Mistryně světa v tancování? Dokázaly jsme to za tři roky!

Praha /ROZHOVOR/ – Potkala jsem je na Malostranské, zrovna když s maminkou Ivetou pospíchaly k tramvaji, aby stihly slavnostní vyhlášení Zlatého oříšku. Dvojčata Helena a Julie Nováčkovy byla na první letmý pohled k nerozeznání. Poznávacím znamením pro mě pouze bylo, že vyšší z dívek měla kulicha.

Holky, která z vás jste byla ta v tom barevném kulichu?

Julča: Já jsem měla čepici.

Helča: Já mám doma stejnou čepici. Ale na dnešek mám takový pěkný účes, tak jsem si ho nechtěla poničit. (smích)

Když jsme společně dobíhaly tramvaj, poznala jsem, že také jdete na vyhlašování Zlatého oříšku podle toho, že vaše maminka měla v papírové tašce právě vítěznou sošku. Jak je to možné?

Helča: Samotná soutěž se už konala dříve. Prvního ledna byla odvysílaná v televizi, ale natáčelo se to v prosinci. A tam jsme se i poprvé setkaly s dalšími devíti výherci, kteří tu dnes (ve středu 16. ledna, pozn. autorky) byli také v Kaiserštejnském paláci oceněni.

Stačily jste se s ostatními dětmi během přenosu seznámit?

Helča: Ani moc ne.

A které vystoupení vašich kolegů vám bylo nejsympatičtější? Vy jste tancovaly, takže předpokládám, že šachy nebo fyzikální pokusy to nebyly…

Julča: To ne, hlavně se nám líbila ta pohybová vystoupení. Hodnotily jsme je.

Helča: A právě jsme si třeba říkaly jo, tohle je dobrý, tohle už méně…

Julča: … Ale hlavně jsme se bavily s holkama, které to nevyhrály.

Helča: Ale dostaly se do té nominace do nejužšího kola před samotným finále.

Koukám, že se navzájem skvěle doplňujete a co nestihne doříct jedna, řekne hned ta druhá. Na první pohled jste se mi na zastávce zdály podobné jako vejce vejci, ale teď vidím, že třeba Helča je hodně opálená.

Helča: No, já jakoby nejsem ani opálená. Já jsem taková prostě furt. A Julinka je zase pořád bílá. Jsme takové protiklady. No vida, i tímto se skvěle doplňujeme. (smích)

Zlatý oříšek

Setkání s deseti vítězi soutěže talentovaných dětí Zlatý oříšek proběhlo 16. ledna v Praze. Foto: Deník/Martin Divíšek

A kdo z vás je větší parádnice?

Julča: (prohlíží si Helču) V tom jsme asi tak nastejno.

Co máte společného? Je to třeba ta móda?

Helča: Je pravda, že na oblečení máme hodně podobný vkus. Často se nám stává, že když nevíme, co na sebe, vezmeme si prostě stejné oblečení.

Julča: A na kluky! To máme také stejný vkus!

Helča: Jo, to je pravda! (smích)

A jací se vám tedy líbí?

Helča: No takoví…

Julča: … různí.

Helča: Třeba, když jsou vyšší než já. Ale tak to jsou vlastně i všichni kluci ve třídě.

A všichni se ti líbí?

Helča: Ne, to zase ne! (smích)

Na dnešním vyhlášení vítězů jsem tu viděla také hodně vysokých kluků. Dokázaly byste si představit, že byste si našly talentovaného kluka zde na soutěži?

Helča: Představit bych si to asi dovedla, ale lovit budeme s Julinkou spíš jinde. Ale je pravda, že se tu s námi na soutěži pár kluků bavilo.

Sledovali vás v televizi spolužáci? Jak reagovali na tento úspěch, kterého jste dosáhly?

Helča: Moc to nesledovali. Spíše se na přenos dívaly holky, se kterými nacvičujeme choreografie v tanečním studiu. Mezi těmi máme hodně kamarádek.

Tak to mě překvapuje. Čekala bych, že všichni spolužáci na Nový rok seděli za obrazovkami a drželi vám pěsti…

Helča: To rozhodně ne. Právě tím, jak máme sem tam úspěchy a ještě k tomu máme dobré známky, tak nám spolužáci spíše závidí.

