Názory k podobě nových stanic metra D

Petr Kučera
architekt
Vizualizace Metroprojektu, které se ukazují, jsou dva roky staré. Nové se zatím tají. Možná teď Metroprojekt přijde s něčím, co bude božské. Poslední návrhy podle mě ukazují zejména bezradnost. Jediným konceptem nové trasy metra D je, že je modrá. Jiná myšlenka či výtvarný koncept chybí. Každá stará trasa svou pozoruhodnou koncepci měla, každá je jiná. Evidentně u nich někdo hodně přemýšlel. Déčko je spíše bezradný slepenec známých materiálů a svítidel, které známe ze starých tras. Budí to dojem, jakoby stanice navrhovali dodavatelé obkladů a světel, nikoliv architekti. Vkus je ale subjektivní, určitě se to bude mnoha lidem líbit. Problém je, že stanice nikdo s nikým nekonzultoval. Monopol má Metroprojekt. Nejde o výsledek soutěže. To je obecně špatně. U návrhu studentů je třeba upozornit, že jde o studenty druhého ročníku a měli na to tři měsíce. Měli méně zkušeností, znalostí a času. Přesto, když dáte návrhy vedle sebe, vidíte, že u studentů myšlenka je a u Metroprojektu není. Do jisté míry je ironie, že studenti odvedli lepší práci a projevili více kreativity než architekti Metroprojektu, který metro navrhuje 40 let.
Zdroj: DENÍK/ Benedict Lederer

Petr Ryskaautor projektu Praha Neznámá
Osobně bych preferoval tradiční řešení stanic metra podle Metroprojektu. Návrh studentů ČVUT mi přijde příliš brutalistní a do pražského prostředí jakoby přenesený z jiných světových měst z doby padesátých až sedmdesátých let minulého století. Praha vytvořila dosavadním osobitým designem svému metru nezaměnitelný a příjemně útulný genius loci, jež by studentským řešením byl narušen a přitom by vlastně z hlediska světové architektury nebyl ani něčím inovativním či originálním.
Petr Ryska. Zdroj: Archiv Petra Rysky

Marie Foltýnovákurátorka veřejné plastiky Galerie hlavního města Prahy
To, že Metroprojekt sám nevyvolává architektonické soutěže na podobu stanic metra, potřebného mobiliáře a umělecké výzdoby, je neoddiskutovatelně chyba. Zejména po debaklu, jakým bylo postavení nových stanic linky A podle zastaralých projektů bez jakékoliv invence a snahy přiblížit se k vývoji současné architektury. Oficiální návrhy podob stanic Metroprojektu vizuálně zamrzly v 80. letech 20. století. Návrhy studentů naznačují, že v případě architektonických soutěží bychom i v Praze mohli mít metro, na jehož architekturu budeme pyšní. Je čas začít k veřejnému prostoru přistupovat s maximální rozvahou, ale zároveň se nebát nových řešení a k plánování veřejných staveb přizvat široké spektrum odborníků - urbanisty, architekty, umělce, teoretiky umění a architektury, sociology i psychology a filozofy.
Marie Foltýnová. Zdroj: Deník

Štěpán Barták a Eva Šťáskovádesignéři EP Studio
Metro D by mělo být funkční, dobře udržovatelné a nepředražené. No a to se povede pouze v tom případě, že se o jeho podobu bude férově soutěžit a vítězný návrh budou vybírat progresivní architekti, designéři a teoretici, kteří dlouhodobě sledují světové dění ve svých oborech.
Především je dobře, že někdo vystoupil s návrhy proti Metroprojektu, kterému v oblasti estetiky dopravních staveb příznačně pro metro „ujel vlak". A o předraženosti jeho posledních realizací se ještě nemluvilo dost, máme dojem. Mluvíme-li o těch posledních čtyřech stanicích na trase A, tak na ty by se rozhodně navazovat nemělo – od počátku vypadají zastarale a mají závažné funkční nedostatky. K navázání na ty esteticky nejzdařilejší stanice z doby komunismu zase nejsou peníze, žijeme naštěstí v jiné době a vzhledem k občanům by se mělo s veřejnými financemi zacházet slušně. Takže nezbývá, než udělat transparentní soutěž a nebát se návrhů od mladých architektonických týmů.
Štěpán Barták. Zdroj: Deník Eva Stašková. Zdroj: Deník

