Na chovu koní je naprosto nejsložitější práce s lidmi

Janě Holíkové nejdříve rodiče nechtěli vůbec dovolit, aby se koním věnovala, ačkoliv příbuzní její maminky se koním věnovali už mnoho let před rokem 1989. Důvodem pro zákaz bylo nebezpečí, občas s jezdeckým sportem spojené. Přesto si nakonec splnila svůj sen, a namísto dvou původně plánovaných zodpovídá za péči o tři desítky sportovních a rekreačních koní.

Jak jste si ke koním našla cestu?

Protože mi rodiče zpočátku tento sport nechtěli dovolit (od příbuzných znali i rizika tohoto sportu), hrála jsem basketbal a volejbal. Jenže moje touha po ježdění neustávala, tak mi ty koně nakonec dovolili.

Kdy jste s ježděním začínala?

Aktivně jezdím od dvanácti let. Začínala jsem v oddílu TJ Jiskra Pazderna.

Jaké byly vaše původní plány, když jste se stěhovala za Prahu?

Před sedmnácti lety jsme koupili statek v Kovárech, ačkoliv mým snem byl domeček na vesnici, mít tam dva koně a chodit dál do práce v Praze. Naskytla se však šance, jak si splnit veškeré takové představy, a tak jsem tedy udělala z koníčka zaměstnání.

Čím jste začala?

Mým původním předsevzetím bylo, že dokud nebude vše opravené a zařízené, tak tu nechci vidět ani koňskou hlavu. Jenže nakonec to dopadlo tak, že už po dvou měsících jsem si přivezla svou první kobylu s hříbětem. Dům nebyl vůbec zařízený, ale já byla spokojená, že mám koně.

Můžete popsat vaše začátky?

Se mnou sem přišlo pár lidí, se kterými jsem jezdila v oddílech. Pak jsme to tu začali postupně budovat, přikoupili další koně a pak přišli první lidé, kteří si k nám dali koně na ustájení. Zkraje však nebylo prioritou poskytovat jen ustájení koní, ale přiváželi jsme některé jen na výcvik, a poté je prodávali. Nejvíce jsme tu mívali koně po dostihové kariéře. Postupně však prodej ustoupil chovu nájemních koní, kteří vlastní soukromí majitelé.

O jaké typy a plemena koní se staráte?

Je jich tu celá řada. Chováme koně pro rekreační i sportovní ježdění, a to ať už pro anglické disciplíny jako parkur a drezura, tak i pro westernové disciplíny. Své zastoupení tu má i řada plemen od anglických plnokrevníků přes české, holandské, německé i polské teplokrevníky, kladrubského a fríského koně nebo americké quartery.

Věnujete se i vy osobně nějaké závodní disciplíně?

V současnosti ne, ale baví mě parkurové skákání, to pravidelně trénuji. Na koni se člověk učí jezdit celý život. Proto se celý život také nechávám trénovat od těch ještě zkušenějších drezurních i skokových trenérů.

Jak vypadá denní péče o koně? Co je na ní nejtěžší?

Nejsložitější je práce s lidmi. Práce se zvířaty je tou příjemnější stránkou, ale chov koní je stejná služba jako třeba gastronomie. I zde musíme vycházet majitelům vstříc, ale na druhou stranu, oni by si měli uvědomit, že rozdíl mezi chovatelem a majitelem je ten, že chovatel má přeci jen o něco více zkušeností. Samozřejmě, že i mezi majiteli jsou velké rozdíly ve vědomostech a přístupnosti k diskusi.

Co by si měl člověk uvědomit předtím, než si pořídí koně?

Jestli na to má dostatek času a financí, protože pořízení koně sice stojí peníze, ale to je jednorázová částka stejně jako u nákupu vybavení. Dalšími položkami jsou ale finance za ustájení, kování, preventivní veterinární péči jako je očkování, odčervení, a pokud se člověk chce zdokonalovat, tak i trénink. Kromě toho člověk musí mít rezervu, protože kůň je živé zvíře, a může se mu cokoliv stát. A za operativní zákroky se částky pohybují už v desetitisících.

Jak vypadá denní režim koní ve stáji?

Začíná se ranním krmením, jehož obsahem je seno a jadrné krmivo (oves, ječmen), případně speciální koňské müsli a další vitaminové a minerální doplňky. Po zhruba hodině na trávení koně pouštíme na pastviny a místujeme boxy. Box je jednotlivý příbytek každého koně, ze kterého odvážíme bobky a mokré stelivo, které nahradíme čistým. V poledne dostávají koně oběd a také se střídají na pastvinách. Pokud kůň nejde pracovat s jezdcem, vždy se dostane alespoň do výběhu. Před večerním krmením opět místujeme, pak dostane každý kůň svou dávku sena, a přesně dle rozpisu dané množství ovsa, ječmene, vitamínů, doplňků, granulí a dalších složek podle jeho zátěže a denního režimu.

Máte také koně z vlastního chovu. Je odchov koně snadný?

Tomuto chovatelskému úspěchu předcházelo několik neúspěchů, kdy se mé kobyle narodila například života neschopná dvojčata. Tehdy se ještě běžně nedělalo vyšetření, které by tento fakt odhalilo. Dnes už bych nikdy nedopustila, aby se březí kobyla nezkontrolovala. Veterinář totiž jednoduchým zákrokem jedno z dvojčat v zárodku potlačí. Narození dvou hříbat je totiž ohromné život ohrožující riziko i pro klisnu.

Přesto tady u nás teď stojí váš valach Silver. Přeci jen vám to nedalo?

Po této zkušenosti jsem si říkala, že už vlastní hříbě odchovat nechci. Jednak je to mnohem dražší než si koně koupit, a nikdy není zaručený úspěch, protože nevíte, co se koni v průběhu odchovu může stát. Přesto mám nakonec ze své klisny mladého velšského valacha Silvera, se kterým se má kamarádka věnuje drezuře a jednou se třeba objeví i na závodním kolbišti.