Vstupní branou k Pražskému hradu jsou od pradávna Hradčany, jedno ze čtyř historických pražských měst. Nejvýznamnější součástí bývalého poddanského a od roku 1598 královského města je Hradčanské náměstí, které si dodnes zachovalo půdorys středověkého rynku, byť místo domů zaujaly renesanční a barokní paláce šlechticů a církevních hodnostářů. Jedním z nich je arcibiskupský palác.

Obraz stál dva životy

V paláci je kaple, do níž lze vejít přímo z arcibiskupových komnat. Je zasvěcena sv. Janu Křtiteli, jak ukazuje i pět stropních maleb. Pověst vypráví, že v kapli nad oltářem visíval obraz Krista malovaný neznámým mistrem. Malíř chtěl, aby obraz co nejvěrněji zachytil umírajícího Krista ve smrtelné úzkosti, a proto hledal žebráka, který by odpovídal jeho představám pro model. Konečně ho našel, v atelieru ho přivázal na kříž a začal malovat. Za stání modelem žebrákovi dobře platil a ten byl proto svrchovaně spokojený. To malíře dráždilo, neboť ať dělal, co chtěl, žebráka nedokázal donutit, aby vyloudil výraz trpitele.

Po marných pokusech malíř plný zlosti vytáhl dýku a žebráka bodl do prsou. Ten chudák pak opravdu umíral. Malíř se hbitě chytil štětce a výraz umírajícího člověka mistrně zachytil na plátno. Obraz byl skvělý, ale za jakou cenu! Když si malíř plně uvědomil, co způsobil, zešílel a v Motole skočil ze skály. Na ní pak zbožní lidé postavili dřevěný kříž, ale bez těla ukřižovaného. Dokonalost obrazu tak stála dva životy.

Truchlivý zvonek

V průjezdu paláce byl zvonek, kterým vrátný ohlašoval arcibiskupův příjezd nebo odjezd. Zvonek podle pověsti pocházel z kaple v Benátkách a jednou se mu prý zastesklo a vrátil se na své původní místo. To byla záhada, a protože arcibiskup měl zvonek rád a na tajné pikle nevěřil, nabyl dojmu, že zvonek někdo odnesl, aby ho pozlobil. Brzy na to arcibiskup zemřel a celým palácem se rozeznělo tak tklivé a žalostné zvonění, že se mnoho lidí rozplakalo. Byl to ,,benátský“ zvonek, který se záhadně vrátil na své místo. Sám se rozezněl i při arcibiskupově pohřbu a ustal, až bylo jeho tělo uloženo do hrobky v katedrále. Zvonek pak už zůstal v paláci a na památku této příhody se jím pak zvonilo při pohřbu každého pražského arcibiskupa. Aby však jeho hlas tolik nedrásal srdce, ovinovali jej černým flórem, který zvuk tlumil.

Sebevrahův kříž

Na Hradčanském náměstí stával dřevěný kříž, jehož zvláštností bylo, že byl ve spodní části celý pobit hřebíky. Kdysi se na něm oběsil neznámý sebevrah a lidé pak do kříže zatloukali hřeby, aby sebevrahově duši způsobili bolest za jeho bezbožný čin. Když kříž ztrouchnivěl, byl bez náhrady odstraněn.

Západní část Hradčanského náměstí uzavírá Toskánský palác. V době, kdy palác patřil pánům z Hradce, v něm žila služka, která se zamilovala do švarného vojáka. Láska nezůstala bez následků a jak to tak bývá, voják dívku opustil. Nešťastné děvče si zoufalo a v nejvyšší nouzi se obrátilo s prosbou o pomoc na mastičkáře. Za nekřesťanský peníz ji připravil o dítě a ona sama po neodborném zákroku zemřela. Od té chvíle prý čas od času straší ve sklepích Toskánského paláce.

JAROSLAV WIMMER