Je sobota, malebné listopadové dopoledne. Řečeno s Cimrmanem: „Lepší počasí jsme si nemohli přát.“ A pod letenskými stromy se právě projíždí skupinka nadšenců na velocipédech a v historických kolech. Koná se tu totiž každoroční Pražská míle.
Nejeden muž v dobovém obleku je tady v doprovodu své úhledně ustrojené ženy. „Přijely jsme sem jako tři ženské z Berouna, ale jinak je nás sedm; založily jsme si i spolek,“ říká mi usměvavá paní Marie.
„Jezdíme na výlety, šijeme si historické obleky, máme jich už asi víc než civilu,“ dodává. „Začali s tím naši chlapi, už někdy před 30 lety. Když jsme jim prvně řekly, že budeme jezdit taky, brali to asi jako vtip a nevěřili. Tak jsme jim dokázaly, že to umíme taky,“ říká, zatímco její muž sleduje, jak dvanáctka jezdců na velocipédech postupně několika stovkám lidí předvádí nejrůznější jezdecká čísla.
V pauzách si můžete sami vyzkoušet, jaké to je, osedlat historický velocipéd. Nastoupit na není žádná legrace. „A to ještě nevíte, že naskočit je mnohem jednodušší než seskočit,“ vypráví Tomáš Kačírek, který na sraz dorazil z Kladna. „Když jsem někdy před 18 lety poprvé na velocipéd nasedal, bylo to hrozný,“ vzpomíná.
Kvůli své výšce, při které by jízda na velocipédu byla už nebezpečná, si pořídil historické kolo standardní velikosti. Ale se svou dobovou image rozhodně není pozadu a když mi popisuje, co všechno takový historický jezdec na sobě musí mít, z více než dvoumetrového muže je rázem dítě.
Na Letné dnes vůbec platí: kdo si hraje, nezlobí.
Veřejnost ho zná hlavně jako předního českého lékaře. Pavel Pafko, uznávaný chirurg, který léčil mimo jiné i Václava Havla, ani ve svých 71 letech stále moc volného času nemá. Ale když se mu nějaký naskytne, vyrazí do přírody třeba právě na velocipédu.
Jak dlouho se tomuto koníčku věnujete?
Od šedesáti let, takže letos je to už jedenáct let.
Vzpomínáte si na to, jak jste poprvé nastupoval na velocipéd?
Měl jsem obavy, protože je člověk výš než na normálním kole, ale kupodivu a můžu to doporučit všem, kteří to budou zkoušet nejde o nic mimořádného a během hodiny se to člověk naučí. Jen se nesmí bát.
Jak často osedláte svůj velocipéd?
Jsou tady, pravda, kolegové, kteří vyrážejí častěji. Ale každý rok jezdíme třeba do Rakouska a na cyklostezku, která vede od Pasova do Vídně. Je to rovná, pěkná cesta, kde si jízdu na velocipédu člověk může pěkně užít.
A troufl byste si i do běžného, městského provozu?
Proč ne. V létě už jsem takto jel několikrát i do práce. Ač se to nemusí na první pohled zdát, velocipéd je bezpečnější než normální kolo, protože jste vysoko a řidiči aut vás lépe vidí. Také se bojí, abyste jim nespadl na kapotu, takže vás většinou objíždějí velmi opatrně. Jinak je ale pravda, že se čeští řidiči automobilů k cyklistům nechovají dobře. Oproti tomu, co pozoruji v zahraničí, je tu větší agresivita za volantem a cyklista je daleko víc ohrožen.
Jakožto uznávaný lékař, doporučil byste jízdu na velocipédu?
Stoprocentně. Doporučil bych jízdu na jakémkoli kole. Ale spíše v přírodě. Ve městě musíte být velmi opatrní a na některých silnicích bych jízdu na kole radši ani neradil.