„Maminko, tak na co toho našeho chlapce pošleme? Ekonomka? Nebo raději gymnázium a pak na práva?“ Někomu možná může připadat tento rozhovor poněkud směšný. V řadě pražských rodin se však podobné dialogy odehrávají.

A střední odborná učiliště svorně tvrdí: žáků, kteří jdou na tříletý obor, je stále méně. A to i přesto, že vyučení lidé mnohdy v Praze seženou lépe zaměstnání a mají i vyšší mzdy.

Každý rok o jednu třídu méně…

Například šestnáctiletá Lenka z Prahy 4 se rozhodla, že se vyučí kuchařkou a servírkou. Její rodiče ji ale odbyli s tím, že si má vybrat hotelovku, protože maturita je základ.

„Úbytek žáků pociťujeme již několik let, v posledních třech letech je to každoročně o jednu třídu méně. Nejhorší situace je v oboru čalouník. V loňském roce jsme měli osm uchazečů, letos dva. S tímto počtem nelze obor vůbec otevřít,“ přiznává ředitelka střední školy umělecké a řemeslné Jana Porvichová.

Špatná je podle ní ale situace i v ostatních třídách. Například na obor truhlář se na tomto učilišti letos hlásilo 35 uchazečů, přesně o polovinu méně než před čtyřmi lety.

Ohrožené obory a profese v Praze

Počty nově přijatých žáků některých profesí ve školním roce 2007/8:

Nástrojař - 29 žáků
Obráběč kovů - 22
Lakýrník - 15
Chemik - 50
Obuvník - 0
Sedlář - 16
Brašnář - 0
Čalouník - 20
Knihař - 42
Dlaždič - 0
Sklenář - 0
Tesař - 8
Kominík - 11
Zedník - 42
Malíř – interiéry - 18
Ošetřovatel - 38
Peněžní manipulant - 47
Prodavač, potraviny - 0
Prodavač, drogerie - 33
Prodavač, prům. zboží - 14
Výrobce lahůdek - 30

Menší zájem o učební obory ale není v Praze nic neobvyklého. Podle odborníků čísla odpovídají celorepublikovému trendu. „Zatímco v roce 1997 byl podíl žáků, kteří vstupovali do učebních oborů, necelých 38 procent, v loňském roce to bylo okolo třiceti procent,“ vysvětluje Jana Truhlíková z Národního ústavu odborného vzdělávání.

Bez přijímaček - a bez talentů

Řada pražských učilišť už přitom musela zcela upustit od přijímacích zkoušek. Například Středisko praktického vyučování Zlatnické dříve přijímalo žáky na základě přijímacích zkoušek. Poté na základě pohovoru a nyní se už rozhoduje pouze podle jejich prospěchu na základní škole. „Pokryjeme tak kapacitu učiliště, ale bez možnosti výběru talentů,“ stěžuje si ředitel učiliště Leoš Lambeitl.

Menší zájem se přitom týká i řady technických oborů. „Kvalifikovaným odhadem lze stanovit úbytek žáků oproti předchozím letům o dvacet procent,“ sdělil ředitel střední školy elektrotechniky a strojírenství Lumír Kymr.

Na učební obory láká i magistrát

Právě proto letos pražský magistrát přišel s kampaní, která by dětem měla osvětlit, že řemesla jsou v dnešní době potřeba. Na tom, že to nejsou jen plané řeči, se shodují téměř všichni odborníci. Podle nich je totiž šikovný řemeslník stále k nezaplacení.

V některých učilištích už také zaznamenali změny k lepšímu. „Po mnoha letech jsme měli o něco více přihlášek na náš obor zlatník a klenotník, než kolik jsme schopni přijmout,“ říká Lambeitl s tím, že kapacita jednoho ročníku je dvanáct žáků. Stejně jako většina ředitelů učilišť však počítá s tím, že žáci, kteří měli letos možnost podat tři přihlášky, často zamíří na jinou školu.

O podpoře řemesel v metropoli Deník hovoří s radní pro oblast školství Marií Kousalíkovou (ODS):

O učňovském školství mají lidé stále zkreslené představy

V Praze nemá snadnou pozici nikdo. Ani velké firmy, ani malí živnostníci. Proto také rozhodnutí magistrátu začít pomáhat řemeslům a učňům snadné nebylo. Projekt Řemeslo žije však nabírá na tempu. O podpoře řemesel v Praze Deník mluvil s radní pro oblast školství Marií Kousalíkovou (ODS).

Proč jste se rozhodli začít s kampaní za renesanci učňovského školství?

Hlavní město roky přeje svojí atmosférou spíše velkému světu byznysu, kultury i politiky. Zacílit a ulovit zdejší mladé duše, aby našly kouzlo i v jiných oborech než manažerských, ekonomických či počítačových, tak není nijak jednoduché. Je chvályhodné, že dlouhodobý záměr podporovat učňovské školství si místo na slunci vybojoval. Školy tohoto typu zažívají těžké období. Učiliště byla oddělena od mateřských podniků, učňovský list se stal v očích lidí čímsi jako vysvědčením ze „zvláštní školy“. Ani čísla, která odborníci z ministerstva generují pro příští léta, nejsou veselá.

Jaké kroky jste zatím podnikli?

