Projekt je dosavadním vyvrcholením snah pražské zoo k přispění ochrany goril nížinných i jejich prostředí ve střední Africe.  Ředitel Zoo Praha ho nedávno s úspěchem představil ředitelům špičkových světových zoo na konferenci v Orlandu. O projektu promluvil i v rozhovoru pro Deník.

Vedle koní Převalského jsou právě gorily vlajkovým druhem Zoo Praha, nejen pokud jde o jejich chov, ale i v angažmá pro jejich ochranu v přírodě. Jak dlouho se v tomto směru zaměřujete na gorily?

Posledních osm let. Aktivity na ochranu goril vyrůstají z projektu Odhalení, kterým jsme na podzim roku 2005 v Českém rozhlase reagovali na první vysílání televizních reality show, jako byly VyVolení nebo Big Brother. Součástí Odhalení, při němž jsme sledovali gorilí rodinu v pražské zoo, bylo i získávání prostředků na ochranu goril v jejich přirozeném prostředí v Africe. Tyto prostředky posléze směřovaly do Limbe Wildlife Centre v Kamerunu, které pečuje o gorily i další primáty zabavené pytlákům.

Posléze jsme se rozhodli Limbe Wildlife Centre také navštívit, a tato návštěva byla v jistém smyslu osudová. Uvědomili jsme si tam totiž jednu velmi důležitou věc  a pomohla tomu náhoda. V hotelu jsem na počítači upravoval fotografie goril, které jsem krátce předtím pořídil. Po chvíli jsem začal cítit, že se mi někdo dívá přes rameno. Otočil jsem se a uviděl postarší místní paní. Hned se začala omlouvat a řekla jednu velmi důležitou věc: „Víte, já jsem si nikdy neuvědomila, jak jsou gorily krásné a jak jsou blízké nám lidem." To nás nasměrovalo k tomu, abychom se začali věnovat osvětě a vzdělávání tamních obyvatel, zejména dětí.

Co gorily ve střední Africe ohrožuje? Může jim skutečně osvěta a vzdělávání lidí pomoci?

Zcela jistě je to velmi významný aspekt ve snahách o ochranu goril. Zásadní je ničení tropických deštných lesů, kde žijí, ale tisíce jsou jich také každý rok snědeny. Někteří Afričané věří, že jim gorilí maso dodá sílu, rozhodnost a mužnost. Se stále snadnější dostupností pralesů a  s rostoucím počtem obyvatel přilehlých oblastí jsou gorily pořád více ohrožovány i nepřímo tím, že hynou v pastech nastražených na jiná zvířata. Většina Afričanů zná gorily pouze jako maso na talíři, maso spojené s řadou pověr, ale nezná je jako fascinující živé tvory.

A stejně jako se o to snaží například Limbe Wildlife Centre, rozhodli jsme zejména dětem ve střední Africe ukazovat, že úsilí o ochranu goril a současně také jejich prostředí stojí za to. Že je důležité.

Toto snažení vyvrcholilo Toulavým autobusem, co mu ale předcházelo?

Ještě v rámci projektu Odhalení jsme pro české publikum začali připravovat nejprve televizní a posléze i knižní pohádky o gorilách. Zážitky a zkušenosti z Kamerunu nás postupně přivedly k myšlence, že bychom mohli připravit i jejich speciální edici určenou pro kamerunské školáky. Vznikly tak dva tisíce výtisků knihy gorilích pohádek v angličtině a dva tisíce ve francouzštině.

Na přelomu let 2008 a 2009 byly tyto knihy spolu s dotazníky určenými pro učitele distribuovány do škol. Auty i na motocyklech. A úspěch byl pro nás překvapivý i zavazující. Dojalo mě, když jsem zjistil, že v jedné vesnici předčítá z naší knihy učitel i negramotným spoluobčanům. Když jsem o rok později nastoupil jako ředitel Zoo Praha a jako jednu ze svých priorit stanovil podporu in situ projektů, bylo zřejmé, že se tato prvotní aktivita dočká pokračování.

Přišlo tedy i druhé vydání, které si doslova vyžádali afričtí učitelé. V tomto případě šlo již pouze o francouzské vydání, zato o nákladu patnáct tisíc výtisků. Během roku 2011 byly tyto knihy distribuovány do škol v pralesních oblastech Kamerunu, Středoafrické republiky, Gabunu a Konžské republiky. Pokryly prakticky celou oblast výskytu gorily nížinné. A stejně jako v případě prvního vydání gorilích pohádek bylo pro každou školní třídu určeno vždy jen několik výtisků, avšak aby každý školák tentokrát obdržel i něco pouze pro sebe, byly spolu s knihami šířeny ve stejném počtu také skládačky osmi obrázků goril s naučnými texty na rubu. Po jednom obrázku tak mohlo dostat sto dvacet tisíc žáků.

