Přesně 65 let uplynulo od 27. června 1950, kdy popravili Miladu Horákovou ve vykonstruovaném politickém procesu. O život přišly i další desítky lidí.
„Místo bývalého popraviště bylo věrohodně určeno teprve v roce 1992 na základě svědectví člena Konfederace politických vězňů Ladislava Novotného a badatelské činnosti docenta Jana Uhlíka. Odkrytí vybetonovaného otvoru se zaplombovaným zbytkem šibenice bylo provedeno za účasti pracovníků Archeologického ústavu Akademie věd. Tento fragment byl po odborném ošetření předán do vitríny ve zdejším památníku," vysvětlil Aleš Kýr z Akademie vězeňské služby.
Z celkového počtu 234 rozsudků smrti za komunistický odboj bylo vykonáno v pankrácké věznici 177 rozsudků, z toho 165 zde za starou vězeňskou nemocnici. Posledních dvanáct rozsudků provedli v roce 1954 až 1960 v popravčí cele v suterénu hlavní budovy. V roce 1955 bylo popraveno devět účastníků třetího odboje za zpravodajskou činnost a někteří za ozbrojený střet s příslušníky bezpečnostních složek.
Popel a hlína
„Těla všech popravených byla zpopelněna v motolském krematoriu a popel byl uložen v pankrácké věznici. Po uplynutí pěti let v roce 1961 byl popel vysypán, smíšen s hlínou a s největší pravděpodobností zakopán zde na místě tehdejšího popraviště. Proto lze toto pietní místo považovat za poslední místo odpočinku účastníků třetího odboje," objasnil Kýr.
Na sobotním shromáždění položili květiny k pietnímu místu politici i příslušníci Konfederace politických vězňů, Sokola a dalších organizací. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za ANO) ve svém projevu charakterizoval Horákovou jako tichou hrdinku s klidnou neústupností. Připomněl, že i dnes by lidé měli dbát na to, aby před zlem neuhýbali. „
Byli bychom spíše Urválky nebo Miladami Horákovými? Nevystaven podobné zkoušce, nedokážu odpovědět," řekl Pelikán. Josef Urválek byl komunistický prokurátor, který Horákovou poslal na smrt.
Předseda Klubu doktorky Milady Horákové František Šedivý: Shoduji se s názory Horákové
close
zoom_in
Podle předsedy Klubu doktorky Milady Horákové Františka Šedivého je důležité předávat informace o této významné osobnosti zejména dětem. Ve školách se totiž na její příběh často nedostane. Je také potěšen, že 65. výročí její popravy je věnována větší pozornost.
V čem je 65. výročí popravy významné?
Je důležité, aby se zdůraznila nejen osobnost Milady Horákové, ale proč zemřela. Nebyla to poprava, přesněji řečeno byla zavražděna. Neprobíhal žádný soud, bylo to inscenované. Hlavně mládež by si dneska měla uvědomit, že komunismus používal takto kašírovaných prostředků. Vytvořil napřed vlnu zášti a nenávisti mezi lidmi, našel si laciné důvody, které přednášel davu, který tomu později uvěřil. Za vším stál strach, takže dav velký odpor nekladl. Bylo tu pár jedinců, kteří se proti tomu postavili a brzy jimi zaplnili kriminály.
Jak k tomu přistupují mladí?
Dnešní mládež o tom nic moc neví.Když přednáším ve škole, děti, vlastně je jim i šestnáct, nic neví. Pro mě je to šokující, protože my jsme se v době mládí zajímali o historii, co se našemu národu stalo, co byla první republika a co bylo před tím. Dnes jakoby to všechno upadlo do prázdna.
Ve škole se o tom neučí?
Učitelé jim to nesdělí a to probíhalo celá léta. Od roku 1949 byly osnovy učebnic zredukovány, až tam nebylo nic a o těchto věcech bylo zakázáno hovořit. Po revoluci zase kantoři sami nevěděli, o čem mají přednášet. Jednou jsem v jednom městě hovořil u pomníku padlých 28. října o Masarykovi. Když to skončilo, přišla ke mně mladá učitelka a pozvala mě, abych ve škole vykládal o tom Masarykovi. Prý některé informace pro ni byly novinkou.
Jaké jsou aktivity klubu?
Naším cílem je postavit pomník, i když hlavní město Praha k mé veliké hrůze tomu moc nepřeje. Plánovali jsme ho na Národní třídě, ale to se úplně nehodí, když vidíme, co provedli z kasáren. Aktuální místo máme vybráno v zahradě na Ztracence, což není historická část, ale v roce 1989 se tu formoval průvod, který kráčel na Národní třídu.
Bude figurální, nebo abstraktní?
Pro abstrakci rozhodně nejsem. To, co jsme viděli před Strakovou akademii, byla hrůza, i když je to výtvarně geniální. Osobně bych byl pro figurální postavu, jako to bylo vždy u slavných osobností, jako u Jiráska nebo Palackého. Argument, že dneska nejde do kamene vysekat postavu, neberu.
Máte v klubu i mladé?
Mladých lidí je tam málo, ale členská základna představuje přes 240 lidí. Nám ale jde o něco jiného. Držet její odkaz, to je morální hodnoty, její jednání.
Žije odkaz Horákové dál?
Její duchovní síla, neohroženost, to, že stále hovoří k národu i mladé generaci. Chce to ale podávat tím způsobem, aby to mladí pochopili a vstřebali. Setkávám se s mladými lidmi, kteří o to jeví zájem a už o tom něco vědí. Chci rozšiřovat a prohlubovat vědění celého národa. Chápání věcí jako v roce 1949 by byla katastrofa, to bychom byli někde na dně. Lidé by se měli rozmyslet, když někde kývnou, protože sliby, které se neplní, vedou k národní katastrofě.
Proč jste v klubu?
Důvodem je moje názorová shoda s tím, co Milada Horáková zastávala.
Čtěte také: Na Miladu Horákovou lidé vzpomínali v pankrácké věznici