Zdeněk Lukeš, architekthistorik architektury, pedagog
S žádnou zveřejněnou vizualizací, ani od studentů, ani od Metroprojekt, nesympatizuji. Studenti měli volné ruce a mohli si vymýšlet, co chtěli. Nebyli žádným způsobem limitováni. Takže kdyby se metro postavilo tak, jak oni navrhovali, tak by metro nemohlo fungovat.
Zásadní rozdíl je třeba v tom, že linka D by měla být bezpilotní a to znamená, že na nástupištích musí být bariéry, aby se lidé nedostali ke kolejišti. Tenhle fakt studenti ve svých vizualizacích ignorovali, což je problém.
Tím pádem to nástupiště vypadá úplně jinak, než jak ho navrhovali. Vizualizace od studentů tedy nevychází z reálné situace. Viděl jsem některé studentské návrhy a vypadají velice efektně na obrázcích, tam kde je třeba použit pohledový beton. Ale ve skutečnosti, když máte stěny z pohledového betonu, tak to působí strašně depresivně.
Tahle technika je možná třeba na jihu Evropy, kde je stále teplé počasí a lidé vyhledávají místa, kde je chladněji. Ale v Praze je toto nevhodné, působí to studeně. To co vypadá efektně na obrázcích, působí jinak.
Studentské projekty beru jako zajímavé, které i odráží světové trendy, ale na druhou stranu musí být brány i s určitým odstupem. Co se týče Metroprojektu, tak ty vizualizace dělají jejich architekti, takže vědí přesně, jak provoz bude vypadat. Vizualizace od Metroprojektu se mi ale také nelíbí, jsou velice průměrné.
Metro by si zasloužilo lepší řešení. Jako jedinou možnost vnímám udělat architektonickou soutěž, i mezinárodní. Kdyby někdo tvrdil, že na to není dostatek peněz nebo že příprava zabere hodně času, tak se může udělat i vyzvaná soutěž, kdy se pozvou již vybraní architekti, kteří mají s podobnými řešeními zkušenosti. Může to přinést zajímavé výsledky. Jsou dva typy architektonického řešení metra. První přístup chce stanice řešit velice kreativně, to znamená, že každou stanici dělá jiný architekt a stavby se řeší zvlášť. Tento způsob chce upoutat na první pohled.Druhý přístup je udělat metro naprosto prospěšně pro svůj účel s některými uměleckými prvky, jelikož metro stále je jen dopravní zřízení pro přepravu lidí. Stanice jsou třeba všechny stejné a liší se jen barvou. Město musí říct, jaký způsob pro výstavbu metra chce. Já bych byl spíše pro ten druhý přístup. Myslím si, že pro architekturu je lepší místo na povrchu. Ale to neznamená, že tam nemají být kvalitní materiály, informační systém nebo detaily.
Zdeněk Lukeš. Zdroj: Deník

Richard Biegel historik umění se specializací na architekturu
To hlavní je, že se musí udělat architektonická soutěž. Není možné, aby Metroprojekt setrvačně navrhoval trasy metra, nejvýznamnější dopravní stavby, které v Praze máme. Nejdřív se musí prověřit kvalita architektury. Je dobře, že se aktuálně dělají nějaké návrhy metra, zároveň bych nechtěl říct, že jsou to návrhy, které by měly být realizovány.
Mělo by se vystoupit ze zaběhnutého systému, kdy se metro kreslí jako dálnice. Měly by se vytvořit podmínky, aby mohla vzniknout architektonická soutěž a architekti mohli zvlášť navrhnout podobu linky i jednotlivých stanic. Z hlediska architektury je metro nejvýznamnějším projektem Prahy, je to veřejný prostor. V metru jde víc o architekturu než o obslužný prostor. To co dělá Metroprojekt, tak to je velice volná návaznost na dosavadní linky metra. Je to vyprazdňování původního konceptu metra ze 70. let. Soutěž prověří obě varianty. Zda někdo naváže na historii metra v Praze nebo se pustí do moderních prvků. Jediný legitimní krok, jak prověřit obě možnosti, je udělat architektonickou soutěž.
Richard Biegel. Zdroj: Deník

