Aby nový most byl pevný pro všechny časy, rozdělávalo se prý vápno vejci. Vždyť za středověku se malta skutečně tvrdila všelijak, mlékem či tvarohem počínaje, přes volskou krev, žluč až po pivo a víno. Když však přivezli Velvarští na stavbu místo syrových vejce natvrdo vařená, to aby se jim cestou nerozbila, a z Unhošti místo mléka syrečky, vyvolalo to prý posměch.

Zuzanu podporuje ledňáček

Půvabná je pověst o sličné lazebnici Zuzaně, která Václavu IV. pomohla uprchnout z vltavské lázně, když král upadl do zajetí vzbouřených českých pánů. Nic na tom nemění to, že si ji zřejmě vymyslel kronikář Václav Hájek z Libočan. Legendu podporuje i několik zobrazení ledňáčka na Staroměstské mostecké věži. Byl to oblíbený osobní znak Václava IV., symbol věčnosti a nesmrtelnosti, ale rovněž znak cechu pražských lazebníků. Turisté dodnes rádi hledají emblémy s ledňáčky na věži, neboť všech pět ledňáčků uvidí prý jen ten, kdo je poctivý.

Zazděný Bruncvíkův meč

Nejslavnější z pověstí je legenda o Bruncvíkovi. Někde na mostě je prý zazděn Bruncvíkův zázračný meč, který podle legendy na jeho přání sám srážel hlavy nepřátelům. Až jednou bude české zemi nejhůř a na pomoc vyjede svatý Václav v čele blanických rytířů, tehdy na mostě jeho kůň rozkopne zem a meč se objeví, zničí nepřátele a bude navždy v Čechách klid. Při opravě mostu po povodni z roku 1890 byl prý v mostovce skutečně objeven zrezivělý meč. Ten Bruncvíkův to však zřejmě nebyl. Nález ale nijak neudivuje, vždyť na mostě se bojovalo od husitských válek. Pod čtvrtým mostním obloukem prý odnepaměti žije vodník. Prý se však své vodnické životnosti nevěnuje a Kampě provozuje půjčovnu lodiček. Řada pověstí se váže ke sv. Janu Nepomuckému. Jednomu chuďasovi například pomohl k bohatství. Ve snu ho světec vyzval, aby přišel na Karlův most, že najde poklad. Venkovan tu potkal vojáka, který měl také sen o pokladu, ale na jiném místě. Podle vojákova snu vesničan poznal, že jde o jeho chalupu. Pod starou jabloní pak spolu opravdu slíbený poklad našli.

Stavitel se spolčil s ďáblem

Poté, co Václav IV. dal shodit Jana Nepomuckého do Vltavy, spadl prý jeden mostní oblouk. Každá oprava ztroskotala, po půlnoci se vždy sesulo vše, co přes den postavili. Až se jeden stavitel spolčil s ďáblem a slíbil mu duši toho, kdo první ráno přejde most. Léčka s kohoutem staviteli nevyšla, ďábel vylákal na most jeho těhotnou ženu. Dušička neviňátka se pak vznášela neviditelná nad mostem a kýchala chladem. Vysvobodil ji až venkovan, který na kýchnutí řekl zbožně „Pozdrav Pán Bůh“. Od té doby už na Karlově mostě nestraší.