Filip Španiel- vedoucí laboratoře, pedagog 3. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, lékař, výzkumný pracovník

- pracuje v Národním elektronickém systému duševního zdraví a monitorování stavu mozku

Jaké poučení má nedávný případ zavraždění knihovnice?

Těmto případům úplně zabránit nelze. Z podstaty věci. Lze ale snížit riziko jejich výskytu. To ale nepůjde populistickými kroky, které jenom maskují nečinnost organizátora zdravotní péče v této zemi. Odvolání ředitele příslušné léčebny vypadá razantně, chtělo by to ale udělat něco skutečně účinného.

Co by to bylo?

Třeba reformovat psychiatrii. Tedy změnit systém péče o duševně nemocné s posílením komunitního modelu, který u nás chybí a který umožňuje dlouhodobě monitorovat nemocného a pomáhat mu po jeho propuštění ze zdravotnického zařízení.

A jiné alternativy?

Pro ty, kteří volají po trvalé internaci nemocných s duševním onemocněním, registrech duševně nemocných a podobných nesmyslech, nabízím mentální experiment: představte si, že onemocněl někdo z vašich blízkých. Pokud tuto proměnnou dosadíte, nepochybně vaše odhodlání zatočit s duševně nemocnými dramaticky ochabne.

O čem je vražda z nepříčetnosti?

Jde o situaci, kdy jsou v důsledku duševní nemoci vymizelé rozpoznávací a ovládací schopnosti. Takový jedinec nesmí být v civilizované zemi trestně zodpovědný. Musí mu však být soudem nařízena ústavní léčba. A pozor, ta může být delší než samotný trest odnětí svobody, který by byl v podobném případě vyměřen.

Dá se předcházet těmto incidentům?

Stoprocentně nikoliv. Nikdy. V této zemi ale existuje jenom lůžková léčba v obrovských psychiatrických léčebnách, přejmenovaných na nemocnice, hrstka normálních psychiatrických oddělení v nemocnicích a pak ambulantní segment, kde má lékař dvanáct minut na pohovor a vypsání receptu párkrát do roka. Mezitím není prakticky vůbec nic. To vše pod střechou oboru, který je naprosto ostudně podfinancován a kde jsme na jednom z posledních míst v Evropě.

Chystá se změna tohoto systému?

Komunitní týmy, které mohou signalizovat, že se pozvolna něco s nemocným opět děje a mohou zorganizovat rychlou léčebnou intervenci, jsou prozatím v plánech ministerstva zdravotnictví. Ovšem za současného vedení jim pšenka nekvete. Místo konkrétní práce se setne hlava tu řediteli opavské psychiatrické nemocnice, onde dobřanské. Tahle pif-paf strategie se zjevně líbí lidu, což se počítá, skutečné řešení problému jde stranou.

Co si myslíte o zřízení komunitních center po celém Česku?

Absolutní nezbytnost. Bez toho se nic nezmění. Pochybuje někdo o zřízení operačních sálů, rentgenů, či stomatologických ordinací po celém Česku?

Jaký smysl má v tomto aktivita Národního ústavu pro duševní zdraví?

Vyvíjíme zejména moderní podoby prevence relapsu (zhoršení psychosomatického stavu - pozn. red.) u psychotických onemocnění. Využíváme telekomunikačních technologií. Náš telemedicínský program ITAREPS dokáže podle Japonské studie snížit riziko relapsu na jednu pětinu. Téměř nic nestojí. Máme ale smůlu, VZP o něj nemá zájem, ačkoliv si prošel kolečkem dohodovacích řízení a měl by být placen z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Podporuje ho ale někdo?

Odborná společnost, ministerstvo zdravotnictví i další pojišťovny - všichni se shodli na tom, že program má za sebou průkazné studie a dali mu zelenou. Všeobecná zdravotní pojišťovna si to nemyslí. Ale je pravda, že přikládání bahna a pití minerálky v rámci balneologických výkonů vesele platí, tam žádný důkaz účinnosti zjevně není zapotřebí.

Jak se o psychiatrického pacienta starají lékaři ambulantně v současné době?

Jak jen v současných podmínkách mohou. Jsou zavaleni pacienty. Z toho nám vyjde těch zmíněných dvanáct minut několikrát do roka. Není to rozhodně jejich vina.

Jak by to mělo být ideálně?

Nejsem si jist, jak hodnotit ideální stav. Zůstaňme při zemi. Nechť je realizován projekt transformace psychiatrické péče, který byl na ministerstvu zdravotnictví skvělou prací projekčního týmu v minulých letech připraven. Mám pocit, že se ale začíná posouvat někam hodně hlubokou do šuplíku.

Jak důležité je propojení se sociálními pracovníky, kteří ho sledují i v jeho obyčejném životě?