Po rozhodnutí bylo nutné stanovit si základní východiska pro komunikaci s veřejností i s cílovou skupinou. Ve spolupráci s ministerstvem školství, pražskými školami a hospodářskou komorou jsme například vytipovali nejohroženější učňovské obory a řemesla. Jedním z hlavních cílů bylo vzbudit ve veřejnosti oprávněný zájem o tuto problematiku s tím, že nejde o mediální bublinu, ale skutečný problém, který zasahuje nejen školství, ale především ekonomiku. Mediální a plakátová kampaň byla současně koordinována s mnoha odbornými školami, které se na frekventovaných místech v Praze i ve vlastních školách představily jako moderní učiliště s dobrým odborným i technickým zázemím. Cílem tak bylo oslovit nejen samotné budoucí studenty, ale neméně intenzivně i jejich rodiče, kteří mívají na výběr středního vzdělání dětí největší vliv.

V čem projekt spočívá?

Projekt Řemeslo žije je založen na pěti pilířích, město se komunikační kampaní snaží změnit vnímání řemesla ve veřejnosti, chce posílit polytechnickou výchovu žáků, usiluje o větší informovanost o učebních oborech a současně se snaží zvýšit atraktivitu učebních oborů například prostřednictvím různých zvýhodnění a také zlepšit komunikaci mezi podniky a školami. Cílem je, aby každý žák spolu s rodiči dokázal zodpovědně posoudit své skutečné studijní předpoklady a zájmy, včetně rodinné tradice a pak vybíral ze všech možností.

S jakým zájmem se setkává informační portál www.remeslozije.cz, který je vytvářen ve spolupráci s hospodářskou komorou?

Je velmi užitečný už proto, že poskytuje informace, které pomáhají odstranit některé mýty, jež ve veřejnosti o učňovském školství stále panují. Zájemci zde mohou nalézt Průvodce volbou oboru vzdělání s výučním listem, Průvodce po středních školách poskytujících vzdělání s výučním listem a Průvodce vstupem do zaměstnání. Obsahově i formou jsou přínosné i příručky Řemeslo žije aneb Příručka budoucího učně.

Jaké další možnosti se nabízejí lidem při získávání kvalifikovaných informací o učebních oborech?

Mnohé se dozvědí na plánovaných workshopech, přednáškách a konferencích pořádaných ve spolupráci podniků a škol. Tyto akce mají za cíl shrnout současné teoretické poznatky a praktické zkušenosti v oblasti personálního plánování zejména směrem ke středním školám poskytujícím vzdělání s výučním listem. Budou také řešit aktuální problémy v návaznosti činnosti škol a podniků s cílem zatraktivnit učební obory a řemeslo vůbec. V dubnu bylo podepsáno Memorandum na podporu učňovského školství, které s hlavním městem Prahou stvrdilo několik firem.

REDAKCE DENÍKU

Z učiliště na post šéfredaktora vydavatelství

Je úspěšný, stojí ve vedení vydavatelství zaměřeného na zdravotnické časopisy a někteří jeho kolegové ho mají za vzor. Václav Dvořák je však jedním z Pražanů, jenž nezačali kariéru na prestižním gymnáziu, jak by mnozí čekali, nýbrž na učilišti.

„Vlastně to za mě rozhodla maminka. Moc dobře jsem se neučil, protože mě to nebavilo, ale měl jsem rád knížky. Když se pak matka rozhlížela, kam bych mohl nastoupit, napadl ji obor tiskař. A já jsem samozřejmě neprotestoval, protože mi to ve čtrnácti letech bylo jedno,“ tvrdí Dvořák.

Na léta v učilišti vzpomíná v dobrém i zlém. „Byli jsme tam samí chlapci a vždy po vyučování jsme chodili na pivo. Co však oceňuju je, že na škole tehdy učili vynikající učitelé, kteří po pádu komunismu přesídlili na vysoké školy. Vyučoval mě například bratr exministra Cyrila Svobody,“ popisuje.

Z tiskárny zamířil na teologii

„Papírem“ z učiliště však Dvořákovo vzdělání neskončilo. Poté, co strávil dva roky v tiskárně, se rozhodl, že zkusí štěstí na teologii. Teologickou fakultu nedokončil, protože se oženil a na cestě bylo dítě.

„Mě jenom trošku mrzí, že se děti musejí o své budoucnosti rozhodovat v patnácti letech, kdy ještě nikdo neví, co by vlastně chtěl dělat. Kdyby to bylo na mně, snažil bych se všeobecné vzdělání udržet co nejdéle a žáci by se rozhodli až třeba po tříleté střední škole. A pak by jim stačila třeba roční či dvouletá odborná nástavba. Možná by pak učňovské obory byly pro mnohé atraktivnější než dnes,“ uvedl.

U zaměstnanců vzdělání nezjišťuje

Kdo z jeho dnešních zaměstnanců vystudoval jakou školu, neví. „Kdo z redaktorů má učiliště? To netuším. Ale upřímně, na vzdělání já nedám. Člověk musí být hlavně šikovný a umět psát, a jestli má výuční list nebo vysokoškolský diplom, to nezjišťuju,“ uzavřel.

LUCIE BOHÁČOVÁ