Spolu s manželkou žijí nedaleko Schladmingu, kde provozují rodinnou chalupu, kam jezdí jak lyžaři, tak v létě turisté.

Proč jste se rozhodl stát kuchařem?

Tahle práce mi dělá radost. Už když jsem byl malý kluk, asi tak třináctiletý, tak jsem se chtěl stát kuchařem. Udělal jsem pro to mnohé, abych si vybudoval hostinec. Hodně jsem se už tehdy pro to
nadchnul.

Kdo u vás v rodině vařil?

Moje matka. Vlastně ona byla ta, která mě k vaření přivedla.

Jaké bylo vaše první uvařené jídlo?

Tenkrát to byly velice jednoduché recepty. Jako třináctiletý jsem uměl tak nudle se špekem, kečupem a cibulí. To bylo takové moje největší umění.

Kde pracujete aktuálně?

Mám aktuálně chatu nedaleko Schladmingu. Otevíral jsem ji v roce 2000, takže už je to pár let, co ji s manželkou Sylvou provozujeme. Vlastně pracujeme sami na sebe.

Prý máte nádherný výhled na hory?

Ano, je to ve výšce tisíc pět set metrů nad mořem. Bydlíme na masivu Dachstein a pod námi se rozprostírá údolí, takže máme krásný výhled na Schladming. Podle mě je to příhodné místo.

Jídlo a příroda jdou dohromady. Je to pravda, že je důležité vařit ze sezonních ingrediencí?

Ano, je to opravdu důležité. Upřednostňujeme, abychom vařili recepty 
z místních ingrediencí. V zimě a v létě se náš jídelníček celkem změní. Když je lyžařská sezona, odpovídá tomu i vaření, protože přes oběd není tolik hostů. Většinou chodí do restaurace až večer.

Nakupujete potraviny ve svém okolí?

Myslím, že je pohodlné, když kuchař vaří takové jídlo, které odpovídá aktuální a místním ingrediencím, které se najdou na trhu. V zimě je to trochu složitější, protože toho není tolik k dispozici. Ale když se člověk na to už na podzim připraví, má potom hodně příprav na zimu a může z toho čerpat.

Které pokrmy rád vaříte?

Mám rád, když je nabídka pestrá. Vařím jídla přes trhance přes mrkvovou chilli polévku až po humra a steaky z hovězího skotu.

Co letí teď v květnu?

Příroda teď exploduje, takže je velmi jednoduché vařit 
z čerstvého masa, které pochází z lesa. Dneska večer jsme vařili například ze srnce, což je velmi mladé lesní maso. Přijde mi, že aktuálně je sezona také chřestu, ale vlastně veškeré zeleniny, protože toho roste nejvíce a příroda ukazuje, co umí. Kdybych to měl připodobnit, aktuálně je příroda nevěsta a na podzim se opět bude vdávat.

Mluvil jste o chřestu, který je 
v květnu oblíbený, ale tento měsíc není úplně pro něj typický?

Je normální, že sezona chřestu začíná na konci dubna a pokračuje ještě v červnu a někdy maximálně i v červenci. Proto si myslím, že právě v květnu je taková ideální doba, kdy se může hostům nabízet.

Znáte také českou kuchyni?

Ano, už jsem ji jednou zkoušel. Byl to klasický recept, který má pro mě velmi složitý název. Je to maso 
s omáčkou. Ano, svíčková. Jsou tam brusinky a šlehačka. Sladké s kyselým je velmi dobrá kombinace. Osobně to mám velmi rád. Podle mě je také dobré, když se maso prošpikuje tlustým, protože pak to dostanou dobrou vůni.

Máte také zkušenosti ze zahraničí?

Ano, byl jsem asi deset sezón pryč. Jezdil jsem po rakouských restauracích a vařil jsem pro hosty, na co měli chuť. Čtenáři budou asi znát jenom Salzburg, kde jsem působil. Pak jsem se přesunul do Německa a dále do Francie a Anglie.

Máte ještě nějaký sen, kde byste chtěl vařit?

Ne, jsem Evropan, takže bych uvažoval maximálně jenom v rámci Evropy. Měl jsem také nabídky z Ameriky nebo Spojených arabských emirátů, abych tam vařil. Ale pro mě je Anglie maximum.

Chtěl byste získat michelinskou hvězdu, nebo nějaké jiné ocenění?

Ne, michelinskou hvězdu ne, ale pracujeme teď na něčem jiném. Chtěli bychom získat rakouskou cenu, což je taková naše odnož. Doufám, že se nám podaří na sobě zapracovat, abychom uspěli.

Co si přejete do budoucna?

Bylo by to skvělé, kdyby hosté vydrželi a stále nás navštěvovali.

Štýrská gastronomie si potrpí na místní vínoPutování po vinařských štýrských stezkách se stalo velmi oblíbené hlavně mezi českými návštěvníky. Letos oslaví Jihoštýrské vinné stezky šedesáté výročí. Celkem jsou dlouhé jednadvacet kilometrů.

Dne 15. října 1955 byl položen základní kámen mezi Ehrenhausenem a Letschachem a mohl tak naplno vypuknout turistický a hospodářský rozvoj regionu. Na počátku to byla jen dva a půl kilometrů dlouhá tematická trasa v poměrně chudém kraji na hranicích s tehdejší Jugoslávií, která se postupně prodloužila na 21 kilometrů vedoucích mezi vinicemi, smíšenými lesy, dýňovými poli a ovocnými sady. Nyní se návštěvníkům nabízí okolo stovky moderních, ale i tradičních vinařství, z nichž 82 má i svůj vlastní šenk.

Pro aktivní návštěvníky Jihoštýrské vinné stezky čeká po 130 kilometrech nádherná turistická trasa kolem vinné stezky. Zájemci mohou využít také novou aplikaci fungující i offline, která návštěvníky zavede na nejzajímavější vyhlídky a na odpočívadla.

Pro delší pěší túru si mohou zájemci vybrat dálkovou trasu z dachsteinského ledovce až do štýrské vinné oblasti. 552 kilometrů dlouhá severní cesta bude po dokončení nejdelší pěší turistická trasa v celém Štýrsku.