Mladí Pražané chtějí na gymnázia. Firmy ale potřebují techniky

Před jedenácti roky se tam těšil i Martin Kastner z Prahy 9. Přestože neměl nijak špatné známky, výraznější talent v žádném z oborů také neprojevoval. „Asi jako spousta mých vrstevníků jsem v patnácti letech vůbec netušil, co bych chtěl v budoucnu dělat. Rodiče mi poradili, že právě pro nerozhodné lidi je gymnázium. Poslechl jsem."

Po roce trápení i rodičům došlo, že to nebyla nejlepší volba. „Následoval „sešup" - z gymnázia rovnou na učiliště. Nakonec se však ukázalo, že to takový sešup nebyl. Vlastně to byla ta nejlepší volba, protože nyní dělám pokrývače a peněz mám daleko více než někteří moji spolužáci, kteří dokonce i po vysoké škole mají méně peněz - tedy pokud vůbec našli práci."

Firmy mají dlouhodobě nedostatek nástrojářů, obráběčů, svářečů, techniků či mechaniků. Kdo za tento stav může? 

„Je velmi jednoduché říkat, že za neadekvátní oborovou strukturu školství může stát. Na první místo bych ale postavil rodinu a výchovu, která formuje preference dětí," řekl Jiří Halbrštát, marketingový manažer ManpowerGroup. Podle něj se školství přizpůsobuje poptávce studentů po oborech a příliš nereflektuje poptávku firem.

Tři předsudky

Netýká se to však učilišť nebo vysokých škol, které zakládají přímo zaměstnavatelé, nebo školy, které zřizují programy pro odborné stáže studentů ve spolupráci se státními školami. Jak potvrzují oslovení učitelé základních škol, žáci se nehrnou na učiliště ze tří důvodů (předsudků). Učiliště je jen „pro ty hloupější", postrach jménem matematika a představa, že učni vždy pracují ve špíně.

„Právě poslední předsudek je mezi dětmi na základních školách hodně rozšířený. Setkal jsem se s tím, že si děti myslí, že například obráběči pracují v montérkách ve špinavém prostředí. Když se jde ale člověk podívat do různých firem, vidí mnohdy u počítačově ovládaných soustruhů lidi v bílých pláštích, kteří mají lepší platy než většina lidí v administrativě o patro výše," vysvětluje Jiří Halbrštát.

Velkou pomocí pro firmy by byly kurzy profesní orientace již od druhého stupně základní školy a pravidelná exkurze ve firmách. Nebo i taková „maličkost" jako opětovné využívání stavebnice Merkur při výuce.

I Kazachstán byl lepší

„Dříve naše děti vévodily v technice, ve zručnosti světu. Jak se zrušila výchova na základních školách, spolu s ní zmizely i kroužky různých zájmových sdružení. A v roce 2011 naše děti obsadily v technických testech 39. místo ve světě. Představte si, že se před námi umístil i Kazachstán! Takže v praxi to vypadá následovně - děti neví, co je to šroubovák, matička… Ale hlavně že ví, co je to enter, že znají celou klávesnici," postěžoval si Pražskému deníku sběratel stavebnice Merkur Jiří Mládek.

Podle něj mohou právě barevné kovové plíšky přivést k technickým oborům v budoucnu více zájemců. „Nedávno mi říkal majitel, který Merkur vyrábí, jak byl kdysi na vládě. A říkal ministrovi školství: Kdybyste místo jednoho panduru radši dali ty peníze do škol. Díky Merkuru by byla zajištěná technická budoucnost dětí!"

Perspektivní obory

A jaké jsou tedy do budoucna podle personalistů perspektivní obory? Uplatní se nejen absolventi středních průmyslových škol, ale i řemeslníci ve stavebnictví a průmyslu a IT specialisté.

„Naopak po absolventech obchodních škol není nijak vysoká poptávka. A když už, tak je to vždy v kombinaci s dobrou znalostí jazyků. Účetní nebo kontrolor s dobrou angličtinou je poměrně perspektivní kvalifikace," připomíná Jiří Halbrštát.