Müllerova vila ve Střešovicích, o níž jsme již v našem seriálu psali, není jedinou stopou fenomenálního architekta Adolfa Loose a jeho spolupracovníka Karla Lhoty v Praze. Dva roky poté, co byl postaven dům pro podnikatele a stavebního inženýra Františka Müllera, vyrostla v první polovině třicátých let na Smíchově další stavba podle plánů proslulého architekta – Winternitzova vila.

Není tak velkolepá jako její střešovická sestra, ale její příběh je také fascinující, kvůli vývoji po válce s hořkou příchutí. „Městská část Praha 5 je pyšná na to, že na jejím území v ulici Na Cihlářce se nachází jeden ze skvostů tvorby tak slavného architekta,“ uvedl zástupce starosty Prahy 5 Petr Lachnit.

Když prestižní advokát předválečného Československa Josef Winternitz, který právně zastupoval firmu Františka Müllera, hledal v metropoli parcelu vhodnou pro stavbu svého reprezentativního sídla, měl šťastnou ruku. Koupil pozemek na vrchu nad Smíchovem nedaleko Bertramky. Měl odtamtud úchvatný výhled na Nové Město se „zlatou kapličkou“ v popředí, Malou Stranu a Hradčany.

Rekordní tempo

Stavba vily začala v listopadu roku 1931 a rostla „jako z vody“. Stavební tempo bylo nebývalé, a proto byl dům s jedinečnou koncepcí vnitřního uspořádání místností hotov již v lednu 1932. Tři měsíce se zdají při pohledu na konečný výsledek neuvěřitelné, ale jsou z archivních dokumentů doložitelné. Co už se nikdy přesně nedozvíme, je podíl, jaký mají oba architekti Loos a Lhota na konečné podobě vily. Vůdčí osobností byl ale zřejmě Loos, už proto, že i zde – podobně jako ve Střešovicích – je uplatněn tzv. Raumplan, jedinečná koncepce vnitřního uspořádání místností.

Majitel měl k dispozici šest ložnic, tři terasy o rozloze 140 metrů čtverečních a zahradu o ploše 1700 metrů čtverečních. Hlavní halu vily bylo možné po úplném odstranění velkého okna změnit na letní zahradu. Jako u Müllerovy vily se i zde architekt držel představy oprostit dům od – pro něj – zbytečných dekorací, ale soustředil se na originalitu prostorů k bydlení.

Smutný osud majitele

Josef Winternitz se však z bydlení ve vile moc dlouho neradoval. Za války zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi, jeho majetek byl zkonfiskován nacisty. Ti obratem nastěhovali do vily školku, která se zde udržela až do devadesátých let. Potomkům původního majitele se podařilo vilu získat až po letech soudních sporů, když už šlo prakticky o zdevastovaný dům s necitlivými stavebními úpravami, zničeným obložením a chybějícími původními doplňky. Byla nutná celková rekonstrukce. Naštěstí se kromě plánů zachovala i část původního vybavení, především zabudovaný nábytek.

Zajímavostí je, že do rekonstrukce vily, která nakonec trvala čtyři roky a na niž poskytlo dotaci město, se pustili potomci majitele sami. Přebytečné příčky se musely vybourat a některé chybějící zdi postavit. Po dokončení prací byla vila pronajata reklamní agentuře k reprezentačním účelům. Jednou měsíčně zde bývaly dny otevřených dveří pro veřejnost. V současnosti je Winternitzova vila prázdná a nabízí se k pronájmu za zhruba 90 tisíc korun měsíčně. Pokud se zájemce o vilu za tyto peníze najde, bude mu odměnou jedinečný výhled na Prahu a bydlení v klidném místě uprostřed zeleně, navíc na prestižní adrese.

Čtěte také: Müllerova vila sbírá mezinárodní ocenění