Matěj Stropnický zastupitel hlavního města Prahy
Stanice navržené, řekl bych ve stylu balistické postmoderny, architektem Martinem Kotasem pro Metroprojekt, jsem rozporoval už vloni jako náměstek primátorky. Design je zastaralý, těžkopádný a neprošel veřejnou architektonickou soutěží. Tehdy jsem - jako kompromis - prosadil pouze soutěže na stanice nám. Bratří Synků a nám. Míru a do svého odvolání jsem uskutečnil i tři jednání se zástupci Metroprojektu, kteří kladli tuhý odpor s poukazem na vydaná územní rozhodnutí a dodatečné finanční náklady. Ale nové metro za to stojí, zvlášť v situaci, kdy jeho stavba kvůli nevykoupeným pozemkům stejně nemůže začít. Nová linka musí myslím vizuálně komunikovat s dosavadními, ale měla by mít vlastní styl. Návrhy studentů se mi líbí.
Matěj Stropnický. Zdroj: Deník

Daniela Rázková starostka Prahy 12
Pokud se pohybujeme ve sféře „co je hezčí", jakékoli návrhy čehokoli se budou vždycky někomu líbit a někomu ne a je to věc čistě osobního vkusu. Jako politička tíhnu spíše k tomu se ptát, zda je v pořádku, jestliže zadavatel obešel vypsání veřejné architektonické soutěže na jednotlivé stanice, takže Metroprojekt nemusí jejich podobu s nikým konzultovat. Na druhou stranu je sympatické, že Metroprojekt přesto vychází vstříc iniciativě studentů architektury s jejich alternativními návrhy – samozřejmě pokud to myslí vážně a nejde jen o „zastírací manévr".
Daniela Rázková Zdroj: Deník

Petr ŠTĚPÁNEKstarosta Prahy 4
Rozhodně chceme, aby výstupy ze stanic metra na trase D na povrch respektovaly funkci konkrétního území, byly řešeny účelně s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám dané lokality a vznikaly na základě architektonické soutěže. Nebudu hodnotit jednotlivé studentské práce, ale určitě jsou výbornou inspirací.
Petr Štěpánek. Zdroj: DENÍK/ Dimír Šťastný

Ondřej Kobza kavárník
Otázka se dotýká širšího tématu o způsobu nakládání s veřejnými zdroji v naší společnosti. Neřekl bych, že reakce na zveřejněné návrhy Metroprojektu jsou rozporuplné. Naopak, veškeré reakce, které okolo sebe vnímám, jsou negativní a posměšné. Unisono. Magistrát nemůže opakovat ostudu s prodloužením metra A, kdy je Praha ve srovnání se zbytkem Evropy pro smích. Násobně dražší, hloupé a třetiřadé řešení nás tu bude strašit desítky let. I když mají své světlejší stránky, pomocník s kufry na Veleslavíně je vlastně dobra groteska. Některé studentské návrhy jsou svěží, ale tady nejde jen o podzemní estetiku. Metroprojekt svou lenosti ničí i ulice na povrchu. Vstupy nejsou v přilehlých domech, jak bývalo zvykem ve městě, ale divoce vyráží z chodníků, jako na periferii. Takovou ulici už pak ani sebenaladěnější piano nevyladí.
Ondřej Kobza. Zdroj: Deník