Veřejnost má možnost prohlédnout si všech 355 soutěžních návrhů. Nad regulérností mezinárodní soutěže však visí otazník a je více než jisté, že se jí bude muset zabývat v Paříži Mezinárodní svaz architektů (UIA). Přesto, že na zápolení dohlížel ředitel soutěžní komise UIA Wolfgang Tochtermann. Česká komora architektů (ČKA) se nehodlá smířit s porušením soutěžních podmínek a poslala UIA žádost o prověření celé soutěže.

Až bude zveřejněn závěrečný protokol, přidají se patrně další stěžovatelé. „Vím už o několika,“ řekl místopředseda ČKA Dalibor Borák. Stále více účastníků se totiž cítí poškozeno tím, že vyhrál projekt, který vůbec nerespektoval podmínky soutěže, jež nedovolovaly umístit knihy pod zem, jak to prošlo Kaplickému. Hovoří se o tom, že soutěž měla vítěze de facto ještě před vyhlášením.

I když byla anonymní, Kaplického rukopis nemohl nikoho nechat na pochybách. Navíc členkou poroty bylo několik jeho známých i jeho bývalá partnerka Eva Jiřičná. A ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek oslovil 18 architektů, mezi nimiž Kaplický nechyběl. Zúčastnili se dva. Borák tvrdí, že mezinárodní porota se chovala, jak bývá u takových soutěží zvykem. „V zadání takových soutěží totiž neexistuje slovo musí, ale pouze mělo by nebo spíš mohlo by, čímž se nesvazují architektům tolik ruce,“ řekl. Národní knihovna, jako vyhlašovatel soutěže, prý chtěla zabít dvě mouchy jednou ranou, a tak měla soutěž zároveň posloužit jako zadání veřejné zakázky. A proto ona „musí“, která se vztahovala k umístění knih výhradně nad povrch.

„Když to přehlédl v podmínkách Tochtermann, měli na to upozornit naši architekti, kteří byli v porotě,“ míní Borák. Nedělá si však iluze, že UIA, který bude muset zahájit arbitrážní řízení, soutěž zruší. Také ředitel knihovny Vlastimil Ježek s touto eventualitou nepočítá. Jak řekl pro Lidové noviny, dává takové možnosti jen jedno procento. Zlí jazykové však tvrdí, že kvůli nedostatku peněz skončí dvoumiliardová chobotnice nejspíše stejně v šuplíku.