Na orloji se přesně v jedenáct hodin opět vystřídali svatí, pro stánek s primátorem to byl signál, že servírování naplánované právě na tuto hodinu může směle začít. Chvíli předtím bylo třeba primátora Hudečka jaksepatří ustrojit  hygienické předpisy přece neznají výjimky ani u ostře sledovaných osobností veřejného života.

Takže zbývalo rychle posadit na hlavu kuchařský čepec a obléci stejnobarevný bílý kabátec. „Ještě naběračku a jde se na to," utrousil mimoděk primátor, ledva svůj dočasný kostým letmo zkontroloval.

První zvědavci či snad nedočkavci, na letošní rybí polévku, na sebe taky nenechali moc dlouho čekat. Během krátké chvilky už stáli před primátorem Hudečkem a ten začal rozdávat první porce i úsměvy.

„Hezkej chlap, ale škoda ho na politiku, když je ještě tak mladej," pronesla jakási paní, která mezi ochutnáváním polévky se svou kamarádkou hodnotila okolní dění. Však taky bylo co  Staroměstské náměstí se plnilo lidmi a primátor se už ve svém servírování nezastavil.

„Polévka je opravdu dobrá, věřte mi," podával Tomáš Hudeček porci dalším lidem, při pozorném pohledu nedalo příliš námahy zjistit, že se někteří ve frontě objevují podruhé, i potřetí.

O polévce a zase jen o rybí polévce

A možná kvůli dobré polévce, možná taky ne. „Uměl byste takovou taky uvařit?", ptala se nějaká paní ve středních letech prvního muže Prahy. Ten jen zprvu rozpačitě pokrčil rameny, k odpovědi ho dotyčná ale nepustila. „Kdyby ne, já ano," doplnila svůj dotaz rychlou odpovědí, načež se z davu ozvala poznámka, že „ta paní vlastně zve primátora na rande!"

Dotyčná se jen usmála a s darovanou porcí rychle zmizela v prostoru. Primátor Hudeček tuto poznámku zřejmě džentlmensky přeslechl. I kdyby nikoliv, přesto zachoval stoický klid.

Hlavně mít tu rybu

A další anonymní hlasitý postřeh, že mu čepec a kabátec i k tomu „politickému" mládí velice sluší, by muselo pomyslně prorazit ušní bubínky snad úplně každému.

Jiný anonymní „ochutnávač" stojící opodál mimoděk prohodil, že „ta baba nééjni první, co tady na primátora dělala voči."  Všechno prý dobře sleduje, kdyby tady například chtěli řádit kapsáři. Avšak zajít si na rybí polévku je pro dotyčného „ochutnávače" údajně každoroční rituál.

„Víte, že je polévka pokaždé jiná? Jíst se ale daly vždycky všechny," doplnil své pozorovací schopnosti muž.  Za pravdu mu dal hlouček okolostojících diskutérů: ta letošní má přece jen jiný šmak. V tu chvíli se rozproudila polemika, spíše vědomostní soutěž, o nejlepší recepturu rybí polévky. Přítomní se po horečné debatě ve finále shodli aspoň na tom nejdůležitějším: mít před přípravou polévky hlavně tu rybu.

Polévka chutnala i fešákům v oblecích

Štědrovečerní polévka se neservírovala pouze na Staroměstském náměstí. Stejného úkolu podarovat tuto dobrotu (a že polévka opravdu dobrá byla) se na Václavském náměstí zhostil i Oldřich Lomecký, starosta první městské části. Taky neměl nouzi  o návštěvnost a vyhrazených lokálních tisíc porcí zmizely v žaludcích zrovna taky rychle, jako jiné dva tisíce na Staroměstském náměstí.

„Někteří lidé si polévku nebrali jen do thermomisek, ale i do skleněných nádob. Zřejmě si ji snědí až doma, a proč ne?" prohodil starosta, který při servírování polévky ze svěřeného prostoru neodvracel zrak. To prý aby všichni, co se porcí týče, dostali tu správnou míru.

Bezdomovci ve značkovém oblečení

Tu ale v podobě svařáku zřejmě neodhadli někteří zahraniční turisté. Na tradiční „polévkový akt milosrdenství" zpočátku nechápavě zírali, protože se prý v jejich domovské zemi (Dánsko) potřebným spíše daruje teplé oblečení nebo poskytuje jiný materiální požitek.

A opravdu s nefalšovaným zájmem si pak v jistém alkoholovém opojení prohlíželi dvojici mužů ve značkovém společenském oblečení, kteří v družném hovoru polévku chválili. Turisté pak třeba v koutu duše spílali svým dobročinným spolkům, že v oblékání lidí bez domova se patřičně nesnaží tak jako instituce v Praze. Že ti dva dobře oblečení muži byli zřejmě nějací manažeři, už v tom úsměvném štědrovečerním dopoledni vlastně nehrálo až tak velkou roli.

