Sledují nás kamery na každém kroku?

V dolní části Václavského náměstí, vedle paláce Euro, postávaly hloučky lidí a netrpělivě se rozhlížely okolo sebe. Očekávaly totiž organizátory procházky pražským kamerovým systémem, která byla avizovaná na sobotu odpoledne.

Ač by člověk očekával spíše pár „pankáčů“ fanaticky protestujících proti jakékoliv státní kontrole, dav zhruba dvou stovek lidí byl velmi různorodý. „Přišel jsem, protože mě zajímá, kde všude jsou kamery umístěny. Nelíbí se mi, že je náš pohyb takovým způsobem monitorován. Je to omezování osobní svobody,“ říká asi třicetiletý mladík, jenž dorazil v doprovodu své přítelkyně. Postarší paní opodál nedočkavě přešlapuje „To jsem zvědavá, kde všude ty kamery jsou. Určitě nás policajti sledují,“ říká svému manželovi.

Zhruba po deseti minutách se ona i zbytek příchozích konečně dočkal. „Chceme vám ukázat, jakým způsobem kamerový systém v centru Prahy funguje a že to leckdy není zcela zákonné,“ přivítal dav Filip Pospíšil z neziskové organizace Remedium. Hned vzápětí ukázal na několik kamer okolo. Jedna vypadala jako součást pouličního osvětlení, další byla šikovně schována za vlaječky umístěné na zdi jednoho z domů. „Kamery jsou dobře maskovány a mohou monitorovat poměrně velký prostor, protože většina z nich jsou obrácené houbičky schopné otáčet se o 360 stupňů okolo celé své osy,“ upozorňuje organizátor. Podotýká také, že mají antireflexní kryty, aby je nemohla oslňovat například zrcátka, a jejich digitální zoom umožňuje nejen vidění při minimálním osvětlení, ale také zvětšení obrazu cca 15krát až 30krát. Navíc kvůli tomu, že se nacházejí poměrně vysoko, mohou snímat i okna bytů ve výšce druhého patra.

„Přestože máme několik zákonů o ochraně osobních údajů, které ve svých paragrafech upravují nakládání s kamerami, je to vždy pouze nepřímo. Chybí totiž celková právní regulace kamerových systémů,“ vysvětluje do amplionu organizátor. A to je právě největší problém.

Kamery zahlcují Prahu

Sobota 28. ledna je mezinárodním dnem ochrany údajů, proto se organizace na ochranu lidských práv Remedia, rozhodla prostřednictvím kamerové procházky upozornit na nedostatečnou zákonnou úpravu pořizování záznamů ve veřejných prostranstvích.

Zákon o ochraně osobních údajů podle Filipa Pospíšila právně reguluje pouze použití kamer, ze kterých se pořizuje záznam. Ty musí jejich majitel nahlásit a označit. Často se to však podle něho neděje, Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) prý nestíhá vše kontrolovat. Zároveň se dá těžko prokázat, že kamera data zaznamenává.

Pražský integrovaný kamerový systém, do kterého spadají i kamery Technické správy komunikací a Dopravního podniku, sloužící například k monitorování zastávek autobusů nebo stanic metra, čítá zhruba 1800 oficiálních kamer. Podle Filipa Pospíšila tento údaj zdaleka neodpovídá skutečnosti, protože se nemluví o kamerách soukromých provozovatelů. Navíc prý aktuální údaje o celkovém počtu kamer nelze ve veřejnosti přístupných zdrojích dohledat.

Přístup k údajům z kamer města má podle Pospíšila asi 50 pracovišť. „Drtivá většina z nich je v pravomoci městské policie, jedno pracoviště patří záchranné službě, jedno hasičům, několik je spojeno s krizovým řízením města,“ vyjmenoval organizátor procházky. Data pak podle něj využívají také policisté. Údaje se uchovávají 15 až 30 dní.

Podle magistrátu hlavního města je přínos kamerového systému významný zejména v oblasti prevence kriminality, protože již pouhá instalace kamer se odráží ve snížení nápadu trestné činnosti ve sledovaných lokalitách. Represe prý navíc umožňuje obsáhnout velké území a operativně informovat příslušné bezpečnostní složky. Kamery údajně často odhalují drogové překupníky a pomáhají je vytlačovat z problémových míst.

Pro účastníky sobotní vycházky to ale většinou nejsou dostatečné argumenty. Nelíbí se jim množství kamer a minimální transparentnost při nakládaní s pořízenými záznamy. Často je za tím obecná nedůvěra v bezpečnostní složky.

Ostatně to se ukázalo, když průvod došel na roh ulic 28. října a Perlové, kde příslušníci městské policie legitimovali jednu z organizátorek vycházky. Na otázky novinářů i jednotlivých lidí, proč tak činí, ani jeden z policistů nechtěl odpovídat. Bylo jasné, že je to kvůli nahlášení akce na příslušná místa. „V listopadu 89 ty hloučky taky nebyly nahlášeny,“ poznamenal starší muž. „Jé hele, a přijela jim maskovaná posila,“ vtipně glosoval další z přihlížejících, když opodál zastavil popelářský vůz. Za chvilku se ukázalo, že akce je povolena. To lidi popudilo ještě víc.

„Člověk tady v tohle státě nemůže nikomu věřit. Všichni jsou zkorumpovaní,“ shrnuje své pocity Tomáš Fleger.