Z čeho tyto aktivity financujete?

Především se nám podařilo s naším zřizovatelem domluvit, že z každého příchodu návštěvníka do zoo si ve prospěch různých našich ochranářských projektů dáváme stranou 2 Kč. Samozřejmě prodáváme řadu suvenýrů, ale také připravujeme speciální akce.  Počínaje rokem 2010 se každý rok v květnu v Praze uskutečňuje Běh pro gorily. Výtěžek ze startovného je určen ve prospěch našich aktivit ve střední Africe. Rovněž od roku 2010 u nás v zoo, ale také v dalších zoologických zahradách v České republice, vybíráme staré mobilní telefony. Společnost REMA Systém nám garantuje, že každý přístroj bude recyklován, a současně za něj vyplácí 10 Kč. Dopracovali jsme se tak k tomu, že letos jsme do střední Afriky investovali 2,8 milionu korun.  Byly určeny především na Toulavý autobus, ale také dlouhodobě podporujeme technikou a vybavením strážce biosférické rezervace Dja.

Jak jste na myšlenku Toulavého autobusu přišli, co vás k tomuto projektu inspirovalo?

Po přečtení knížky gorilích pohádek si některé z venkovských dětí přály spatřit gorily a právě toto přání se stalo podhoubím pro vznik projektu Toulavý autobus. Jeho myšlenka je jednoduchá: Autobus bude školáky z okolí biosférické rezervace Dja vozit do Limbe či do Mefou, kde si v tamních záchranných stanicích nejen zblízka prohlédnou gorily  a absolvují vzdělávací programy, ale také na této několikadenní cestě získají nezapomenutelné zážitky. Záměr projektu Toulavý autobus se v Kamerunu setkal s mimořádným ohlasem a jeho vlastní realizaci podpořil i fakt, že jsme do bezplatného užívání získali část základny v městečku Somalomo na okraji biosférické rezervace Dja. V samotný Toulavý autobus se pak proměnila Toyota Coaster, která dříve sloužila k přepravě žákyň dívčí školy v Saúdské Arábii.

Co vás při jízdách Toulavého autobusu nejvíce překvapilo, jaký máte nejhlubší zážitek?

První jízdě Toulavého autobusu v lednu tohoto roku předcházela nejen dlouhá    a podrobná jednání s místními autoritami a s rodiči školáků, ale také fotbalové utkání mezi dvěma somalomskými fotbalovými mužstvy. Střídavě na jedné i druhé straně se ho účastnil i fotbalový záložník Karel Poborský, který je v Kamerunu stále velice známý a populární. Cílem první jízdy bylo Limbe Wildlife Centre, kam Toulavý autobus dojel ze Somalomo po dvou dnech. Nejen děti, ale i rodiče, kteří je doprovázeli, cestou nevycházeli z údivu. Překvapivé pro ně byly například proměny vegetace na trase nebo počet domů ve městech.

A první setkání s gorilami? To v dětech i v dospělých vyvolalo nadšení a údiv. Nejde však pouze  o setkání s gorilami a s dalšími zvířaty. Toulavý autobus absolvoval už mnoho jízd a zkušení vzdělávací pracovníci v obou záchranných centrech školákům z oblasti Dja poskytují zábavnou formou důležité i zajímavé informace, a tak  v nich formují postoje, které se stanou největší nadějí pro budoucnost. Na vlastní cesty Toulavého autobusu navíc v Somalomo navazuje práce Ecoclubu přátel Dja, který jsme tam založili, a který kromě pokračování práce s dětmi tvoří spojnici mezi strážci rezervace a místními obyvateli.

Jaké máte ve střední Africe plány do následujících let?

Především chceme udržet Toulavý autobus v provozu a rozšiřovat činnost Ecoclubu i podporovat strážce Dja. V nejbližší době také opět vydáme knížku gorilích pohádek a následně určitě i další vzdělávací materiály. Základnu v Somalomo začínáme nově využívat i pro činnost českých vědců; již zde působil tým docenta Daniela Frynty z Přirodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a jeho etnozoologický výzkum přinesl fascinující výsledky. Střednědobě by bylo velmi přínosné začít vytvářet nové pracovní příležitosti pro místní obyvatele, ideálně takové, které by je vedly k ochraně přírody. Z tohoto pohledu bych jako vhodný příklad uvedl podporu ekoturismu.