Ačkoli tahle „babička“ slaví letos osmdesáté narozeniny, je stále v dobré kondici a její krásu obdivují Pražané i zahraniční návštěvníci. Řeč je o Müllerově vile ve Střešovicích, architektonickém skvostu evropského funkcionalismu.

Dům, zvenčí poměrně jednoduchý, ale s o to působivějšími vnitřními prostory a zahradou, má za sebou pohnutou minulost, podobně jako řada jiných meziválečných staveb. Poté, co se v roce 1928 podařilo podnikateli a stavebnímu inženýru Františku Müllerovi dohodnout s uznávaným a pracovně vytíženým architektem Adolfem Loosem na stavbě své reprezentativní rodinné vily, nabrala realizace projektu hned na počátku zpoždění kvůli neshodám s regulačním úřadem. Začalo se sice stavět až v polovině roku 1929, ale vila rostla „jak z vody“. Už na konci následující zimy oznámil majitel její dokončení, včetně krásné zahrady, zasazené, stejně jako dům, do terasovitého terénu.

Smutný osud majitelů

Vila, Pražany většinou označovaná za „bílou kostku“, dlouho Müllerovým nesloužila. Už v roce 1945 musel majitel odevzdat státu její necelou polovinu jako takzvanou milionářskou daň. Rodina cítila velkou křivdu, nicméně šlo teprve o počátek zlých časů.

O tři roky později byla vila proměněna na činžovní dům. František Müller ji sice formálně dál vlastnil, ale to pro něj nemělo žádné výhody. Nemohl ji už celou využívat a neměl vliv ani na výběr nájemníků. Jeho osobní tragédie skončila na začátku padesátých let – v kotelně se otrávil kysličníkem uhelnatým.

Nedožil se tak chvíle, kdy vilu začaly využívat postupně Národní galerie, Státní pedagogické nakladatelství a nakonec Ústav marxismu – leninismu ÚV KSČ.

Jeho manželka však zažívala příkoří dál. Tísnila se v malých podkrovních pokojích a na vlastní oči sledovala znehodnocování detailně propracovaných interiérů. Jako malý příklad necitlivých zásahů lze uvést náhradu originálních světel obyčejnými zářivkami. Milada Müllerová zemřela v roce 1968, dva týdny po sovětské invazi do Československa. Třeba však podotknout, že v druhé polovině dvacátého století nedošlo ve vile téměř k žádným stavebním zásahům.

Když po listopadu 1989 dostala v restituci větší část vily zpět Müllerova dcera Eva Maternová, nenastěhovala se do ní, protože žila v Anglii.

Cenná vila přešla do rukou města

Šestá městská část hodlala Maternové prodat zbytek vily, ale nakonec došlo k přesnému opaku. V polovině devadesátých let město objekt koupilo od majitelky za třicet milionů korun, přičemž Praha 6 přenechala metropoli svůj podíl za symbolickou korunu. V té době byla Müllerova vila již vyhlášena za národní kulturní památku.

Citlivá oprava

Ke konci tisíciletí proběhla v rámci projektu „Praha 2000 - Evropské město kultury“ rozsáhlá rekonstrukce vily a přilehlé zahrady za téměř padesát milionů korun a vše bylo zpřístupněno veřejnosti. Díky řadě výzev, inzerátů ve specializovaných časopisech, televizním pořadům a hledání ve starých vilách se podařilo řadu historického mobiliáře vrátit do vily.

Po deseti letech, letos na podzim, získala zahrada mezinárodní cenu v soutěži Trend Award – Building with Green (Stavby se zelení) za obnovu, současnou atmosféru a stav a také úroveň péče.

Již před osmi lety získala vila od prestižní mezinárodní organizace Europa Nostra Cenu kulturního dědictví za příkladnou rekonstrukci.

Prohlídky domu, který má dnes ve správě Muzeum hlavního města Prahy, jsou možné jen po předchozí telefonické rezervaci.