Návštěva Malostranského hřbitova? Zadarmo jen někdy

"Prohlídku si může objednat i jednotlivec, avšak to už by zaplatil asi pětistovku," informoval Pražský deník Martin Červený, ředitel Správy pražských hřbitovů. To je možnost, která se zájemcům prostřednictvím zmíněné instituce nabízí kdykoliv. Existuje však i bezplatný vstup na místo posledního odpočinku. Ten ale má své jasně vymezené časové termíny. Ten nejbližší je 27. července, kdy se na dvě hodiny brána hřbitova otevře. Opozdilci si pak budou muset další měsíc počkat.

Historie zarůstá do břečťanu

Je ale otázka, co lze za vymezený čas bezplatného pobytu na hřbitově stihnout, navíc když se návštěvník sám v břečťanem zarostlém prostoru neorientuje. Pak lze jen stěží v tiché pokoře stanout u hrobů mnohých českých představitelů národního obrození, jako byli například Gustav Pfleger Moravský, Václav Pešina z Čechorodu či Adolf Pinkas. A to nemluvě o místech věčného odpočinku přátel W.A.Mozarta, jako byli František X. Dušek a Josefína Dušková, Václav Tomášek, nebo Jan Vitásek.

„Právě břečťan se snažíme pokud možno na vytipovaných místech odstraňovat. Prostě na hřbitov docházíme na dobrovolné brigády," vysvětlovala Jana Trojanová, předsedkyně Sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova. To vzniklo v roce 2010 a asi dvacet členů. K zásadní změně v úsilí o záchranu Malostranského hřbitova došlo až v poslední době, údajně nemalou zásluhou současného vedení Správy pražských hřbitovů.

„Členové sdružení by bez spolupráce se správou nemohla dosáhnout takových výsledků," doplnila Trojanová. Pro zajímavost přidala informaci o místu s hroby otce a strýce Josefa Mánesa. Nebo kde leží architekti Kryštof a Kilián Ignác Diezenhoferovi. Podle Jany Trojanové lze s určitostí tvrdit, že na Malostranském hřbitově leží i rodiče Jana Nerudy. Nelze však ukázat na přesné místo. „Je potřeba znovu připomenout, že Malostranský hřbitov vzhledem ke své poloze byl v minulosti devastován závadovými osobami snad všeho druhu. Proto jsme museli přistoupit k jistým opatřením, aby tato význačná památka metropole nebyla nadále ničena," vysvětlil ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený s tím, proč byl na přelomu tisíciletí hřbitov pro veřejnost uzavřen.

Změna až za vlády Josefa II.

Na něm se poprvé začalo pohřbívat v době takzvané morové rány, která Prahu zasáhla kolem roku 1680. Po odeznění i pozdějších morových epidemiích však toto místo ztratilo charakter hřbitova. Zásadní změnu v pohřbívání přinesla až vláda Josefa II, kdy bylo povoleno zakládat hřbitovy pouze za městskými hradbami. Proto byl v roce 1786 na místě někdejšího morového pohřebiště založen hřbitov nový, určený pro Malou Stranu, Hradčany, Smíchov a Košíře.

V roce 1958 bylo toto pietní místo prohlášeno nemovitou kulturní památkou. Avšak ještě dlouho předtím, konkrétně v roce 1927 zanikla celá část hřbitova při severní zdi kvůli stavbě tramvajové linky na Plzeňské ulici. Ani někdejšímu totalitnímu režimu v roce 1953 nezabránilo v rozhodnutí obětovat nemalou část plochy hřbitova výstavbě a rozšíření Plzeňské ulice. V nenávratnu tak zmizela třeba kaple sv. Rocha z roku 1703.

Podle Jany Trojanové záchrana tohoto vzácného pietního místa vyžaduje především pečlivý průzkum a revitalizaci zeleně i celého areálu, včetně restaurování vzácných funerálních plastik. Odměnou by pro metropoli byla další skvostná kulturní památka nejen pro obyvatele Smíchova. Protože i tamní zcela výjimečná galerie plastik z 19. století by pak místo přetvořila na běžně přístupnou kulturní oázu, byť s návštěvním režimem.