Takže jste pohybově nadané a ještě chytré?

Julča: Chytré… No, jak se to vezme. U nás ve třídě není moc těžké vyniknout. (smích)

Navštěvujete osmou třídu v Lysolajích, už víte, kam za rok?

Julča: Buďto se chceme dostat na pedagogický gympl, nebo pedagogické lyceum. A potom taneční kariéru.

Vaše mamka mi prozradila, že na to, jaké máte úspěchy, netancujete vůbec dlouho. Prý teprve čtyři roky…

Helča: Vlastně tři. Začaly jsme totiž tancovat až v pololetí, takže nyní čtvrtý rok teprve načínáme.

Věnujete se jazz dance a baletu, minulý rok jste v Německu vyhrály první místo v duetu. To ty úspěchy přišly docela rychle. Jak vás ale vůbec napadlo zrovna tancování?

Helča: Vždycky nás bavil pohyb. Jakýkoliv. A jen šlo o to vybrat, co to bude konkrétně. Máme rádi i zpěv, ale tomu se profesionálně nevěnujeme. Zpíváme jen ve škole.

Julča: Naše kamarádky chodily tančit do tanečního studia v Dejvicích, tak jsme se tam za nimi šly podívat. A líbilo se nám to.

Jak často jste musely trénovat, abyste se vypracovaly na mistryně světa?

Helča: Tréninky máme třikrát týdně balet, modernu a jazz dance. A z toho pak vznikají choreografie, obvykle bývají dvě. A pak to tancují například jednotlivci jako sólo, duo, nebo malé skupinky.

Julča: A my jsme si právě nacvičily to duo.

Helča: To už máme druhé. Mistrovství světa v Rakousku jsme ale vyhrály už s tím prvním.

Julča: A na kvalifikaci v Německu jsme dostaly největší počet bodů, za což jsme získaly mimořádnou cenu poroty. V únoru nás pak čeká další kvalifikace.

Po vysoké škole s tanečním zaměřením zůstanete v Praze, nebo se budete chtít uplatnit v zahraničí?

Helča: Chceme tu určitě zůstat. Nám se tu hodně líbí.

Julča: Ale kdybychom mohly vystupovat někde v cizí zemi…

Helča: … tak proč ne. Zázemí ale chceme mít v Praze. Určitě budeme ale minimálně vyjíždět třeba právě na mistrovství světa. Ale to není žádné dlouhé odloučení z domova.

Kam jste se díky tancování zatím podívaly?

Helča: Byly jsme třeba v Rakousku, Německu, ve Francii. A jestli se v únoru kvalifikujeme, tak pojedeme v červenci na soutěž do Velké Británie.

To je běžné, že samotná soutěž je až půl roku po kvalifikaci?

Julča: Ty soutěže jsou právě takto rozházené. Kvalifikace v zimě a až v létě soutěž.

Jak těžké je skloubit školu s tréninky?

Helča: Na druhém stupni je to docela náročné, ve škole končíme mnohdy až odpoledne, tréninky třikrát týdně…

Julča: Pro příklad jedeme třeba domů jsme tam hodinu. Během toho děláme úkoly, učíme se na testy a pak hned jedeme na trénink. Takže je to docela takový maraton.

Pamatujete si toho tedy hodně ze školy?

Julča: Spíše když to jde, úkoly si děláme hned po hodině. V týdnu je to hodně napresované, ale pak to doháníme i o víkendech.

Kde se vidíte za deset let?

Julča: Chtěla bych dělat choreografku, trenérku ve studiu, kam chodíme.

Helča: A já taky. Nebo se tomu profesionálně věnovat třeba v divadle. Vymýšlet choreografie, to mě hodně baví.

Jste spolu už čtrnáct let, prakticky 24 hodin denně. Čeho si na té druhé ceníte nejvíce?

Julča: Helča když tančí, tak na to má úplně perfektní tělo. (smích)

Postavou mi přijdete ale téměř stejné…

Julča: To jde vidět hlavně když tančíme. Helča má v dresu hezčí nohy i ruce.

Helča: Julinka je zase chytřejší. Rychleji si všechno zapamatuje.

Julča: Pro nás je zkrátka výhoda, že jsme dvojčata, skvěle se doplňujeme.

Platí to jen při tancování?