Tereza jako perfekcionistka měla vždycky velké nároky nejen na druhé, ale hlavně na sebe. Přestože byla ve škole premiantka, měla tři práce a doma partnera.

„Všichni mí kamarádi mě vždycky obdivovali za to, kolik toho stíhám. My sotva stíháme jen tu školu, jak to všechno dáváš?" ptali se jí. A to ji ještě více rozčilovalo. „Nechtěla jsem jim na potkání říkat, že neví, co vím já. Že jsem vnitřně slabá…" vzpomíná Tereza na dobu, kdy se snažila být pro všechny dokonalá.

Přísná na okolí, ale hlavně na sebe

Na koleji, kde byla sama, se čím dál častěji dívala do zrcadla, kde neviděla dokonalé stvoření, které by podle svých přísných kritérií očekávala. „Byla jsem po rozchodu s partnerem, chtěla jsem být strašně dokonalá, sexy. Měla jsem v hlavě, že musím hodně sportovat, pečovat o sebe."

Přísná však Tereza byla nejen na sebe, ale i na své okolí. „Omezovala jsem tím i svou rodinu, u které jsem řešila, proč jí to či ono. Když jsem šla s někým ven, řešila jsem, jakou si mám dát k jídlu přílohu, nebo jestli si nějakou vůbec dát. Jeden čas bylo pro mě celé nakupování utrpením. Všude jsem viděla jen ty kalorie." Mezníkem, kdy se rozhodla bulimii řešit, bylo úspěšné složení bakalářských státnic. V tu dobu si uvědomila, že je ideální čas za nemocí udělat tlustou čáru.

„Nejtěžší bylo, že jsem se musela odhodlat to říci svým nejbližším. Musela jsem přiznat, že jsem do toho zase spadla, že jsem prohrála, že jsem to nedala a už se s tím nedokáži poprat sama."

Cesta k samotné léčbě ale nebyla tak jednoduchá. Tereza obvolávala psychoterapeuty, kteří ji však postupně odmítli. Jeden jel na prázdniny pryč, druhý měl plno a vzal by ji až v listopadu…

Jenže ona chtěla řešit problém hned. V červnu. A na internetu nakonec našla občanské sdružení Anabell, kde ji hned přijali a pomohli jí s nemocí bojovat. Důležitou roli však hrála i maminka Terezy. „Mamka vždycky věděla, co na mě zabírá. Kdy jsem v situaci, že potřebuji, aby na mě někdo zařval. Nebo naopak kdy potřebuji motivovat. Vždycky věděla, jak na mě."

Sladké večer? No a…

Naproti mně sedí jiná Tereza, než kterou před pěti měsíci poprvé viděli zaměstnanci Anabell. Cítí se vyrovnaná, sebejistá, zdravá. A kdy nastala ta změna?

„Chtěla jsem jet už hodně dlouho na dovolenou, ale věděla jsem, že bych all-inclusive nezvládla. V létě jsem ale o sobě hodně přemýšlela a v září jsme jeli s přítelem na dovolenou. A tam jsem si bez problémů dala klidně dort. Večer! A tam byl ten moment v hlavě mi nelítaly žádné kalorie, žádné vykřičníky. Uvědomila jsem si, že už jsem vnitřně silná."

Občanském sdružení Anabell ve zkratce:

- Anabell poskytuje komplexní pomoc a podporu osobám potýkajícím se s poruchami příjmu potravy. Jedná se tedy o jedinou neziskovou organizaci, která se tomuto problému věnuje v České republice komplexně od odborných terapeutických po nízkoprahové a vzdělávací programy.

- Sdružení poskytuje psychologické a sociální poradenství, nutriční poradenství, dětskou terapii a poradenství, provozuje Psychiatrickou a psychoterapeutickou ambulanci, Internetové poradenství nebo telefonickou krizovou pomoc Linku Anabell.

- V Anabell pracuje kolem 50 zaměstnanců. Z velké většiny se jedná o psychology, sociální pracovníky, psychoterapeuty, nutriční poradce, lékaře. Odborný aparát tvoří různí koordinátoři, administrativní pracovníci, účetní a ředitelka.

- Minulý rok organizace hospodařila se 7,5 miliony korun. Zhruba 90 procent je kryto z dotací a 10 procent z vlastní ekonomické činnosti.