolných hasičů. Některé vody museli nosit ručně, neboť se při přepravě některé palety rozpadly.

Bandasky na záda a vzhůru do kopce

Letos se také sboru rozšířila působnost. „Se sousední městskou částí Přední Kopanina se podařilo uzavřít spolupráci, tudíž naši chlapci zajišťují po dohodě všechnu činnost jako jednotka i pro naše sousedy," vysvětlil starostka sboru Zdeňka Vojtěchová.

Většinou však nemusí spouštět sirénu kvůli požárům, jelikož ty už moc nejsou, zhruba pětina ze všech výjezdů za rok. Hlavně jde podle zástupce velitele jednotky o technické zásahy, mezi které se řadí kupříkladu zneškodňování vosího hnízda, čerpání sklepů, úklid polámaných stromů a cest.

Jeden obyčejný zásah členů výjezdové jednotky, který se udál před asi dvanácti roky, je dosud v paměti sboru. „Když ještě chlapi byli dorostenci, zatímco nyní už jsou tátové od rodin, nebyla naše technika v dobrém stavu. Někdo si tenkrát udělal v lese na kopci táborák a utekl od něj. Kluci tehdy měli bandasky s vodou na zádech a na kole jezdili do lesa a zpět, aby se dostali k požáru," vyprávěla Vojtěchová.

Jeden člověk stál u kohoutku s vodou a přijíždějícím plnil bandasku. Asi deset tehdy ještě kluků jezdilo na kolech v hasičských montérkách, dokud oheň neuhasili. Auto nemohli využít. K postiženému místu by se nedostalo a hlavně mezi mladíky tenkrát nebyl žádný řidič.

Sboru chybí dorostenci a děti

Nyní v jednotce řidiči jsou hned tři, zato sboru chybí dorostenci a děti. Ještě před dvěma lety se mladí hasiči účastnili závodů v požárním sportu, byli i na mistrovství republiky. „Děti nemáme, protože nejsme schopni zajistit vhodné zázemí," popisuje Vojtěchová.

Ve špatném stavu je zbrojnice i klubovna. Před deseti lety přišel sbor o hasičárnu, kterou měl na hlavní ulici. Obec budovu prodala a celá událost byla podle Vojtěchové překvapivá. „Jela jsem domu a telefon: Máte vystěhovanou hasičárnu na silnici, je to normální?" U cesty se ocitly i historické věci, které následně starostka schraňovala doma v garáži.

Nové místo hasičské zbrojnice mělo být jen nouzovým stáním pro cisternu. Dodnes v ní však hasiči pobývají. V průběhu let získali od městské části klubovnu, do které přestěhovali všechny věci, sami však do ní příliš nechodí, neboť je ve špatném stavu, jako právě zbrojnice.

„Jednou sem chlapi přišli a v botě našli myš," vzpomíná s lehkým úsměvem Vojtěchová. Na lepší zítřky se zatím neblýská, protože prý schází městské části peníze, pozemek a prostory, kam by hasiče přesunul.

Hasiči z Nebušic jsou veselí lidé

I přes neradostnou situaci jsou dobrovolní hasiči z Nebušic veselými lidmi, kteří za rok pořádají hned tři akce pro lidi z okolí. Poslední srpnovou sobotu se tradičně koná Loučení s prázdninami. „Díky spolupráci s naší školou, která poskytuje prostor školního hřiště, se nám daří spolupráce se složkami integrovaného záchranného systému. Měli jsme tu třeba přehlídku koní nebo četu pyrotechniků," uvedl starostka sboru Zdeňka Vojtěchová.

Během letního odpoledne děti plní různé úkoly a poznávají blíže činnost lidí v uniformě, díky čemuž se podle Vojtěchové přestávají takovýchto lidí bát a zjišťují, že s nimi mohou bez problému mluvit.

Zbylé dvě akce se konají v prosinci. Na Mikuláše se ze zbrojnice stává peklo, kam rodiče vodí své zlobivé děti za čerty. Hasičárna má pekelný trůn, z krabic a sítí jsou udělány kulisy, venku létají rachejtle, plane táborák a vaří se pekelný čaj. Když je drobotina s čerty pořádána, jde do kostela naproti za Mikulášem a anděly.

Ženy odloží cukroví a jdou za světlem

Před farou stojí zdejší dobráci den před Štědrým dnem a rozdávají betlémské světlo, které vždy přivezou od Písecké brány, kde ho rozdávají skauti. „Zjistili jsme, že spousta ženských odloží cukroví a přijde si pro světlo. Jde o příjemnou událost, kdy se lidé zastaví, někdy hodinku postojí a povídají si, a pak zase jdou do tepla," přibližil atmosféru starostka.

Na jejích bedrech akce vlastně stojí. „Chlapi mají jednotku, do které bych si nikdy nedovolila jim mluvit. Obdivuji je, že si spoustu věcí najdou, načtou, vyptají. Já jsem zde na kulturu," řekl a dodal, že se stalo tradicí, že každé dva roky přibude kulturní akce. „Bojím se, že když ve funkci ještě budu nějakou dobu, tak bude akce každý měsíc a jejich manželky mě roztrhají," směje se.

Starostkou je už dvanáct let a sama tvrdí, že je služebně ve sboru asi nejstarší, protože do něj vstoupila v šesti letech, když oba její rodiče už byli členy sboru.

Nyní je ve sboru 20 členů, nejvíce jich bylo v polovině 80. let: okolo šedesáti. Poté sboru na nějakou dobu pohasla aktivita, jež se začala zvedat až v roce 1994, kdy většina lidí, kteří byli předtím dorostenci, začali zase zvedat tento sbor, který byl pravděpodobně založen v roce 1881.