To je podstatou komunitního modelu. Není to nic složitého. V takovém modelu existují týmy pracovníků, kteří udržují stálý kontakt s nemocným. Na jedné straně asistují v běžném životě, na druhé straně jsou schopni odhalit známky blížícího se opětovného vzplanutí nemoci. Tato služba u nás až na pár výjimek pro několik stovek nemocných není.

Je adekvátní počet lidí, kteří jsou hospitalizovaní na psychiatrii?

Neváži na předchozí odpověď. Pokud nemáte filtr v podobě komunitního modelu, který dokáže signalizovat změny ve zdravotním stavu, přistanou nemocní logicky zhusta v léčebnách. Ty jsou dnes beznadějně přeplněné. Obložnost se pohybuje kolem 97 procent. Tím ale také necháváme otevřené dveře dramatickým událostem, které relaps provázejí. Včetně těch extrémních. Současný model zkrátka nefunguje. Když něco nefunguje, je zapotřebí to spravit, změnit. Pusťme se do díla.

Jaké jsou zahraniční zkušenosti v této problematice?

Komunitní model je dobře vyzkoušenou formou moderní péče o duševní zdraví. Znamenalo by to ale změnu. Změny nemají lidé příliš rádi a už vůbec ne ti, kteří trpí pocitem, že by byla ohrožena jejich hegemonie. Anebo ti, kteří mají kolem sebe příliš mnoho příkladů, že za každou změnou je nějaká kulišárna, nebo to všechno v těchto zeměpisných šířkách skončí polovičatě, všechno se zflikuje a všichni spláčeme nad výdělkem. Ať je to jakkoliv, odpůrci reformních kroků nás straší, že budou ulice plné duševně nemocných, kteří se podepíší na vyšší úrovni kriminality a bezdomovectví. Má to ale jednu vadu, nikde, ale opravdu nikde na světě nic podobného po zavedení komunitního modelu nenastalo. Kdo nevěří, ať tam běží.

Kam by měla česká psychiatrie směřovat?

České psychiatrii by velice prospělo, kdyby se na ministerstvu zdravotnictví otevřel příslušný šuplík a začalo se pracovat. A aby se přestaly spřádat bizarní plány, například ohledně registru nemocných. Budou také nosit na kabátě přišité nějaké znamení? S čím si to tady, proboha, zahráváme?

Jaké vlastní zkušenosti máte s pacienty, kteří nedodržují léčbu?

Smutné. Podobně smutné zkušenosti mají ale diabetologové, kardiologové, pneumologové, alergologové. Nedodržování léčby u chronických onemocnění je metlou medicíny 21. věku.

Má se veřejnost obávat duševně nemocných?

V této zemi máme asi 200 vražd ročně. Pacientů s psychotickými onemocněními máme kolem procenta. Ti způsobí jednu či dvě vraždy do roka, čili zcela úměrně výskytu v populaci. To je samozřejmě samo o sobě velmi smutné. Nejsou ale rozhodně těmi, na které by společnost měla ukazovat prstem a pořádat štvanice. Společnost by měla pokleslé pozdvihovat, nebo se mýlím? Nikoliv stavět internační zařízení, zapisovat je do smolných knih nebo šířit ústy našich nejvyšších politických reprezentantů diskriminační nálady. Respektuji ty, kteří to cítí jinak, jenom je prosím o kratičký mentální experiment, zmíněný v úvodu našeho rozhovoru.

Odborníci vidí řešení v komunitních centrechSledování schizofreniků v Česku se vyostřilo poté, co bývalý psychiatrický pacient napadl na Plzeňsku knihovnici. Minulý týden potom utekl pacient z psychiatrické léčebny v Dobřanech, odkud plzeňského vraha pustili. Podle ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka ale nelze zcela vyloučit útok bývalého psychiatrického pacienta, protože nikdy není možné na sto procent říct, že už je vyléčen.

Náměstek pro lékařskou péči v bohnické léčebně Marek Páv ale nechce hned označovat skupinu schizofreniků jako nebezpečnou. Spíš než své okolí ohrožují sami sebe. „Nemáme přístup do dokumentace, takže nevíme, jestli dotyčný vrah byl duševně nemocný. Proto jsem opatrný v hodnocení. Pro společnost a Prahu jsou daleko nebezpečnější neléčení pacienti. Například bezdomovci," poukázal Marek Páv. A právě tyto neléčené lidi považuje za největší problém, protože nejsou týmy, které by za nimi chodily do ulic.

Podle odborníků žije v České republice na 800 těžkých psychotiků, kteří představují trvalé riziko pro okolí. Česká psychiatrická společnost vypracovala koncepci péče o duševní zdraví, v níž počítá s modernizací léčeben a posílením komunitních služeb pro pacienty žijící v domácím prostředí. V návrhu jsou i týmy, jež by jezdily za pacienty. Ministerstvo zdravotnictví chce na reformu získat peníze z evropských fondů.

Čtěte také: Psychicky nemocní lidé jsou nebezpeční hlavně sami sobě