Tu sehrálo především počasí  nejkrásnější svátky v roce a příslovečná bílá zima opět zůstaly jen na ladovských pohlednicích. Protože rtuť teploměru realitně vysoko nad nulou ani nikoho nenutila k přílišnému pohybu. A nebyla žádná vzácnost zaslechnout v davu poznámky, že „klepat se v mrazu by vlastně taky nebylo nic moc." 

Nicméně i když se nelze ničím zavděčit všem, rezultát ze štědrovečerního dne, kdy hodinu po poledni svatí na orloji neoficiálně rozlévání polévky ukončili, zněl jasně: lidem polévka chutnala. Takže napřesrok si toto setkáníčko směle dopřejme znovu. Možná přijde i primátor.

Ředitel oddělení gastro pořadatelské firmy TAIKO a.s. Daniel Prošek v rozhovoru pro Pražský deník říká:

Rybí polévku vaříme poctivě jako pro rodinu

Pohled do zákulisí vaření vánoční rybí polévky nenabídne nic, co by neznal člověk, který si v životě usmažil aspoň dvě vajíčka. Což je názor rádoby všeználků, kteří si ta vajíčka možná usmažili. Avšak jiná věc je, zdali se pak dají vůbec jíst. Stejné je to i s rybí polévkou   vnímali její přípravu ve Žlutých lázních jako pouhý akt milosrdenství?

Možná uhádnete, na co se vás chci hned v úvodu zeptat.

Zřejmě na kvalitu. U nás platí jedno pravidlo: když něco děláš, pak to dělej pořádně. Není totiž nic horšího, než za to pak dostat, takříkajíc, po hlavě. Takže prostě a jednoduše  rybí polévku zrovna tak jako v minulosti, což je od roku 2010,  i letos jsme vařili velmi poctivě. Jako bychom ji vařili pro rodinu. Není to fráze, ale fakt. Protože právě veřejnost vždy neklamně a především nekompromisně pozná, zda je naše polévka  z gruntu dobrá nebo špatná. A ta si to rozhodně nenechá pro sebe.

Nejvíc vám asi blahořečí bezdomovci, cíleně tyto akce pro lidi bez přístřeší vlastně jsou.

Nerozlišujeme sociální vrstvy. Ano, ve veřejném davu při rozlévání polévky se vždy takový člověk najde. Celkově tak zastupuje asi patnácti procentní účast. Ti ostatní jsou lidé jak z vyšších příjmových skupin, tak ze všech dalších. Stojí pak na náměstích pospolu a mnozí si takříkajíc dají i nášup. Proč by ne, když jim chutná? Přesně to je pro nás signál kvality.

Signálem může být i to, že se polévka dává zadarmo.

Troufám si tvrdit, že tohle nehraje vůbec žádnou roli. Asi bychom mnohé nahodilé strávníky na těch náměstích tímhle názorem pobavili. Protože mnozí z toho davu by si polévky mohli koupit třeba hektolitr.

Dohromady tři tisíce porcí, které se pak rozdaly na Václaváku a Staromáku je už asi pořádná facha. A zřejmě taky pořádná porce ryb.

To nepochybně facha je. Ryb je váhově nějakých 300 kilogramů, které se samozřejmě musí adekvátně k danému pokrmu zpracovat. Kdo někdy sám vánoční rybu zpracovával, jistě nám dá za pravdu, že určité úsilí to vyžaduje. Mluvím tak záměrně o jedné rybičce, protože ten, kdo ví, co její zpracování obnáší, nám určitě to množství nezávidí. Jsme tady ale především od toho, abychom nerozlišovali co je pracné a co ne. Výsledkem je, aby se pak  všichni při konzumaci polévky cítili spokojeně.

Kolik polévky jste letos vlastně uvařili?

Ve čtyřech padesátilitrových kotlích celkem 900 litrů. Toto množství spolklo i bezmála tři litry koňaku. To kvůli vyrušení rybího aroma. Letos jsme polévku ochutili i jistým množstvím  karamelu.

Snědla se všechna?

Řekl bych, že do poslední misky. Jsme pochopitelně rádi, vždyť každé hospodyni dělá radost, když návštěvě chutná.

Menší radost hospodyni asi dělají nutné výdaje…

Není to tak úplně o penězích, jedná se přece o dobročinnost a s tím už musí pořádající společnost ve svém rozpočtu počítat. Mám-li být konkrétní, pak nás letošní vaření rybí polévky podle předběžných propočtů stála zhruba 80 tisíc. Nebudu hodnotit, zda je to hodně nebo málo. Je to především zmíněná dobročinnost.