Mezi oněmi dobrovolníky byli tehdy pouze tři zdravotníci. Sbor si na pořádné vybavení musel ještě počkat a dlouho zasahoval hlavně při povodních a požárech.

"Za posledních 163 let jsme toho v Praze společně nezažili málo – vedle řádění přírodních živlů i boje v ulicích nebo hromadná neštěstí jako pád letadla v Suchdole (1975), vykolejení tramvaje na Špejcharu (1982), teroristický útok na Staroměstském náměstí (1990), požár hotelu Olympik (1995) nebo nehodu autobusu u Horoměřic (2018)," vzpomíná v tiskové zprávě mluvčí pražských záchranářů Jana Poštová.

I když tyto mimořádné situace poutají pozornost, nelze zapomínat hlavně na každodenní práci. "V průměru řešíme za 24 hodin na 350 událostí. Všechno jsou to příběhy konkrétních pacientů a jejich blízkých, při kterých děláme vše, co umíme, aby měly šťastný konec," připomíná.

"Děkujeme všem kolegyním a kolegům, bývalým i současným, že máme v naší práci na co navazovat a naše schopnosti stále rozvíjíme, abychom dál poskytovali službu na špičkové úrovni. Nesmírně si vážíme podpory vás všech, kteří nám při tom držíte palce," dodává Poštová.

Se sfouknutím 163 svíček by záchranáři asi potřebovali pomoc od kolegů z Hasičského záchranného sboru, ale přání mají jasné: Ať je těch příběhů se šťastným koncem co nejvíce.